Nemáme prezidenta. Opět. Miloš Zeman kamsi zmizel. Jeho tým ho ukázal na naaranžované fotce v lese, na nesmírně ostudných a trapných snímcích z rybníku a minulý týden ho odvezl do Prahy a postavil vedle Mikea Pompea. V zásadních věcech Zeman opět mlčí. Odmítá komentovat děsivé dění v Bělorusku.
Možná je to tak lepší. Jeden z mála jeho malých výstupů v posledních týdnech, zmíněné setkání s ministrem zahraničních věcí USA, bylo další ostudou. Pompeo přijel do ČR varovat před Čínou a Ruskem. V podstatě o tom mluvil celé dva dny, kdy v ČR byl. Posledním místem, kam vyrazil na krátkou zdvořilostní schůzku, byl právě Pražský hrad. A co se dozvěděl? Zeman mu řekl, že Rusko a Čína nejsou nebezpečím a že naopak Amerika se má s Rusy a Číňany spojit a bojovat proti teroristům.
Raději lepší neodhadovat, co by Miloš Zeman k Bělorusku řekl, kdyby ještě fungoval jako prezident. Možná něco o zmanipulovaných davech v ulicích Minsku. Něco o tom, že davu se neustupuje. A nebylo by nic divného, kdyby pozval Lukašenka na návštěvu Prahy. Lukašenka a Zemana totiž spojuje například to, že jsou oddáni Rusku a Putinovi. Lukašenko je otevřený a nic neskrývá. Zeman se občas snaží říkat, že není ruským agentem. Jistě by si tedy měli o čem povídat.
Ano, je tragické, že nemáme prezidenta, který by se jasně postavil a pojmenoval, co se v Bělorusku děje, vyjádřil by podporu Bělorusům, odsoudil Lukašenka a vyzval ho k opakování prezidentských, skutečně svobodných voleb. My máme Miloše Zemana. A proto je asi lepší, když ho všichni ti jeho Ovčáčkové, Mynáři atd. drží kdesi v Lánech. Mimochodem, blíží se 21. srpen, další Zemanův oblíbený den pro mlčení.
Jak by postoj prezidenta ČR mohl vypadat, ukázal například generál Petr Pavel: „Samotný fakt, že Lukašenko s Putinem vážně uvažují o vojenském řešení nenásilných protestů proti neregulérnosti běloruských prezidentských voleb a nepřiměřeným represím, jasně ukazuje na podstatu jejich režimů. Je správné poskytnout běloruské opozici maximální podporu.“ Jednoduché, jasné.