Americký politolog Fareed Zakaria napsal na konci roku úvahu o tom, co znamená příchod neliberální demokracie do Spojených států. Co se tím myslí?
Psal o tom už před dvaceti lety v eseji ve Foreign Affairs, kde popsal neobvyklý a znepokojivý trend: Vzestup neliberální demokracie. Po celém světě došlo k tomu, že byli sesazeni diktátoři, probíhaly svobodné volby, ale nebyla respektována práva menšin, nefungoval právní stát, neexistovala svoboda tisku. Po dvaceti letech se Zakaria bojí, že by mohlo něco podobného přijít do Spojených států.
Co považujeme za demokracii je spojení dvou různých tradic. Jedním z nich je samozřejmě účast veřejnosti při výběru vůdců. Ale je tu mnohem starší tradice, od roku 1215 Magna Charta přináší práva jednotlivce – proti svévolnému zatýkání, vynuceným náboženským konverzím a cenzury myšlení.
V zemích jako je Rusko, Irák, Maďarsko, Filipíny demokracie přetrvává, ale mizí svoboda. Z demokracie zůstala jen vnější slupka, hlasování, většinová rozhodnutí.
Když se podíváme na naši scénu, je to podobné. Lidé důvěřují nejvíce institucím jako armáda, policie a soudy a čím více mohou o něčem rozhodovat, tím menší důvěru v to mají. Politické strany jsou myšlenkově vyprázdněné, prezident je směšný, média ustrašená.
Potřebujeme normální politické strany, do kterých budou vstupovat lidé a čím více, tím lépe. Z koho jinak vybírat? Politika by měla být považována za práci jako každá jiná a nemělo by se jí okázale pohrdat. Někdy se říká, že politika vyžaduje lidi nejlepších vlastností, ale lidé nejlepších vlastností se do politiky moc nehrnou.
Naše země měla smůlu, že jí světové dění nedopřálo ani po první světové válce a ani po té druhé dost času. Tentokrát jsme času dostali mnohem více než jindy. Komunistická devastace byla bohužel mnohem hlubší, než jsme si mysleli. Ale věčně se na to vymlouvat nemůžeme.
