Komentář / Kauza Kilmara Armanda Abrega Garcii, devětadvacetiletého Salvadorana, který byl v březnu 2025 nelegálně deportován z USA do brutálního vězení v Salvadoru, odhaluje hluboké trhliny v imigrační politice administrativy prezidenta Donalda Trumpa. Tento případ nebyl jen právním skandálem, ale především humanitární tragédií.

Garcia, legální rezident v USA, pobývající zde i s rodinou, nebyl nikdy z ničeho usvědčen, přesto čelí nelidským podmínkám v salvadorské věznici CECOT. Navzdory opakovaným soudním příkazům, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, Trumpova administrativa odmítá podniknout kroky k jeho návratu, což vyvolává otázky o respektu k právnímu státu a základním lidským právům.

Kilmar Armando Abrego Garcia nebyl jen číslem v imigračním systému. Nynější otec tří dětí se narodil roku 1995 v San Salvadoru, hlavním městě Salvadoru, konkrétně ve čtvrti Los Nogales. Jeho dětství bylo poznamenáno násilím a nejistotou, které sužovaly Salvador kvůli aktivitám gangů, zejména gangu Barrio 18. Když bylo Garciovi přibližně 12 let (kolem roku 2007), gang Barrio 18 začal vyhrožovat jeho rodině. Zaměřil se na jejich rodinný podnik s pupusami (jde o pečené placky), tradičním salvadorským jídlem, který provozovala Garciova matka Cecilia.

Gang požadoval tzv. výpalné a vyhrožoval, že pokud rodina nezaplatí, donutí Garciova staršího bratra Cesara vstoupit do gangu. Tyto hrozby se stupňovaly, včetně sledování a fyzických útoků na rodinu. Garcia sám čelil přímým hrozbám od Barrio 18, které zahrnovaly vyhrožování smrtí a pokusy o jeho naverbování do gangu. Tento tlak byl hlavním důvodem, proč rodina rozhodla, že Kilmar musí uprchnout, aby si zachránil život.

Útěk za svobodou do USA

V roce 2011 Garcia jako teenager opustil Salvador a vydal se do USA.  Přesné okolnosti jeho příchodu (například zda překročil hranici sám, nebo s rodinou) nejsou detailně popsány, ale předpokládá se, že vstoupil nelegálně, což bylo pro mladé Salvadorany
prchající před násilím gangů v té době naprosto běžné. Mladý Kilmar se usadil v Marylandu, konkrétně v Prince George’s County, kde už žil jeho starší bratr Cesar, který se mezitím stal americkým občanem. Garcia začal pracovat jako dělník a vedl nenápadný život. O jeho prvních letech v USA nejsou podrobné záznamy, ale je známo, že se snažil vyhnout problémům a neměl žádný kriminální záznam. Ani v USA, ani v Salvadoru.

V roce 2016 Garcia potkal svou budoucí ženu Jennifer. V roce 2018, když Jennifer otěhotněla, se Garcia přestěhoval k ní a jejím dvěma dětem z předchozího vztahu do domu v Prince George’s County, nedaleko Washingtonu, D.C. Společně začali vychovávat její děti a později měli vlastního syna (nar. 2019), který má speciální potřeby. Rodinný život byl pro Garciu prioritou a podle sousedů a Jennifer byl „oddaným otcem a partnerem“.

Zatčení a obvinění

Zlomový moment nastal v březnu 2019, kdy byl Garcia zatčen policií Prince George’s County na parkovišti u prodejny Home Depot, kde hledal práci jako nádeník. Zadržení inicioval anonymní udavač, který ho označil za člena gangu MS-13. Imigrační úřad (ICE) ho následně převzal do vazby. Garcia tvrzení o svém členství v gangu popřel a požádal o propuštění na kauci.

Zároveň si zažádal o azyl. Během soudního řízení se zástupci ICE snažili soudkyni Dorothy Burmanovou z imigračního soudu v Baltimoru přesvědčit o tom, že kromě tvrzení anonymního (a údajně spolehlivého) zdroje o Garciově členství v gangu MS-13 svědčí také to, že nosil čepici a bundu basketbalového týmu Chicago Bulls. Zdroj ICE tvrdil, že Garcia je členem MS-13 a je přímo zapojen do činnosti gangu v New Yorku. Podle soudních dokumentů citovaných v TIME (11. dubna 2025) anonym uvedl, že Garcia je členem MS-13 a podílí se na obchodu s lidmi. ICE označila zdroj za spolehlivý, jeho identitu ale nikdy neodhalila.

