Svíčky za oběti střelby na pražské FF UK. FOTO: Jan Šibík
FOTO: Jan Šibík
NÁZOR / Ředitel pražské policie brig. gen. Mgr. Petr Matějček se znovu a znovu nechává slyšet: „Indicie byla, že hledaný jel do Prahy spáchat sebevraždu.“ „My jsme opravdu pracovali s tím, že je to človíček, kterej jede do Prahy spáchat sebevraždu.“ Z jeho slov na obou tiskových konferencích i při jiných příležitostech plyne, že s touto verzí pracovali až do té doby, než dorazila zpráva o střelbě, tj. až do úderu 15. hodiny onoho tragického dne.
Vůbec se nepředpokládalo, že by mohl chtít někomu ublížit: „Já jenom řeknu ještě jednou, že tím, že jsme zjistili, že je držitelem legálně držených zbraní, tak nemůžu říct teďka, že jsme pojali nějaké podezření, ale je to pro mne nějaká indicie, a proto mohu říct, že já jako ředitel jsem si postavil zásahovou jednotku do výkonu služby, jo, ale je to opravdu jenom o citu toho policisty, nejsou to žádné relevantní informace. Pracovali jsme stále s tím, že ten člověk je stále nebezpečný sám sobě a jede spáchat sebevraždu.“
Přitom ve „střelcově“ domě v Hostouni na Kladensku byl ve 12.47 nalezen mrtvý muž a již ve 13.03 „je specifikována poloha mrtvé osoby“. Dále zde bylo nalezeno zařízení, které „relevantně připomíná nástražně výbušný systém“, jak nám sdělil plk. Mgr. Vojtěch Motyka na první tiskovce. Notabene od 13.20 bylo policii známo, že „střelec“ je držitelem několika střelných zbraní. (Pozn.: Používám termín střelec, tak jak to činí Policie ČR. Česká wikipedie mluví o Davidovi K., zatímco v příslušných cizojazyčných heslech wikipedie je střelec uváděn celým jménem.)
Na druhé tiskové konferenci projevuje plk. Motyka zjevnou snahu relativizovat zpětně nebezpečnost „střelce“, když řekne: „V 16.12 je dokumentován čas, kdy relevantně potvrzujeme, že střelec zavraždil svého otce, čili je to již po eliminaci střelce na filozofické fakultě. 16.12.“ Jako by vůbec neexistovala mrtvola, dokud není identifikována, a jako by „střelec“ nebyl z vraždy dotyčného ani podezřelý, dokud není odborně potvrzeno, že jej zavraždil, i když se ten mrtvý nachází v bydlišti střelce.
„Já bych tam nespekuloval, já bych se skutečně držel toho, že 16.12 jsme relevantně potvrdili a předtím probíhal zásah pyrotechniků,“ dodává k tomu Motyka. Dodejme ještě, že když někdo narafičí nástražné zařízení, je přece dostatečně nebezpečný, aby se nebralo jeho další počínání na lehkou váhu. Na druhé tiskové konferenci se také dovídáme, že „v čase 13.32 byla prohlídkou domu střelce potvrzena v suterénu přítomnost nástražného výbušného systému“ a od této chvíle tedy nešlo již jen o něco, co by „relevantně“ výbušný systém pouze připomínalo.
Na první tiskové konferenci pan Motyka řekl: „13.27 vychází požadavek ze Středočeského kraje, aby pražská policie provedla šetření na filozofické fakultě v Praze s upozorněním na možnost ozbrojeného podezřelého, který se v Praze může důvodně pohybovat.“ A pokračoval: „13.49 máme poznatek, že by se podezřelá osoba mohla nacházet na filozofické fakultě v ulici Celetná, okamžitě jsou aktivizovány všechny síly a prostředky policie, všechno směřuje na dané místo, protože poznatek míří na konkrétní adresu v ulici Celetná v Praze.“ Policie používá svoje ptydepe, k němuž patří kromě jiných nicneříkající slovo „poznatek“. Máme poznatek, tak hurá na Celetnou!
Teprve na druhé tiskové konferenci zástupce vnitřní kontroly policie vysvětlil, jak ke svému poznatku přišli: „V čase 13.22 dvě tříčlenné hlídky jsou vyslány na filozofickou fakultu na náměstí Jan Palacha. (…) Hlídka v budově provedla šetření, kdy nejprve se s fotografií z centrálního registru obyvatel zeptali pracovníka ostrahy, zdali osobu nezná. (…) Před odchodem ze studijního oddělení byla hlídkami provedena vizuální prohlídka přízemí školy, včetně kantýny, knihovny a chodby v prvním patře. Jeden z policistů po celou dobu střežil hlavní vchod. (…) Na studijním oddělení jim bylo poté sděleno, že střelec má ve 14 hodin přednášku v učebně číslo 503 v budově fakulty v ulici Celetná.“
Generál Matějček k tomu říká: „Vycházeli jsme z faktů a ta fakta směřovala jeho pohyb do Celetné ulice.“ Slovo „faktum“ používá policie specifickým způsobem. Co jsou ona fakta podle příslušníků policie? Na studijním oddělení v budově na náměstí Jana Palacha bylo policii řečeno, že „střelec“ by coby posluchač mohl být podle rozvrhu na přednášce v Celetné ulici. To je celé. Ale to přece není žádné faktum, že střelec je v Celetné, to je prostě pouhá domněnka, že by tam mohl jít, když tam byl před týdnem nebo před čtrnácti dny nebo během semestru každý čtvrtek od 14 hodin. (Pozn.: katedra, na které dotyčný studoval, má sídlo na náměstí Jana Palacha.)
