S Issakem T. se letmo znám. Při jedné novinářské výpravě pomáhal s překladem. Neplánovaně jsme spolu strávili nejdříve asi 5 hodin cestou za a s uprchlíky, a poté ještě 6 hodin ve vlaku, když před „naši soupravu“ ve směru z Brna do Prahy někdo hodil na koleje popelnici. Issak byl v klidu. Jen sem tam vyšel ven, aby si zakouřil. S tichým souhlasem průvodčích kouřila na peróně většina „uvízlých“ kuřáků. Mezi nimi i jeden naprosto neznámý muslim. V té době žil v Česku asi 14 let a kromě pár známých o něm nikdo nevěděl. Za měsíc bylo všechno jinak.

Issak je dle svého vyprávění i dle toho, co jsem za těch pár hodin a několik dalších setkání měla možnost zažít, muslim jako poleno. Během jednoho dne jsem ho dvakrát viděla se modlit, alkoholu by se nedotknul a totéž platí o vepřovém. Boha se bojí. Chci žít tak, aby mě nepotrestal, říkal mi tehdy.

Ve stejný den, jako jsem Issaka poznala já, poznal Issak i Evu Zahradníčkovou. O té vědělo tou dobou už skoro celé Česko. Svými cestami za uprchlíky se velmi proslavila. Jako první o nich informoval tento web, posléze i mnohá jiná média. Eva je extrovert. Facebook má otevřený a kamkoli se vrtne, ví o tom „celý svět“. Kdokoli je vedle ní, ví o něm celý svět… Eva s Issakem se dali dohromady a z neznámého muslima se stal rázem skoro nejznámější muslim u nás. Podle toho, co mi říkal den po útoku o to ani moc nestál, chtěl jenom žít v klidu. Jenže stal se přesný opak. Eva byla na facebooku, Eva byla v médiích a Issak jako její nový partner byl s ní. Zda to bylo dobře nebo špatně, nechci hodnotit, sama Eva mi ale v rozhovoru krátce po napadení Issaka říkala, že za to, co se stalo, cítí zodpovědnost. A to už se dostáváme k věci.

O tom, že neznámí útočníci pobodali v parku muslima kvůli jeho víře, psali tehdy v únoru úplně všichni. Jak se to dozvěděli? Nevím, jak ostatní, ale mně napsala zprávu přímo Eva. V sobotu večer. Nepřemýšlela jsem o tom, jak informaci co nejrychleji dostat na web, ale jak a zda můžu Issakovi pomoct. Proto jsem mu druhý den volala. To už ale zpráva „jela“ všemi médii…a nakonec jsme ji, po kratším váhání, abychom neudělali víc škody než užitku, publikovali i my a následně jsem s Evou vedla rozhovor, který si můžete přečíst zde. Případ napadeného Issaka si tehdy převzali kriminalisté 1. oddělení krajského ředitelství policie, kteří zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145/1,2f) trestního zákoníku. Pachatelům hrozilo za rasově motivovaný útok až dvanáct let vězení.

O několik měsíců později policie věc odložila. Dle serveru Aktuálně.cz, který má k dispozici usnesení o zastavení řízení, vyšetřovatelé nakonec po zvážení všech výpovědí a důkazů úmyslné cizí zavinění vyloučili. V úvaze jsou dle vyšetřovatelů dvě jiné verze: k bodnutí došlo neúmyslně, nebo si je Issak způsobil sám. Jinými slovy: podle policie si Issak napadení vymyslel nebo kryje někoho blízkého. Ve výpovědi dle vyšetřovatelů údajně nesedí záznamy z kamery se svědectvím napadeného, on naopak tvrdí, že záznamy z kamer jsou z jiného dne, než kdy se útok skutečně stal. A celá kauza opět hýbe mediálním světem a denně se přetřásá na sociálních sítích. Mohlo by to být jedno. Ať Issak lhal nebo ne, je to jeho věc, a jen on si ponese důsledky, včetně případného trestu za křivé svědectví, řeklo by se. Jenže celá věc je trochu složitější.

Spousta lidí vnímá jak Evu, tak jejího přítele jako ikony ve věci pomoci uprchlíkům, spousta lidí nerozlišuje mezi oficiálním Czech teamem a tímto „týmem“, dobrovolník jako dobrovolník. A ještě více lidí nerozlišuje „muslima“ a „muslima“, někteří nerozlišují ani mezi islamistou a muslimem. Proto věc jednoho soukromého incidentu přesahuje rámec soukromé záležitosti. V případě prokázané lži totiž hanba může padnout jak na celou skupinu českých dobrovolníků, tak na muslimy v Česku a potažmo na všechny, kteří s oběma skupinami sympatizují. Když to vezmeme do důsledků, už tak rozhádaná a roztříštěná společnost se může rozdělit ještě víc, a ve výsledku můžou být zklamáni úplně všichni. Proto se jako jediná správná varianta pro očištění nejen jednoho dobrého jména jeví podání odvolání.

Nevím, jak se celá věc doopravdy stala, ale jedno vím jistě: ten klid, který si Issak přál, zřejmě ještě dlouho nenastane.