Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj dostal další trest v řadě, tentokrát na 19 let v trestném táboře. Všechny jeho rozsudky jsou všeobecně považovány za politické a zmanipulované režimem Vladimira Putina. Bývalý ruský oligarcha Michail Chodorkovskij, který byl odsouzen do vězení, protože upadl v nemilost Kremlu, popisuje pro list Novaja Gazeta, jak má člověk takovému osudu vnitřně čelit. Chodorkovskij strávil ve vězení deset let.
„V druhé polovině roku 2003 jsem byl natolik při smyslech, že jsem šel do vězení,“ píše Chodorkovskij. „Zní to divně, ale pro mě v té době prostě nebyla jiná možnost. Buď ztráta sebeúcty, nebo vězení. Takže když jsem se v létě 2003 rozhodl vrátit do Ruska, uvědomil jsem si, že zatčení je otázkou času. Co jsem si ale tehdy upřímně neuvědomoval, byla délka mého trestu. Vracel jsem se do své země, abych dokázal svou nevinu sobě, svým přátelům a kolegům. Soudní tribunál se k tomu dobře hodil. Vždyť utéct, zůstat v zahraničí – a já jsem samozřejmě mohl zůstat – znamenalo v očích mnohých přiznat vinu a přimět zaměstnance Jukosu pochybovat o poctivosti jejich mnohaleté práce,“ popisuje jeden z kdysi nejbohatších mužů Ruska, jak všechno začalo.
Také on dostával různé tresty, nejdřív devět let, pak to zkrátili na osm, pak zase zvýšili na čtrnáct a nakonec se zastavili na třinácti. Z toho si Chodorkovskij odseděl deset let a dva měsíce.
„Je to těžké. Opravdu. Nejste jen zbaveni fyzické svobody, jste zbaveni jakékoli kontroly nad svým životem. Spoustě lidí to zlomí vůli, což systém dělá. Postupem času jsem si vyvinul – částečně rozumově, částečně intuitivně – způsob, jak se v této situaci udržet. Vždycky jsem rád pracoval. Ve skutečnosti pro mě podnikání už dávno není způsob, jak vydělat peníze, ale příležitost k naplnění. Proto jsem vždy více pracoval, než odpočíval. A tak jsem se pro sebe rozhodl, že prostě teď moje kancelář vypadá takto. Ano, s palandami, mřížemi a betonovými stěnami. Ale to přece nemá vliv na produktivitu, ne? Jistě, komunikace je obtížná a není tu počítač. Ale mám čas a možnost se soustředit. Začal jsem více číst historickou a filozofickou literaturu a psát mnohem více než na svobodě,“ píše někdejší oligarcha a pak politický vězeň.
„V podstatě jsem uplatňoval zásadu ‚Dělej, co musíš, a buď, jaký chceš‘. Mnoho věcí jsem nemohl ovlivnit, ale mohl jsem dělat to, co jsem dělat musel… Je to těžká, ale potřebná práce. Tato práce mi umožnila neztratit sám sebe, a dokonce se připravit na další životní etapu. Během svého věznění a dvou soudních procesů jsem získal dobré právnické vzdělání, naučil se dobře psát a doplnil si humanitní vzdělání, které je v dnešní době tak potřebné.“
Chodorkovskij zmiňuje okamžiky, kdy to bylo dost zlé a zdálo se, že je to navždy, a přicházely zprávy o rozsudcích v případech dalších lidí, kteří patřili do jeho okolí. Některým vyhrožovali a další mučili. Pak má vězeň poslední možnost, držet protestní hladovku.
„Držel jsem hladovky, dvakrát ‚suchou‘ hladovku, s plným vědomím, že buď pomůžu svým lidem, nebo to bude posledních sedm nebo osm dní mého života. A vyšlo to. Vyhrál jsem. I když bych nedoporučoval tuto metodu používat, pokud to není nezbytně nutné. Protože když to nevyjde, tak zemřete.“
Podle Chodorkovského mají všichni dnes odsouzení (včetně Navalného) jen jednu sazbu: „dokud je Putin u moci“.
„A my všichni musíme pracovat a pracujeme na tom, abychom tento termín zkrátili. Ti, kteří jsou venku, dělají vše pro to, aby se tato moc změnila. A ti, kteří jsou dočasně za mřížemi – jejich úkolem je zachránit sám sebe. Můj cíl a práce mi pomohly se zachránit,“ uzavírá Michail Chodorkovskij.