Předseda Klubu na obranu demokracie Bohumil Doležal odpověděl na otázku deníku FORUM 24, která zní: Jaká pozitiva a jaké slabiny či nedostatky vidíte při sledování rozsáhlého hnutí protestů vůči Babišovi a proti jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti?

Pozitiva jsou zjevná a není je třeba zvlášť rozvádět. Jsou tu nepřehlédnutelné veřejné protesty proti jmenování ministryně Benešové a za nezávislost justice. Důvody k nim jsou nasnadě. A organizátoři obě dosavadní demonstrace po technické stránce zvládli. 

Jako vždy je ovšem důležitější mluvit o problémech. 

To, proti čemu je třeba demonstrovat, není jen Babiš a vláda, nýbrž  babišovské „Nové pořádky“ vcelku: to znamená Babiš, Zeman, Okamura, Filip a ti, co se k nim připojili. Nejde o to jmenovat a odvolávat Babišovy nezávislé ministry, nýbrž usilovat demokraticky o odstranění Nových pořádků jako celku. A přesvědčit veřejnost, která dnes ve velké míře Nové pořádky podporuje.

Organizátoři protestů vznesli požadavky na poslance a senátory a chtějí je kontrolovat. Jejich legitimita se opírá o shromážděné demonstranty. Legitimita poslanců a senátorů je dána ústavou, zákony a výsledkem voleb. Jde o málo transparentní formu politického nátlaku. Jistě, je to dáno okolnostmi. Politici a nezávislé iniciativy by se však měli co nejdřív dopracovat k nějaké přehlednější formě spolupráce.

Hlavní teze pana Babiše a spol. zněla, přeložena do češtiny:  „Dosud nám vládli politici, kteří nemakali a kradli. Teď přicházíme my, kteří za nic nemůžeme, abychom udělali pořádek.“ Tak se nakonec obvykle dostanou k moci ti, co makali a přitom kradli ještě víc. Je to svérázná rekonstrukce státu.

Místo abychom to, co se tu stalo, sváděli jeden na druhého, měli bychom si v první řadě říci: jak jsme mohli – všichni dohromady – v posledních letech klesnout tak hluboko, že jsme Českou republiku vydali bez velkého odporu na pospas Novým pořádkům? Je to naše společná vina. A měli bychom se domluvit, jak to, co jsme společně zpackali, společně napravíme.