Znáte ten komický obrázek jezdce na oslíku, který svému zvířeti mává před očima mrkví pověšenou na klacku, za níž se ten důvěřivý tvor s nadějí žene a žene, leč nikdy jí nedosáhne? Potom názorně vidíte, jak se svými občany zachází česká vláda. Jako s nesvéprávnými prosťáčky s jepičí pamětí, kteří si nechají namluvit a naslibovat cokoli. Tak dlouho už například posloucháme: „Dejte nám ještě čtrnáct dnů, ještě tři neděle, a ještě tři neděle, bude to už opravdu, opravdu naposledy.“ Je to zoufalý, ubíjející nekonečný příběh. Nepřišel už náhodou čas dospět konečně k jeho závěrečným titulkům?

Zaměříme-li se na výroky ministrů české vlády za poslední necelý rok v časových souvislostech, s hrůzou zjistíme, že je k nim nutno přistupovat tak, jak se to (pamětníci vědí) dělalo za časů socialismu při čtení novin. A sice tak, že se četlo mezi řádky a skoro všechno se překládalo jako pravý opak. A tak i teď jeden slib z úst premiéra či ministrů následuje druhý, aniž by komukoli z nich vadilo, že se dříve či později ukážou jako plané. Což oni samozřejmě vědí. Není jim ale vůbec hloupé lidi postopadesáté ujišťovat, že tentokrát už je to doopravdy.

Chce se po nás, abychom přehlíželi fakt, že „slova těchto mužů jsou dým“, jak se píše v románech o indiánech, a spolu s nimi se tvářili, že je to tesaný mramor. Podívejme se tedy, co nám stále dokola vykládají. Není náhodou už nejvyšší čas sesednout z toho kolotoče? Koho to ale ještě baví?

Předseda vlády Andrej Babiš 9. dubna 2020 v projevu k národu prohlásil: „Opravdu děláme, co můžeme, proto bych vás rád všechny znovu vyzval, abystě ještě vydrželi.“

Po devíti měsících od této své dubnové výzvy k „vydržení“, 1. ledna 2021, chtěl Babiš v novoročním projevu po lidech stále totéž: „Já znovu žádám, abyste vydrželi, omezili kontakty s přáteli a známými.“

A poté opět Andrej Babiš 11. února 2021 žadoní a ujišťuje ve sněmovně: „Dejte nám šanci dva týdny. Přesvědčíme vás, že to myslíme vážně.“

Po zmíněných dvou týdnech to ale zrovna moc přesvědčivě nevypadalo. A tak jsme 26. února 2021, opět ve sněmovně, mohli od premiéra Babiše slyšet: „Zkrátka bysme chtěli, abystě ještě jednou nám dali šanci, abysme se společně snažili v rámci tohoto nouzového stavu ty tři týdny vydržet.“

Roman Prymula, v té době ministr zdravotnictví za ANO, 13. října 2020 zase občanům sdělil: „Čekají nás opravdu tři složité a neveselé týdny.“ Pravdu měl. Až na to, že ty tři týdny, tři týdny, tři týdny… jsou zjevně nejen neveselé, ale hlavně nekonečné.

A proto jeho nástupce Jan Blatný nikoli po třech týdnech, nýbrž po čtyřech měsících, 4. února 2021, zase hlásal: „Chtěl bych vás všechny poprosit o jednu věc: Pojďme to vydržet.“

26. února 2021 ministr průmyslu a obchodu a dopravy a vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) ujišťoval: „V tuto chvíli říkám, že je to pouze na tři týdny.“ Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) žádá lidi, aby následující tři týdny zůstali doma.

Naposled ohlášené „tři týdny“ tvrdých represí včetně zákazu pohybu mezi okresy měly právě teď skončit. Neskončí. Vláda na nás opět udělala dlouhý nos. Naprosto bez skrupulí se k vlastním občanům chová jako k tomu příslovečnému oslovi, jemuž vozka mává před nosem mrkví, ke které ten klamaný hlupáček ale nikdy nedoběhne.

A nejsou to jen sliby ohledně trvání stále dalších nouzových stavů, lockdownů a restrikcí. Ministrům téhle vlády stejně jako premiéru Babišovi je zjevně úplně jedno, co lidem vykládají, co slibují a o čem je ujišťují. Bohužel na to vůbec nelze brát zřetel, jelikož se pak často ukáže, že pravdou je pravý opak.

Tak třeba na tiskové konferenci vlády, 16. března 2020, se Jan Hamáček dušoval: „Já vás prosím ještě jednou o to, abychom všichni zachovali chladnou hlavu a používali selský rozum. Tady nevypukne žádná policejní represe, kdy policie bude honit lidi a nutit je, aby se prokazovali, jestli mají papír na to, že jdou do práce, nebo jestli mají papír na to, že jdou nakupovat. Policisté jsou normální lidé, kteří samozřejmě nebudou nikoho takto lustrovat.“

Máme tu ale březen 2021 a co se děje? Přesně toto. Policie nahání lidi a nutí je, aby se prokazovali papírem s potvrzením, že jdou do práce, nebo pečovat o nemocnou babičku. Kolegům žurnalistům při policejní kontrole na silnici dokonce nestačily ani novinářské průkazy – museli předložit i maily dokazující, že mají „v zakázané zóně“ domluvený rozhovor. To bude zřejmě ten zmíněný selský rozum.

Od 1. března do 21. března vláda omezila pohyb v zemi a uzávěra bude (přes obvyklé sliby tři týdny, tři týdny, tři týdny) pokračovat. Kdo chce vycestovat mimo povolené území, musí předložit příslušné prohlášení a na vyžádání ho ukázat policii. A k tomu papíru, kterým se, jak jsme slyšeli, „nikdo nebude muset prokazovat“, jsme se dověděli asi toto: Ti, kteří žijí jinde než na adrese trvalého bydliště, jsou povinni se při kontrole prokázat například nájemní smlouvou nebo potvrzeními o placení plynu či elektřiny. Společně s policisty hlídají hranice okresů téměř čtyři tisíce vojáků.

S tím také hezky koresponduje fakt, že školy, obchody, služby, sportoviště, kulturní stánky… jsou už velice dlouho uzavřené. A to přesto, že premiér Babiš 5. června 2020 vyhlašoval: „Nechápu, co od nás opozice chce, už to nebude nikdy plošné opatření.“

Není tedy divu, že spoustu lidí už to nebaví a tuhle nedůstojnou hru na „teď už doopravdy“ odmítají hrát. Myslícímu sebevědomému člověku – a voliči – se totiž nutně příčí vystupovat v roli ohlupovaného prosťáčka. A můžeme jen doufat, že těch, kteří už nestojí o další a další sliby, bude stále víc.

Autorka je řadovou členkou TOP 09