Děkan, který se stal symbolem české verze útoku na Kapitol a od karikaturistů nejen na sociálních sítích si vysloužil buvolí rohy po vzoru šamana spikleneckého hnutí QAnon Jacoba Chansleyho, se zatím balit nemusí. Miroslava Ševčíka senát jeho domovské Národohospodářské fakulty VŠE neodvolal z funkce děkana. Pan Ševčík prý projevil sebereflexi, což je zřejmě obsaženo už v tomto jeho vyjádření: „Rezignovat na základě lživého článku nebudu.“ Takovou míru sebereflexe je třeba ocenit.

Těch šest členů z devíti, kteří hlasovali proti Ševčíkovu odvolání, zřejmě uvěřilo, že Miroslav Ševčík šel jen náhodou kolem a pomáhal zraněnému, když se strhla mela na schodech pod Národním muzeem, z jehož průčelí chtěl dav rozvášněných vlastenců strhnout ukrajinskou vlajku. Miroslav Ševčík zákrok policistů později přirovnal k Palachovu týdnu. Zbývá jen otázka, kde byl a co dělal během Palachova týdne. Jsou to opravdu zvláštní projevy sebereflexe a zároveň historického povědomí člověka, který je z dopuštění fakultního senátu děkanem. Mnozí z nás to znají z dětství: okno je rozbité, kluk stojí hned vedle a hlasitě si píská. Z kapsy mu čouhá prak s chvějící se gumičkou. Kdo vypálil kámen, nikdo neví.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Už jsme to ale u pana Ševčíka zažili. Například když jel na dálnici v protisměru a objížděl kolonu s modrým majáčkem na střeše. Tehdy prý taky pomáhal „osobě s velmi vážnými zdravotními problémy“. Ale nebuďme na děkana zlí a zkusme mu tentokrát věřit. Jen v nás hlodá nezodpovězená otázka, proč se milosrdný děkan s tím zraněným mužem raději nestáhl někam do ústraní. Proč se mu rozhodl pomáhat zrovna tím, že ho přivede až do čela davu, jenž se z náhlého mírového popudu rozhodl vzít útokem ukrajinskou vlajku na slavné historické budově? A pak si volá velitele zásahu a dlouho diskutuje s policisty, jako by nad nimi snad sám chtěl převzít velení. Otázky, samé otázky.

Akademický senát národohospodářské fakulty má ovšem jasno. Sedí v něm ostatně lidé, kteří si Ševčíka zvolili do svého čela i přes řadu jeho manažerských selhání a veřejných malérů. Během předchozího Ševčíkova působení v roli děkana například odešla ze školy v několika vlnách řada schopných pedagogů; nedokázal udržet význačné členy vědecké rady. A jeho odborná erudice taky zrovna není valná. Jak spočítal Daniel Münich z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE) a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR, v odborných vědeckých časopisech publikoval jen tolik článků, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky; a žádné takové, které by ostatní ekonomové ve svých pracích citovali.

Dále čtěte

Mučednictví docenta Ševčíka aneb Jak se stát „disidentem“ v dobách totality

Rušno kolem docenta Miroslava Ševčíka neustává. Vysoká škola ekonomická řeší jeho excesy, přičemž potyčky s policií před Národním muzeem jsou…

Co tedy na něm senát jeho fakulty vidí? Musí to být mocné kouzlo, když kvůli němu jeho zastánci přehlédnou i početnou demonstraci, kterou proti Ševčíkovi uspořádali studenti školy. Ale nutno přiznat, že Miroslav Ševčík měl vždy i nepřehlédnutelné přímluvce. Mezi studenty i v politice. V poslední době se hlasitá podpora zvedá od krajně pravicové strany Trikolora v čele s předsedkyní Zuzanou Majerovou. Miroslav Ševčík za ni kandidoval do poslanecké sněmovny. Co bylo horší, agitoval za ni i mezi studenty.

Otevřenou náruč ovšem nacházel především u Václava Klause, kterého od devadesátých let velmi obdivoval. Klaus mu za to v roce 2018 udělil cenu svého institutu. Z hlásné trouby ruské propagandy, konspiračního webu Protiproud, který patří někdejšímu šéfovi Klausova tiskového odboru Petru Hájkovi, zas Ševčík rád vypouštěl do světa své rozumy. Třeba že Petr Pavel je „válečný štváč“ a „posluhovač NATO“. Slovník hodný Rudého práva. Ostatně náš liberální ekonom byl před listopadem 89 členem KSČ. Je ale třeba přiznat, že v jednom jsme se spletli. Odhadovali jsme, že Miroslav Ševčík má v senátu své fakulty sedm hlasů jistých. To byla chyba. Bylo jich jen šest. Jeden se hlasování zdržel a zřejmě váhá. To je jistě pokrok. Ale na nápravu pošramoceného obrazu jedné z nejprestižnějších vysokých škol u nás to stačit nebude. Na konci dubna bude muset rozhodnout Akademický senát VŠE. Je ostudné, že děkanem na jedné z jejích fakult je někdo, komu karikaturisté malují na hlavu buvolí rohy jako šamanovi z konspirační sekty. A mají celkem vzato pravdu.