Andrej Babiš (ANO) byl vlastníkem mediální skupiny Mafra, která patří k největším mediálním domům v Česku. FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Uplynulo deset let od oznámení Andreje Babiše, že kupuje nejvlivnější mediální skupinu v zemi MAFRA. Účel byl jasný. V té době vstupovalo do politiky hnutí ANO a jeho zakladatel potřeboval mediální podporu. Zaměstnanci plní jeho zadání beze zbytku. O tom svědčí nejen obrana zájmů majitele, ale i nekonečný seriál očerňujících kauz namířených proti konkurenci.
Babiš veřejně potvrdil nákup vydavatelství MAFRA nikoli náhodou dva týdny po policejní razii Roberta Šlachty na Úřadu vlády ČR. Šéf ÚOOZ tehdy ohlásil vyšetřování obří korupce. Důkazy dodnes nepředložil, ale kostky byly vrženy. Rozjitřené situace využil oligarcha, jenž expandoval díky klientelismu vlád ČSSD a nestyděl se předstírat, že bojuje proti korupci.
Nevědí, s kým mají tu čest
„Tak jsem to koupil a učím se pořádně česky. Doufám, že z toho budou mít všichni takovou radost jako já,“ napsal Andrej Babiš 26. června 2013 na twitter, aby vzápětí vyšlo najevo, co má na mysli. „Skupinu MAFRA považuji za velmi silného hráče na českém mediálním trhu, především v oblasti seriózní žurnalistiky,“ dodal.
O komediální vložku se postaral mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka, který rozhodně odmítl, že bude nový majitel zasahovat do redakčního obsahu. „Pan Babiš již některá média vlastní, a když se zeptáte kteréhokoliv z šéfredaktorů, zda je nějakým způsobem ovlivňuje, tak uslyšíte odpověď, že vůbec ne. Kolikrát jim říkal: Pište si, co chcete.“
Hanzelka byl brzy vyveden z omylu. Babišův přístup se projevil ještě předtím, než jeho akvizici schválil ÚOHS. Zavolal do Lidových novin a žádal vysvětlení, proč nenapsaly o jeho tiskové konferenci.
„Kdo vám to řekl, že o tom nemáte psát? Vladimír jak? Křivka? A vám to jako připadá v pohodě? Vám to připadá správné, co děláte, jako? Já vám volám jako občan Babiš… Já ještě nejsem majitel MAFRY. Zatím… Všetky noviny o tom píšů… Že budu mít poradce z Ameriky… No dobrý, v pohodě, doufám, že kluci vědí, co dělají. Jako… Asi nevědí, s kým mají tu čest. Ale to je jedno. Mějte se fajn…“ pravil a položil telefon.
Koblihové úderky
Tím byl nastaven etalon nových poměrů. Následoval exodus novinářů z Mladé fronty DNES a Lidových novin. „Babiš zničil část mediálního světa, zlikvidoval slušnou a seriózní žurnalistiku tohoto vydavatelství a postupem doby udělal zejména z novin MfD, které vždy sloužily veřejnému zájmu, jen ,koblihovou úderku‘ politicko-podnikatelského koncernu,“ bilancuje dnes investigativní novinář Jaroslav Kmenta.
Oba deníky se nevěnují oligarchově podnikatelské a lobbistické minulosti. Kauzy s ním spojené bagatelizují nebo překrývají jinými tématy. Platné jsou i dnes, kdy je ANO v opozici. Šířením atmosféry bídy a zmaru vhodně zapadají do Babišovy strategie prvoplánového populismu, usilujícího o hlasy voličů SPD a neparlamentních radikálů.
Lze jen doplnit, že Lidové noviny s nižším nákladem za sesterskou „koblihovou úderkou“ nijak nezaostávají. O tom svědčí desítky kauz, jimž se oba deníky často s využitím úniků ze živých spisů věnovaly. Připomeňme ty nejvýznamnější.
Privatizace OKD: První v řadě bylo zveřejnění úniků z vyšetřované privatizace OKD v Mladé frontě DNES v dubnu 2014, jímž začala série desítek podobně laděných článků. Grossova vláda podle obžaloby prodala důlní společnost pod cenou se škodou státu téměř 6 miliard korun. Premiér Sobotka obvinil Babiše, že využívá svých médií ke zvyšování tlaku na koaličního partnera. Všichni tři obžalovaní byli osvobozeni a soudní znalec Doucha požaduje odškodnění pět milionů korun.
Šlachtagate: Týden před evropskými volbami v květnu 2014 spustila Mladá fronta DNES několikadenní kampaň, kdy zveřejnila úniky líčící údajnou korupci, „sabotáž“ a „protistátní spiknutí“ související s razií na úřadu vlády. Na závěr citovala soukromé hovory premiéra Nečase, čímž překročila hranice veřejného zájmu. Tyto spekulace se neprokázaly a státu hrozí mnohamilionové žaloby o odškodění.
