Petr Fiala řekl to, na co všichni čekali. Jak už jsme tu citovali, na svém Facebooku napsal: „Stojíme ve sněmovně proti početní přesile ANO, ČSSD a KSČM jištěné z pozadí SPD, která ‚zabere‘ vždy, když je třeba. Ale my jsme dnes jednotní v důležitých věcech, jako jsou demokratické principy právního státu, postupujeme společně a máme společnou sílu 68 poslanců.“
A říká, že všichni uvažují o tom, jak zajistit, „aby v dalších parlamentních volbách nepropadl žádný demokratický hlas“.
Naráží na to, co je hlavní problém. Demokratické strany mají ze své podstaty v členstvu i vedení mnoho názorů, takže to není jednoduché. Jak vidíme z těchto jeho poznámek a také z toho, co zaznívá v dalších stranách, prát se o detaily, když je v sázce směřování země, by bylo směšné.
[ctete postid=“255613″ title=“Revue FORUM: Vše, co chcete vědět o demonstracích, klimatické změně nebo ženách Karla Janečka“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/06/cerven9-385×230.jpg“ excerpt=“Aktuální Revue FORUM se na prvním místě věnuje demonstracím, které se konají po celé “ permalink=“https://forum24.cz/revue-forum-vse-co-chcete-vedet-o-demonstracich-klimaticke-zmene-nebo-zenach-karla-janecka/“]255613[/ctete]
Náš poměrný systém se svou pětiprocentní hranicí pro vstup do Sněmovny může pro ty, kteří balancují na této hranici, znamenat riziko, že volič nebude chtít riskovat. Je to celkem jasná psychologie. Přitom by někdo mohl mít šest procent, ale dostane tři. Pokud by takových stran neprošlo sítem víc, může sice někdo být „hegemonem“, ale nebude mu to nic platné, když zůstane bez spojenců v opozici.
Fiala má tedy pravdu, když říká, že „jen tak budeme schopni přečíslit populisty, komunisty, celý tento zemanovsko-babišovský blok“.
Kdysi se mluvilo o „integraci pravice“. Pokud se chce někdo pobavit, připomeňme, že bylo už v roce 1992. Jak Kalvoda (ODA) 15. 9. 1992 komentoval v Rudém právu snahu o založení jakési Konzervativní ligy pravicových stran. ODA se tehdy zúčastnila jako pozorovatel, ale držela si odstup. „Svou přítomností v této podobě jsme chtěli dát najevo, že myšlenku integrace pravice podporujeme, neboť podle našeho názoru přispěje ke stabilizaci politické scény,“ řekl Kalvoda. Jenže pak nebyla žádná integrace dlouho potřeba, protože dominance ODS byla jasná a demokratický partner se vždycky nějaký našel.
Pak se ještě podle Rudého práva integrovalo v srpnu téhož roku: „Pondělního jednání nelevicových stran a hnutí se zúčastnili zástupci ODS, ODA, Strany čs. podnikatelů, živnostníků a rolníků, KAN, Národně sociální strany, D 92, Republikánské unie, Strany republikánské a národní jednoty, Republikánské strany čs. venkova, Konfederace politických vězňů, Hnutí za občanskou svobodu, Koruny české a Antikomunistické aliance. Přítomni byli rovněž poslanci za SPR-RSČ – odpůrci M. Sládka.“
Bohumil Doležal píše 19. 9. 2005 v Mladé frontě DNES: „Na základě mnohaleté zkušenosti s tzv. integrací pravice jsem totiž došel ke dvěma axiomům, jež platí pro mechaniku nekonečně malých politických těles a jež, jak doufám, zůstanou spojeny s mým jménem.
Axiom první: sloučením dvou malých politických stran vzniká třetí, ještě menší.
Axiom druhý: výsledkem integrace dvou malých politických stran jsou tři malé politické strany.“
Tentýž autor o pět let později (12. 1. 2010) v Reflexu: „Kdysi byla v módě ‚integrace pravice‘, tj. slučování malých pravicových politických stran. Podnětem bývaly blížící se volby a lichá naděje, že když se shromáždí několik nul, byl by v tom čert, aby se před ně nepostavila nějaká jednička.“
To bylo v době, kdy ještě byly malé a velké pravicové strany a mezi těmi malými byly dost divoké rozdíly. Pak přišla doba, že i některé větší zanikly a ta nejsilnější prošla drastickou redukční dietou.
Teď jsme ovšem v jiné situaci. Už se nemluví o integraci pravice, ale o nějakém způsobu spojení demokratických stran. Je to jediná rozumná možnost. To ostatně nejspíš poznáme brzo z toho, jakou propagandistickou palbu spustí zemanovsko-babišovsko-komunistický blok za souhlasných výkřiků Tomia Okamury.
Demokraté se buď dají dohromady, nebo jim zbude pořádání pietních aktů za slavnou minulost. Pokud jim to panstvo povolí.