Soudkyně Burmanová následně rozhodla, že tvrzení a důkazy nejsou dostatečné. Garciovu žádost o kauci a propuštění na svobodu nicméně zamítla. Garcia obratem požádal o azyl, byl ale odmítnut, protože nepodal žádost do jednoho roku od příchodu do USA. Místo klasické žádosti o azyl tak Garciovi zbyla jediná možnost, požádat o ochranu před deportací (withholding of removal) kvůli hrozbě pronásledování v Salvadoru.

V říjnu 2019 došlo ke zlomovému momentu, kdy soudkyně Burmanová zamítla obvinění ze strany ICE jako nepodložená. Mezi důvody uvedla absenci hmotných důkazů, kdy imigrační úřad nepředložil svědectví, dokumenty, tetování (běžný znak MS-13) ani záznamy o kriminální činnosti, které by Garciovu příslušnost ke gangu potvrdily. Vyvrácena byla také tvrzení o tom, že Garcia často měnil místo pobytu proto, že pro gang pracoval v New Yorku. Soudkyně dále uvedla, že pouhé nošení oblečení sportovního týmu Chicago Bulls není specifickým znakem příslušnosti k MS-13 a nemá samo o sobě žádnou váhu.

Garcia, který byl zaměstnán jako stavební dělník, prokázal, že on sám čelil ze strany gangu Barrio 18 v Salvadoru hrozbám, což byl důvod jeho příchodu do USA. Soudkyně Burmanová tak kromě zamítnutí obvinění z členství v MS-13 rozhodla také o tom, že Garcia splňuje podmínky pro udělení ochrany před deportací. Verdikt soudkyně znamenal, že Garcia nemohl být deportován do Salvadoru, získal právo zůstat v USA a obdržel pracovní povolení. Imigrační úřad se proti jejímu rozhodnutí neodvolal.

Po udělení ochrany a před deportací

Z vazby se v říjnu 2019 Garcia vrátil k rodině a pokračoval v práci ve stavebnictví, což mu zajišťovalo stabilní příjem. Podle právníků a manželky Jennifer pravidelně plnil své povinnosti vůči ICE, včetně každoročních kontrol. Ta poslední proběhla 2. ledna 2025.

Kromě toho, že Garcia se svou ženou vychovával tři děti, byl podle sousedů a organizace CASA (imigrační advokační skupina) aktivním členem komunity, pomáhal své ženě s chodem domácnosti, svým dětem s domácími úkoly a účastnil se rodinných aktivit. Neměl žádné problémy se zákonem a ani ze strany ICE se neobjevily žádné další stížnosti.

Jeho zaměstnání ve stavebnictví mu umožnilo finančně podporovat rodinu, podle časopisu Time si vybudoval pověst spolehlivého pracovníka a plánoval pokračovat v kariéře v oboru. Podle The Guardian byl vnímán jako nenápadný soused, který se vyhýbal konfliktům a soustředil se na zajištění stability pro svou rodinu.

Zatčení a deportace do Salvadoru

Život Kilmara Garcii a jeho rodiny se zhroutil 12. března 2025. Podle dostupných informací (The Washington Post, The Guardian) se Garcia kolem půl šesté odpoledne vracel domů autem se svým pětiletým synem po odpoledni stráveném s rodinou. Při vystupování z vozu byl doslova přepaden agenty ICE, kteří ho bez vysvětlení či předložení zatykače zadrželi. Syn byl předán matce, která dorazila na místo krátce poté, ale Garcia byl odvezen do detenčního centra v Baltimore.

Agenti imigračního úřadu ho označili za člena gangu MS-13, aniž by své tvrzení podpořili jakýmikoliv důkazy. Garciovi zároveň nebyl umožněn kontakt s právníkem. Už o tři dny později, tedy 15. března 2025, byl Garcia deportován do salvadorské věznice CECOT, označované za peklo na zemi, kde jsou vězni smícháni s členy gangů a čelí nelidským podmínkám.

Garcia nebyl nikdy obviněn ani usvědčen z jakéhokoli zločinu – ani v USA, ani v Salvadoru. Trumpova administrativa ho označila za člena gangu MS-13, ale tvrzení vycházela pouze z nepodložených informací z roku 2019, která byla tehdy soudem zamítnuta. Přesto byl Garcia zadržen, nebylo mu umožněno se hájit před soudem, nebyl mu umožněn kontakt s právníky a byl deportován do vězení, kde je podle právníků vystaven riziku mučení či smrti. Humanitární dopady jsou zničující.

Garciova rodina zůstala bez živitele, jeho děti prožívají trauma a manželka Jennifer veřejně popsala, jak se jejich život rozpadl na kusy. Podle informací deníku The Guardian Garcia v CECOT nemá přístup k právní pomoci ani základní zdravotní péči a jeho zdravotní stav se zhoršuje.

