Způsob, jakým byl odstraněn exministr školství Marcel Chládek, znovu vede k úvahám nad fungováním tisku, jenž je vlastněný Andrejem Babišem. Ten tvrdí, že kdekdo má v jeho denících větší prostor než on sám. Pokud vezmeme v úvahu množství rozehrávaných kauz, týkajících se jeho konkurence, pak určitě.
Ministr financí přiznal, že vydavatelství Mafra koupil proto, aby o něm psalo „pravdu“. Jenže aby deníky MF DNES a Lidové noviny pravdu o jeho podnikatelské a lobbistické minulosti psát nemusely, nepíšou o ní raději vůbec. A nedopouštějí se té dětinské chyby, že by kritizovaly jeho bezprecedentní střet zájmů. Jejich moralizovaní tak nepůsobí věrohodně, ovšem to jim nebrání v pranýřování ostatních, ať už z řad opozice, koalice nebo byznysu. Tucet následujících kauz odráží jen špičku ledovce zájmů jejich chlebodárce.
- Privatizace OKD (duben 2014, MF DNES)
První vlaštovkou bylo zveřejnění vyšetřované privatizace OKD v MF DNES „náhodně“ v době koaličního střetu nad řešením krize na Dole Paskov. Vláda s odpovědností tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky podle policie prodala OKD výrazně pod cenou, škoda státu dosahuje téměř 6 miliard korun. Obžalováni byli tři lidé, případ je nyní u soudu. Tehdy premiér Sobotka Andreje Babiše obvinil, že využívá svých médií ke zvyšování tlaku na koaličního partnera. Tato kauza může kdykoli znovu vyplout na povrch. Až se bude zase hodit.
- Kauza Jany Nagyové (květen 2014, MF DNES)
Týden před eurovolbami spustila MF DNES, tehdy pod vedením Sabiny Slonkové, masivní kampaň s jasným záměrem ovlivnit volby. V šesti dnech zveřejnila řadu úniků ze spisů barvitě líčících údajnou korupci a „protistátní spiknutí“ na Úřadu vlády v tzv. kauze Jany Nagyové. Dodnes se tato obvinění neprokázala. Vrcholem bylo zveřejnění soukromých hovorů tehdejšího premiéra den před volbami, za které deníku udělil Úřad pro ochranu osobních údajů pokutu 240 tisíc korun.
Pro dokreslení citujme z článku současného šéfredaktora MF DNES Jaroslava Plesla, tehdy ještě v Týdnu: „Není důvod nimrat se bývalému premiérovi a jeho asistentce veřejně v soukromí. Ani zveřejnění jejich odposlechů totiž žádné nové informace nepřineslo. Celé je to prostě jen nechutné. Nedovedu si představit, že bych ráno v novinách našel své vlastní odposlechy. Mám totiž ve zvyku mluvit celkem otevřeně a pro ostré slovo nejdu daleko. Asi bych se musel stydět. Proto mám pro Petra Nečase a jeho manželku jisté pochopení. Nezajímá mě, jak říkal premiér své milence, zvědavý jsem jen na výsledek soudu.“
Dnes píše Jaroslav Plesl, už jako šéfredaktor MF DNES, toto: „Zveřejnění odposlechů Petra Nečase a Jany Nagyové je jistě i zásahem do jejich soukromí. Avšak je především svědectvím o selhání dvou lidí, kteří neunesli tíhu veřejného úřadu. V tuto chvíli už není důležité, jak soud v případu Nagyová rozhodne. Důležité je, aby už se v čele vlády nikdy neobjevil žádný Nečas s Nagyovou. Proto jsme ty odposlechy otiskli.“
- Kauza Oleo Chemical (od července 2014, LN)
Lidové noviny se v „miliardové kauze“ opakovaně věnují nepřehlednému sporu mezi firmou Oleo Chemical produkující pokročilejší biopaliva a společností Ravak, v níž je spolumajitelem primátor Příbrami Jindřich Vařeka (ANO). V médiích se objevily spekulace (Erik Best, Euro), že Andrej Babiš má zájem na kriminalizaci Oleo Chemical, aby snížil jeho hodnotu, než si jej při prodeji v tísni sám koupí. To by mu pomohlo vyřešit problém hrozící zastaralosti jeho výroby biopaliv na rostlinné bázi. V takovém případě by těžko existoval markantnější střet zájmů.
- Odvolání Antonína Prachaře (září – listopad 2014, MF DNES)
Zcela novátorskou je úloha Babišova tisku při likvidaci lidí z ANO, nad kterými už šéf zlomil hůl. První byl exministr dopravy Antonín Prachař, o němž vyšel článek „Ministr je na odstřel“ už v polovině loňského září. Prý počítal poslední týdny ve funkci, protože téměř nic nepostavil. Následně jej Babiš v MF DNES zmínil mezi „slabými kusy“ vlády. Prachař rezignoval 12. listopadu krátce po zveřejnění posledního článku „Prachařovy personální přešlapy“.
- Útoky na Svatopluka Němečka (od listopadu 2014, MF DNES)
Velmi odolný je zatím ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, čelící útokům Andreje Babiše už sedm měsíců. Ten ho kritizuje za netransparentní zdravotnictví a neochotu šetřit. První útok přišel 7. listopadu, kdy MF DNES Němečka obvinila, že prosazuje nelegální léčbu kmenovými buňkami. Ministr tato nařčení odmítl a od té doby se datují jejich časté přestřelky. Jelikož podnikání Agrofertu expanduje i do zdravotnictví, nelze se ubránit dojmu, že hodlá dosáhnout většího vlivu nad finančními toky uvnitř rezortu.
