Prezident Miloš Zeman skončil v neděli po poledni v krátké době podruhé v nemocnici, jeho osobní lékař Miroslav Zavoral následně stručně oznámil, že se hlavě státu zhoršily chronické potíže blíže neupřesněné nemoci a že leží na „pracovišti intenzivní medicíny“. Množí se tak spekulace a obavy, zda je Zeman ještě schopen zastávat svůj úřad. Přinášíme velký přehled toho, co následuje, pokud je post prezidenta ČR z nějakého důvodu neobsazený. K tomu už v historii ČR dvakrát došlo, i když pokaždé jen na krátkou dobu.

Situaci, kdy by se prezidentská funkce uvolnila, ať už na základě ústavní žaloby, abdikace, zdravotního stavu či úmrtí hlavy státu, řeší Ústava ČR (článek 66). V takovém případě se do 90 dnů konají nové volby prezidenta, které do deseti dnů od uvolnění funkce hlavy státu vyhlašuje předseda senátu (pokud by nebyl tento úřad obsazen, učiní tak předseda sněmovny).

V době, kdy by nebyl úřad prezidenta obsazen, rozdělí si část jeho pravomoci premiér a předseda poslanecké sněmovny. Tato situace nastala zatím dvakrát, pokaždé zhruba na měsíc: poprvé v lednu 1993 po vzniku ČR a poté v únoru 2003, kdy se nového prezidenta, nástupce Václava Havla, podařilo zákonodárcům zvolit až ve třetí volbě.

Premiér v případě neobsazení prezidentské funkce zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, jmenuje soudce nebo má právo vyhlašovat amnestii.

Předseda sněmovny jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, případně pověřuje kabinet dalším vládnutím po jeho demisi, svolává zasedání poslanecké sněmovny a rozpouští ji, přebírá jmenování členů Ústavního soudu a Bankovní rady České národní banky a vyhlašuje volby do senátu.

Uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi senátu. Předseda senátu v době, kdy je prezidentská funkce uvolněna, také vyhlašuje volby do sněmovny.

Bez prezidenta nemá kdo rozhodovat o obsazení funkcí předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu či prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, udělovat milosti, vracet zákony přijaté parlamentem či jmenovat generály. Nikdo také nepřebírá pravomoc podepisovat zákony, což ale podle ústavních odborníků nic nemění na jejich platnosti.