Skandální ignorování soudů

Garciova deportace byla nejen nehumánní, ale také nelegální. Jak bylo řečeno, už v roce 2019 mu imigrační soudkyně udělila status ochrany před deportací kvůli hrozbě perzekuce ze strany gangů v Salvadoru. Soud tedy jeho deportaci jednoznačně zakázal. Přesto byl 15. března 2025 deportován, čímž Trumpova administrativa porušila federální zákon a ústavní právo na řádný proces. Právní bitva, která následovala, odhalila znepokojivou tendenci administrativy ignorovat soudní autoritu.

Zde je časová osa:

4. dubna federální soudkyně Paula Xinisová, která dostala kauzu na starost, označila deportaci za nezákonnou a nařídila administrativě vrátit Garciu do 7. dubna do USA. Soudkyně kritizovala absenci důkazů o členství v MS-13 a varovala před nenapravitelnou újmou, které je v CECOT Garcia vystaven.

7. dubna 4. odvolací soud (United States Court of Appeals for the Fourth Circuit) ve Virginii, na nějž se obrátili zástupci ministerstva spravedlnosti (které zastupuje ve sporu Trumpovu administrativu), příkaz soudkyně Xinisové potvrdil. Odvolání administrativy, jež tvrdila, že nemůže ovlivnit chování Salvadoru, který má Garciu „ve své péči“, bylo zamítnuto. Ministerstvo spravedlnosti se následně obrátilo na Nejvyšší soud USA.

10. dubna Nejvyšší soud USA (SCOTUS) jednomyslně, tedy poměrem hlasů 9:0, nařídil administrativě „usnadnit“ Garciův návrat do USA, čímž potvrdil nezákonnost deportace. SCOTUS konkrétně potvrdil část příkazu soudkyně Xinisové, která ukládala administrativě „usnadnit“ (facilitate) Garciův návrat, ale kritizoval použití slova „uskutečnit“ (effectuate) jako nejasný pokyn potenciálně přesahující pravomoci okresního soudu.

Nejvyšší soud tedy nařídil soudkyni Xinisové, aby upřesnila svůj příkaz s ohledem na pravomoci exekutivy v zahraniční politice. Trumpova administrativa totiž tvrdila, že soudkyně nemůže zasahovat do rozhodování prezidenta o zahraniční politice, do čehož podle nich spadá příkaz dostat Garciu ze Salvadoru do USA. Zástupci administrativy doslova uvedli, že z jejich pohledu se jim snaží soudkyně přikázat, aby Garciu, pokud ho Salvador odmítne vrátit do USA, v případě potřeby unesli.

11.–13. dubna soudkyně Xinisová reagovala na verdikt Nejvyššího soudu, svůj příkaz poupravila a zároveň nařídila administrativě podávat denní zprávy o krocích, které byly přijaty ve snaze Garciův návrat do USA zajistit. Administrativa v reakci přišla s vágním prohlášením, že Garcia je živý a v bezpečí. Žádné konkrétní plány týkající se Garciova propuštění z CECOT a návratu do USA představeny nebyly. Xinisová tyto zprávy označila za nedostatečné a oznámila, že směrem k administrativě zvažuje sankce.

15. dubna se uskutečnilo další slyšení, během něhož soudkyně Xinisová pokračovala v tlaku na Trumpovu administrativu kvůli neplnění příkazu ze strany Nejvyššího soudu USA z 10. dubna. Soudkyně vyjádřila frustraci z absence konkrétních kroků ze strany administrativy, když prohlásila, že „k dnešnímu dni nebylo uděláno nic“. 

Xinisová také rozhodla o dvoutýdenním období intenzivního sbírání důkazů (expedited discovery), aby zjistila, zda administrativa skutečně plní její příkazy. Nařídila, aby zástupci administrativy, kteří podávají denní zprávy o vývoji situace, byli připraveni k výslechům pod přísahou a poskytli podrobnosti o krocích k zajištění Garciova návratu. Xinisová také během jednání odmítla považovat tiskovou konferenci Trumpa a salvadorského prezidenta Nayiba Bukeleho ze 14. dubna, kde Bukele prohlásil, že Garciu nevydá, za relevantní důkaz (že administrativa nemá jak Garciův návrat zajistit) a zdůraznila, že pouze výpovědi pod přísahou od osob s přímou znalostí celé věci budou brány v úvahu.

Zahájení výslechů je ze strany soudu momentálně naplánováno na 23. dubna 2025. Soudkyně obě strany vyzvala k tomu, aby se připravily na intenzivní proces. Zástupce ministerstva spravedlnosti zároveň varovala, že žádné hry nebude tolerovat a že očekává plnou spolupráci.