- Skandál v GIBS (prosinec 2014, LN)
Kauza Lidových novin se věnovala skandálu, kdy mělo několik desítek zaměstnanců Generální inspekce bezpečnostních sborů ve služebních telefonech nainstalovaný sledovací software. A nevěděli o tom. Pod ředitelem GIBS Ivanem Bílkem se tehdy podle Lidových novin kývalo křeslo, nakonec kauzu ustál. V kuloárech se v té době hovořilo o tom, že Andrej Babiš má zájem na obsazení postu ředitele GIBS. Budoucnost ukáže, zda jsou tyto spekulace pravdivé.
- Odvolání Heleny Válkové (únor 2015, LN, MF DNES)
Exministryně spravedlnosti Helena Válková byla v tisku kritizována dlouhodobě. Ke zlomu však došlo 3. února, kdy Lidové noviny zveřejnily článek „Osudové chyby ministryně Válkové“, působící jako politický nekrolog. Definitivní ortel vynesla MF DNES 10. února, kdy oznámila, že Válková ve vládě skončí a Babiš očekává její rezignaci. To se stalo o dva dny později. Jak prohlásila sama Válková, rezignaci neměla v úmyslu a obvinila Babišův tisk, že se podílel na její likvidaci. Babiš poté sám přiznal, že na tomto postu potřeboval někoho „pružnějšího“. „Odvolání Válkové Babiš vysvětloval tak, že má špatný mediální obraz“.
- Útok na Českou televizi (duben 2015, MF DNES)
MF DNES figuruje i v útocích na Českou televizi. V článku „Přes ČT se praly peníze“ tvrdí, že policie prověřuje podezření, že sponzoring v ČT posloužil některým firmám k daňovým podvodům. Česká televize žádala omluvu, jinak se bude domáhat nápravy soudní cestou. Útok se objevil v době sílícího tlaku ANO a Agrofertu na veřejnoprávní média.
- Kampaň proti předsedovi ÚOHS (květen 2015, LN)
Lidové noviny spustily kampaň proti opakovanému jmenování Petra Rafaje (ČSSD) předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Před rozhodováním vlády zveřejnily články s výmluvnými titulky „Rafaj je v boji s kartely nedůsledný“ a „Politický trafikant a nekompetentní předseda“. Nakonec ve vládě Rafaj prošel o jediný hlas, proti vůli ministrů ANO, kteří zjevně měli jiné představy.
- Výměna ředitele BIS (květen 2015, LN)
Poněkud opatrněji našlapuje Babišův tisk kolem možné výměny ředitele BIS Jiřího Langa, o které se hovoří několik měsíců, aniž by ji Lang potvrdil. Přesto Lidové noviny spekulují o různých scénářích a jménech, mezi nimiž nápadně zmiňují ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu, což by byla vzhledem k jeho expozici při pádu vlády pozoruhodná „trafika“, kterou by měl sám vyšetřovat. Skutečností je, že Andrej Babiš má o vedení BIS zájem, což zatím tuto dohodu komplikuje.
- „Netransparentní“ Česká pošta (květen 2015, LN)
Andrej Babiš se v Lidových novinách pustil do České pošty, že vyhazuje peníze kvůli nevýhodně uzavřeným smlouvám. Vadí mu také, že je s Českou poštou dále spojena její někdejší ředitelka Marcela Hrdá, nyní generální ředitelka TV Barrandov, která o něm zveřejňuje kritické reportáže. Ministr vnitra Milan Chovanec, v jehož gesci se Česká pošta nachází, se proti těmto útokům důrazně ohradil.
- Odvolání Marcela Chládka (květen 2015, MF DNES)
O tom, že to má exministr školství Marcel Chládek nahnuté, psal Babišův tisk už před rokem. Už tehdy přinesl zprávy o jeho svérázném chování k podřízeným, šikaně a „pochybném titulu“. Tehdy Chládek ještě odolal. Na článek MF DNES „Ministr má problém s podřízenými ženami“ (27. května), který nepřinesl nic zásadně nového, však tentokrát zareagoval premiér Sobotka okamžitě a Chládka odvolal. Ať už jsou věcné důvody jakékoli, tento nestandardní typ odvolání předznamenává budoucí model koaliční spolupráce.
Tři ministerské zářezy mediální divize Agrofertu
Dostáváme se do pokročilejšího stadia budování státu jako firmy, kdy věstníky Agrofertu určují, kdo nebude ve vládě, ve vedení významných státních institucí nebo kdo je předem odsouzený „zločinec“. Stávají se citlivým barometrem politických a obchodních zájmů majitele a je úplně vedlejší, jestli jim do redakcí osobně volá nebo nevolá.
Podobných případů je mnohem víc, řada z nich se dotýká předchozí politické reprezentace. Je otázkou vkusu politické scény, jestli bude mediální produkci Agrofertu ignorovat, brát vážně, nebo dokonce poslouchat. Už dnes platí, že všichni ministři, kteří ve vládě nedobrovolně a za nedůstojných okolností skončili, tak museli učinit po cílených kampaních Babišova tisku. Kdo bude další?
Jiří Sezemský
mediální konzultant a analytik
