Zatímco jejich sousedé umírali hladem, zimou a na nemoci, činovníci stalinské státní bezpečnosti si během obléhání Leningradu neodepřeli žádné potěšení. A ještě si o tom dělali zápisky.

Doklad o podivuhodném cynismu zveřejnil projekt zabývající se životem v obléhaném Leningradu nazvaný „Nesmrtelný barák“. V zápiscích „čekisty“, tedy příslušníka státní bezpečnosti Fjodora Bobrova se dočteme, jak se kastě vyvolených v těch dnech žilo. Zde je jen několik citací:

„… Šel jsem na poštu, poslal mámě peníze, 1000 rublů. Večer jsem dostal od Narkomatu (Národního komisariátu, pozn. aut.) uzenou klobásu… a slaninu…

Ráno se dobře nasnídal. Jedl zelí s cibulkou a prosnou kaši s máslem, pil kávu. Poslal lidi na střelnici. Přijal návštěvníky. Připravil brigády na razie…

Obchůzka dílen, oddílů a všech prostor a protileteckých krytů. Našel pět lidí, kteří v továrně neměli vůbec co dělat. Obchůzka odhalila hodně špíny. Špatně se uklízí…

Ráno se dobře nasnídal. Přijati návštěvníci. Večer jsem šel do lázeňského domu. Dobře se umyl a navečeřel. Vydal dva rozkazy ohledně flákačů, měl dobrou snídani a podepsal půjčky. Přijati návštěvníci. Ráno zadal úkol zjistit, kolik lidí zemřelo na dílnách, zmizelo a evakuovalo se bez povolení. Přijati návštěvníci, posnídal…

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Prostřednictvím polní pošty poslal peníze mamince, 1000 rublů. Osobně poslal materiály o pohybu pracovníků v továrně ve městě. Dostal tabák, 400 gramů. Vydal rozkazy, aby byli před soud předvedeni lidé za absenci a dezerci. Určil zvýšené dávky potravin vedoucím dílen a jejich zástupcům, ale ne všem.

Je nutné požádat o 21 osob. Je nutné vytáhnout marody z bytů. Je nutné skřípnout liberálnost a skoncovat s ní.

Sestavil objednávky na pracovní síly. Byl jsem v kině a díval se na Šanin valčík. Večer zasadil řepu a okurky. Slíbil předat lidi k soudu, ale není způsob, jak to splnit, lidé jsou nemocní a ty, kteří pracují, není možné nechat jít, vykonávají vojenské rozkazy.

Byl doma, zalil květiny. Odpoledne byl oběd s vodkou. Večer s kaviárem a zbylo 500 g…“

Číst si takové záznamy z pera čekisty je o to děsivější, když je porovnáme s tím, co si v téže době zapisovala leningradská dívka Táňa Savičevová, která žila za blokády doslova v protějším domě a pravděpodobně se s dobře živeným stalinistickým papalášem potkávala. V jejím deníku z jara roku 1942 čteme především o tom, kolik jejich blízkých už zemřelo.

I v obleženém Leningradě si někteří byli rovnější.