Navzdory opakovaným soudním rozhodnutím Trumpova administrativa tedy dosud nepodnikla žádné smysluplné kroky k zajištění Garciova návratu. Místo toho její představitelé včetně viceprezidenta J. D. Vance nebo ministryně spravedlnosti Pam Bondiové pokračují v tvrzení, že Garcia je členem MS-13. Trumpova administrativa záměrně obchází soudní příkazy, což zvyšuje už tak značné napětí mezi exekutivou a justicí a vyvolává reakce napříč politickým spektrem i společností.

Politická agenda nad právem

Celá kauza získala novou dynamiku díky tiskové konferenci, která proběhla 14. dubna v Bílém domě, kde prezident Donald Trump a jeho poradce Stephen Miller spolu s prezidentem Salvadoru Nayibem Bukelem otevřeně zpochybnili povinnost Garciu do USA vrátit. Bukele, který sám sebe označuje za „nejvíc cool diktátora na světě“, prohlásil, že příkaz k návratu Garcii je absurdní, a uvedl, že teroristu nepropustí. Trump jeho postoj podpořil a kritizoval novináře za údajnou snahu osvobodit zločince. Miller šel pak ještě dále, když dezinterpretoval rozhodnutí Nejvyššího soudu a prohlásil, že soud nařídil Garciu do USA pouze přijmout v případě, že by ho Salvador propustil.

Tato rétorika je přitom v přímém rozporu s dřívějším přiznáním administrativy, jejíž zástupci během soudních řízení prohlašovali, že Garciova deportace byla pouhou administrativní chybou. Podle The New York Times Millerova tvrzení ignorují zcela jednoznačný příkaz Nejvyššího soudu „usnadnit“ návrat deportovaného, což naznačuje záměrné podkopávání soudní autority ze strany týmu kolem prezidenta Trumpa. Přestože Spojené státy chod věznice CECOT financují částkou šesti milionů dolarů, administrativa v této souvislosti také tvrdí, že nemůže ovlivnit postoj a jednání Salvadoru.

Trumpova migrační politika, která zahrnuje masové deportace a označování imigrantů za členy gangů a zločince, se v případu Garcii stala nástrojem politického boje. Tvrzení o členství v MS-13 slouží k ospravedlnění tvrdých opatření a udržení podpory voličské základny, která Trumpův přístup k migrační politice podle průzkumu Gallup z 10. dubna stále podporuje.

Ohrožení právního státu?

Garciův případ není jen individuální tragédií. Odhaluje také zásadní systémové problémy v Trumpově přístupu k moci. Ignorování příkazů federálního soudu a dezinterpretace rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvolávají otázky o respektu k dělbě moci, která je základem americké ústavy.

Soudkyně Nejvyššího soudu USA Sonia Sotomayorová ve svém stanovisku z 10. dubna varovala, že současný přístup Trumpovy administrativy by mohl umožnit deportace kohokoli, včetně občanů USA, bez jakýchkoliv právních důsledků. Podle MSNBC hovoří právní experti o konfliktu mezi exekutivou a justicí, který by mohl výrazně eskalovat, pokud administrativa bude pokračovat v ignorování příkazů soudů různých instancí.

Absence konkrétních kroků administrativy směřujících k návratu Garcii do země a veřejné zpochybňování soudní autority (např. Millerem, Vancem a Trumpem) naznačují nebezpečný precedent. Pokud by podobné případy přibývaly, mohlo by to podkopat důvěru v právní systém a oslabit mechanismy chránící občanská práva. Humanitární rozměr případu je obzvláště alarmující.

Pracující otec tří dětí Kilmar Armando Abrego Garcia, který nebyl nikdy usvědčen z trestného činu, byl zástupci imigračního úřadu doslova unesen a poslán do vězení v Salvadoru, kde čelí každodennímu riziku. Jeho děti zůstaly bez otce a jeho manželka bojuje s pochopitelnými finančními a emocionálními dopady celé věci. Administrativa, která v rozporu s právem a soudními rozhodnutími odmítá tuto záležitost napravit, vysílá směrem k veřejnosti znepokojivý signál: politické cíle mají přednost před lidskými právy, respektem k justici a zákony.

Případ Kilmara Garcii je varováním před důsledky nekontrolované moci a politizace imigrační politiky. Nelegální deportace, absence důkazů o vině a ignorování soudních příkazů nejsou jen právními pochybeními – jsou útokem na lidskou důstojnost a hodnoty, na nichž stojí právní stát. Trumpova administrativa má nyní příležitost svou chybu napravit a v souladu s nařízením soudů vrátit Garciu jeho rodině. Pokud tak neučiní, riskuje nejen další eskalaci právního konfliktu, ale i ztrátu důvěry veřejnosti v systém, který má chránit spravedlnost pro všechny.

Zdroje: The Washington Post, The New York Times, The Guardian, Reuters, NPR, BBC, MSNBC, NBC News, Politico, TIME, Gallup, X (profil J. D. Vance)