Po vynikajícím výsledku při tzv. superúterý si Joe Biden připsal další skvělé výsledky, když s přehledem zvítězil v demokratických prezidentských primárkách v Michiganu, Missouri a Mississipi. Zatímco Bidenovi stačí k zisku nominace vyhrát polovinu zbývajících delegátů, Bernie Sanders by z nich potřeboval ukrojit asi 57 %. To by vzhledem k systému primárek znamenalo nejenom vyhrát ve většině zbývajících států, ale i vyhrávat minimálně s dvouciferným rozdílem. Šance, že k tomu dojde, se limitně blíží nule.
Revoluce se odkládá
Levicovému křídlu se nepodařilo převzít vládu nad Demokratickou stranou tak, jako se to populistovi Trumpovi povedlo před čtyřmi lety s konkurenčními republikány. Potvrdilo se, že politici a političky typu Alexandry Ocasio Cortézové sice dokáží vzbudit nadšení v silně liberálních voličích v tradičních demokratických baštách, ale ani ve vlastní straně nedokáží přesvědčit konzervativnější starší a vzdělanější voliče.
Někdo tento fakt oslaví, někdo jím bude zdrcen, ale američtí voliči prostě zatím radikálně levicové recepty nepřijímají. Navzdory tomu, jak se demokraty snaží vykreslit prezident Trump a republikáni, strana se rozhodně nedostala pod nadvládu radikálních levicových šílenců, jak Cortézovou a další s oblibou nazývají.
Sandersův sebeklam
Bernie Sanders už stačil ze svého neúspěchu obvinit stranické struktury, které podle něj silně tlačily na Petea Buttigiege a Amy Klobucharovou, aby odstoupili a podpořili právě Bidena. Nebýt toho, jistě by podle něj vyhrál v Minnesotě, Maine a mnoha další státech. To se jistě vyloučit nedá. Dokonce to ani není nepravděpodobné, ale také to zastírá hlavní příčinu jeho prohry.
Tou je fakt, že ve straně prostě není dostatek silně levicově zaměřených voličů. Sandersovo vítězství by bylo možné jen díky tomu, že by se hlasy pro umírněné tříštily. Oba zmínění neúspěšní uchazeči o nominaci z řad umírněných si po primárkách v Jižní Karolíně celkem správně vyhodnotili, že jejich šance získat nominaci je v podstatě pryč. Jejich odstoupení tak bylo spíše podlehnutím realitě než tlakům stranických bossů.
Nikdy neodstoupím
Právě s uznáním politické reality má ale Sanders problém, což ostatně dokázal už v roce 2016. Tehdy v kampani pokračoval i v době, kdy už, podobně jako nyní, v podstatě neměl šanci. V minulých primárkách ten bod nastal nejpozději v dubnu. Sanders přesto porážku neuznal až do nominačního sjezdu.
Mimochodem, všechny nejskandálnější uniklé e-maily ze serveru Demokratické strany, které měly dokazovat, že se proti němu její špičky spikly, pocházejí právě až z konce dubna a z května. V té době už všichni kromě Sanderse věděli, že vítězství v primárkách už Hillary Clintonové neuteče, a strana řešila, co s otravným kandidátem, který do ní vstoupil jen kvůli prezidentským volbám a odmítal odstoupit v době, kdy to už všichni jeho předchůdci v podobné situaci udělali.
Ruští favorité Sanders a Trump
Americké tajné služby informovaly příslušné výbory Kongresu, že se Rusové snaží ve volbách pomáhat právě Sandersovi. Není úplně jasné, zda jejich konečným cílem bylo pomoci Donaldu Trumpovi, který sám Sanderse považoval za přijatelnějšího soupeře než Joea Bidena, nebo by jim Sanders v Bílém domě vyhovoval.
Vyloučit nelze ani jedno, protože Sanders také hlásá omezování americké role ve světovém dění, což obecně Rusům vyhovuje. Sice se může zdát, že v tomto případě neuspěli, ale trucovitý levicový harcovník bojující proti stranickým elitám a odmítající odstoupit jejich záměrům může posloužit stejně tak. Trump už v roce 2016 s gustem šířil konspirace o tom, jak strana Sandersovi nominaci v podstatě ukradla, které živili i někteří členové Sandersovy kampaně.
Někteří jeho voliči sdružení pod heslem „Bernie or Bust!“ (Bernie, nebo nic) pak zřejmě skutečně v listopadových volbách zůstali doma a vzhledem k těsnému výsledku tak mohli být rozhodujícím faktorem. Zatím to vypadá, že Sanders od minulých voleb nic nezapomněl a ničemu novému se nenaučil. Může to proto dopadnout podobně.
