KOMENTÁŘ / Útok na americký Kapitol inspirovaný prezidentem, který prohrál volby. Zásahy do soudní moci v Polsku. Diverzní ruská podpora extrémních a nesystémových uskupení ve Francii, Španělsku i v České republice. Nad demokratickým systémem se zdánlivě stahují mraky. Zůstává přesto jedinou dostupnou formou humanisticky orientované společnosti zaručující v maximální možné míře dodržování lidských práv a chránící lidskou svobodu. Zmůže se na účinnou sebeobranu?

Demokratické země čelí v současné turbulentní atmosféře celé řadě výzev. Jak si všiml i Henry Kissinger, mezinárodní vztahy znepřátelených velmocí a jejich neschopnost spolu komunikovat jsou podhoubím, z něhož může vzniknout další globální konflikt. Západ navíc pronásleduje postcovidová frustrace z neschopnosti zázračně potlačit pandemii, aniž by se musel uchýlit k dočasným omezením práv jednotlivců. Vybublání konspiračních teorií v souvislosti s původem nemoci a vakcinací přisypalo do společenské směsi hořkost, kterou ochotně přiživovaly dezinformační farmy východní provenience.

Amerika zažila nemyslitelné, když dav zfanatizovaných příznivců bývalého prezidenta Trumpa vtrhl do Kapitolu a ohrožoval zákonodárce, kteří před ním museli uprchnout. V kancelářích předních představitelů státu se nakrátko usadila luza a spokojeně si užívala pocit rádoby revolucionářů. Demokratický institut voleb čelil takové míře zpochybnění jako dosud nikdy v americké historii.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

V Evropě se mezitím stahovaly mraky nad demokratickou zásadou dělby moci a možnostmi rovnocenné politické soutěže. Polsko bez ohledu na odpor Evropské unie přijalo nový disciplinární režim pro soudce. Orbánovské Maďarsko omezovalo svobodu a nezávislost tisku.

Další údery demokratickým zemím se pak snažilo zasadit Rusko. Pokoušelo se zneužít katalánského autonomizačního procesu k nahlodání situace ve Španělsku. Pravděpodobně podporovalo populistickou stranu Marine Le Penové ve Francii a další politické skupiny, které, řečeno diplomaticky, měly potíže integrovat své úsilí do rámce tradičních demokratických mechanismů, a jeho vliv je patrný i na proruské politice některých stran u nás.

Rusko se ale samozřejmě nesnažilo jen ovlivnit politické reprezentanty, včetně tehdejšího českého prezidenta Miloše Zemana. Působilo také podprahově pomocí dezinformací, které dlouho bez povšimnutí válcovaly veřejné mínění v mikrokosmech řetězových e-mailů a uctívačů teorie spiknutí, ať už podporou strachu z uprchlíků, šířením falešných informací o epidemii covidu nebo aktuálním vypouštěním účelových lží o povaze války na Ukrajině.

Západní vlády na riziko nahlodávání důvěry v demokratické mechanismy reagovaly jen pomalu a neochotně. Z podstaty byly spíše připraveny tolerovat extrémní postoje, aby nemohly být obviněny z cenzury či potlačování svobod jednotlivce. Teprve v posledních letech začaly regulovat příliv dezinformací a bránit se vlivu nedemokratických zemí nenápadně nahlodávajících samotné fundamenty jejich zřízení. To už ale zároveň čelily jeho důsledkům, z nichž nejvážnější je stupňující se nedůvěra v demokratické instituty a procesy jakožto nejvhodnější nástroje pro řešení společenských problémů.

Dále čtěte

Drama u soudu s Peterkovou. Dav vylomil dveře a vtrhl do soudní síně

Jednání pražského městského soudu se zvrtlo v násilnou demonstraci. Odvolací jednání v kauze Jany Peterkové, která měla během pandemie covidu-19 šířit…

Ukazuje se to ve chvílích, kdy davy pomatených občanů útočí na demokratické instituce a symboly, ať už jde o shromáždění zákonodárců, ohrožování soudců v jednacích síních nebo o ubohé pokusy strhnout alespoň vlajku vyjadřující solidaritu jedné demokratické země s jinou demokratickou zemí, která čelí krvavé invazi svého nedemokratického souseda.

Ani Západu tak nejspíš nezbude než vycenit zoubky a prezentovat demokratické instituty takové, jaké skutečně jsou. Ve fungujících demokratických podmínkách se možná ukrývají pod „měkkými“ ochrannými obaly, to ale mohlo dát odpůrcům systému dojem, že jsou měkké a poddajné. Ve skutečnosti se ale pod těmito obaly nacházejí letité a pevné kamenné kvádry demokratických zásad a postupů, které podpírají celé naše společenské uspořádání. Asi už přišel čas, aby stát jasně řekl, že naše demokratické zásady jsou právě takové kvádry a že některé principy, zvláště ty, které jsou pro jeho fungování životně důležité, se prostě poškozovat nebudou.