Rád bych se zeptal, i s ohledem na výše citované výroky policistů, co v policejní mluvě znamenají slova „relevantní informace“, „faktum“ a „indicie“. A jaký je mezi nimi rozdíl. A kdy vzniká podezření? Kdy se má brát indicie vážně, například indicie, že někdo chce spáchat sebevraždu, a kdy je to pouhá indicie, a nikoli „relevantní informace“. A dále, co to znamená, že něco „relevantně připomíná“ něco, a co z toho pro práci policie vyplývá.
A potom, když je „relevantně potvrzeno“, že střelec zabil svého otce, znamená to, že předtím nebylo známo, zda mrtvý je otec a kdo jej zabil, pokud snad nezemřel přirozenou smrtí? A hlavně, dokud to není „relevantně potvrzeno“, nelze snad vůbec ozbrojeného „střelce“ ze stejného domu, kde byla mrtvola nalezena, „relevantně“ podezřívat, že má mrtvého na svědomí a že by mohl se všemi zbraněmi, které vlastní, provést něco nekalejšího než sebevraždu?
Nutně se musíme tázat: jestliže by někdo chtěl ublížit pouze sobě samému, proč by to měl dělat na své pravidelné přednášce? A proč potom vyklízet budovu? Nestačilo by, aby byl sebevrah několika tajnými policisty prostě odchycen v budově nebo v přednáškové síni? Anebo si jeho nebezpečnost pro „okolí“ přece jen pan generál musel uvědomovat, když nařídil evakuaci budovy v Celetné a když měl obavy též o jiná vytipovaná místa v Praze, na nichž se zhruba od 13.30 intenzivně pátralo: „Podívejte, jak v té době vypadalo třeba Staroměstské náměstí. Představte si, hypoteticky, kdyby policie vyklidila fakultu a on by začal střílet v Židovském městě. A bylo by tam krveprolití, tak bychom pak samozřejmě čelili něčemu jinému.“
Zároveň se tedy mluví o pouhých sebevražedných, nepříliš nebezpečných úmyslech a zároveň – podle referátu ředitele úřadu vnitřní kontroly – „ve vztahu k tomuto nebezpečí byla zvolena adekvátní opatření k vypátrání střelce“ a „množství provedených úkonů a nasazených policistů svědčí o tom, že postup policie nebyl laxní ani nedbalý“.
Ve výpovědích policistů narážíme na vícero rozporů, například v uvádění některých časů a míst. Frapantní je rozpor mezi dřívějšími informacemi uniklými od policie a informacemi z poslední tiskovky, co se týče uvádění místa lokalizace střelcova mobilního telefonu ve 14.38. Poprvé v Revoluční ulici, podruhé v Pařížské.
Hlavní otázkou ale zůstává, proč nezanechala policie v hlavní budově FF UK preventivně svou hlídku, nebo spíš proč ji ještě neposílila, proč neproběhlo dostatečné šetření, proč, když už nějaká prohlídka zjevně proběhla, neprohlédla celou budovu, ale jenom přízemí. Těch pár policistů tam přece mohlo zůstat. Určitou nebezpečnost si policie nepochybně uvědomovala, ale přece jen přes veškeré informace o „střelci“ situaci nejspíš podcenila. Podle vyjádření na druhé tiskové konferenci „hlídka každého, s kým na půdě filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha hovořila, vyrozuměla, že dotyčný může být ozbrojen, má sebevražedné úmysly, a pakliže by jej viděli, tak ať zavolají na linku 158“.
Poté hlídka prostě odešla, zanechavši studenty a zaměstnance fakulty na pospas teoretickému příchodu střelce, arciže s jedinou, několika málo lidem sdělenou instrukcí, že se má v případě nějakého ohrožení volat linka 158, jako kdyby se toho moc nedělo a o nic pořádně ani nešlo; vždyť je to celkem zbytečná instrukce, to přece ví každé dítě, k čemu je linka 158.
Jestliže bylo ze Středočeského kraje řečeno, že střelec směřuje na filozofickou fakultu, rozhodně policisté neměli opouštět její hlavní budovu, v níž notabene sídlí studentova mateřská katedra. A každopádně pokud tou dobou hrozila něčí i jen „holá“ sebevražda, jak policie stále tvrdí, sotva by jí bylo možno včas zabránit nějakým telefonováním na policii.
Je dobré, že policie přiznala jisté pochybení, i když to nebyla spontánní sebereflexe a policie byla v tomto směru již záhy po masakru kritizována, totiž že nekonzultovala potenciální ohrožení s vedením filozofické fakulty, že se spokojila pouze s několika náhodně kontaktovanými osobami na FF UK na náměstí Jana Palacha. Nicméně zdá se, že hlavní problém tkví v nedostatečné komunikaci mezi jednotlivými složkami policie, v tom, že pravice nevěděla, co činí levice, anebo v absenci jednoho centra, které by řídilo celý policejní zásah. Takové centrální velení by nepochybně nenechalo odejít hlídku z hlavní budovy FF UK.
Není samozřejmě nijak překvapivé, že postup policie v takto mimořádné situaci nebyl perfektní. Co je ale zarážející a těžko přijatelné, je to, že se policie usilovně snaží perfektnost předstírat (a tam, kde otazníky naléhavě vyvstávají, „kalit vodu“) i v době, kdy měla čas na klidnou reflexi toho, co bylo na jejím postupu dobře a co špatně. Takový poznatek vyvolává důvodné podezření, že něco není v přístupu policie v pořádku.