Policejní válka: Ve střetu o policejní reorganizaci mezi ANO a ČSSD v létě 2016 se nejmarkantněji potvrdilo propojení mediální divize Agrofertu a části policejně-justičních složek. Kauzu otevřely Lidové noviny článkem „Jak se zbavit Šlachty“. Babišovy deníky poté zveřejnily stovky článků o výbušném sporu, který málem vedl k pádu Sobotkovy vlády. Jak vypíchly Lidové noviny: „Šlachtovým trumfem“ mělo být obvinění policejního prezidenta Tomáše Tuhého z napojení na podsvětí. Jak se později ukázalo, bylo zcela vykonstruované.
Odstranění ředitele GIBS: Ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michal Murín byl na jaře 2018 první na odstřel z vysoce postavených policejních funkcionářů po nástupu vlády ANO. Mediální tlaky na něj zesílily poté, co odmítl na Babišův nátlak rezignovat pod pohrůžkou, že jinak bude veřejně skandalizován. Následoval soustředěný útok s významným podílem Babišových deníků a Murín nakonec kapituloval.
Oleo Chemical: Před soudem skončila kauza továrny Oleo Chemical vyrábějící biopaliva druhé generace. Babišova média se jí věnovala s mimořádnou pečlivostí. Zveřejnila desítky článků s přímými citacemi z policejních protokolů. Případ je o to závažnější, že o tuto konkurenční firmu projevil zájem Agrofert, který hodlal ovládnout trh s biopalivy. Nedlouho poté, co majitelé nabídku odmítli, začala jejich kriminalizace.
Bereta: Deníky MAFRA se angažovaly i v kauze Bereta, týkající se vynášení informací z trestních řízení, kterou dnes řeší soudy. Šlachta ji dával do souvislosti s „mafií“ ministra vnitra Milana Chovance jako údajný důvod policejní reorganizace. Lidové noviny zveřejnily obsáhlé fragmenty z policejního spisu a podle Šumanovy nahrávky nabízel novinář Mladé fronty DNES Přibil přepisy výslechu svědků přímo Babišovi.
Vidkun: Olomoucká kauza zasáhla několik policejních důstojníků a vedla k výměně ředitele GIBS Bílka, Murínova předchůdce. Inspekce „shodou okolností“ šlapala na paty Šlachtovým blízkým spolupracovníkům. I zde disponovala MAFRA exkluzivními úniky, jež se týkaly i hejtmana Jiřího Rozbořila (ČSSD), stíhaného na základě trestního oznámení ministerstva financí.
Civilní rozvědka: Šumanova skupina zveřejnila na jaře 2017 citlivé nahrávky Andreje Babiše, který z jejich pořízení podezíral civilní rozvědku v čele s náměstkem ředitele Zdeňkem Blahutem. Poté, co stanul v čele vlády, inicioval přes prostředníky kauzu označenou Mladou frontou DNES za největší skandál v dějinách civilní rozvědky. Blahut byl obviněný ze stomilionové zpronevěry, avšak letos byl zproštěn viny.
Útoky na ministry ČSSD: Útokům čelil exministr zdravotnictví Svatopluk Němeček kvůli údajně předraženému nákupu robotického přístroje Cyberknife. Později se Mladá fronta DNES podílela na odstřelu exministra školství Marcela Chládka a dlouhodobě dehonestovala ministra vnitra Milana Chovance, výrazného kritika Andreje Babiše.
Útoky na ministry ANO: Novátorská byla úloha Babišova tisku při likvidaci činitelů ANO, kteří se znelíbili šéfovi. První byl ministr dopravy Antonín Prachař, o němž vyšel v září 2014 článek v Mladé frontě DNES „Ministr je na odstřel“. Prachař si v něm o sobě přečetl, že „zřejmě počítá poslední týdny ve funkci“. Rezignoval krátce po zveřejnění dalšího článku „Prachařovy personální přešlapy“.
Později byla stejným způsobem odstraněna ministryně spravedlnosti Helena Válková. V únoru 2015 Lidové noviny publikovaly článek „Osudové chyby ministryně Válkové“. Definitivní ortel vynesla Mladá fronta DNES o několik dní později, kdy oznámila, že Válková ve vládě skončí a Babiš očekává její rezignaci. To se stalo o dva dny později.
Mentalita Agrofertu
Výčet podobných kauz a veškeré výpomoci Babišova tisku svému majiteli ve složitých situacích, například kolem kauzy Čapí hnízdo nebo i v Evropě napadeného střetu zájmů, by byl dlouhý.
Pokud dnes bojují poslanci ANO proti zpřísnění zákona o střetu zájmů znemožňujícího vlastnictví médií členy vlády, poslanci a senátory, prokazují stejnou mentalitu zaměstnanců Agrofertu vybočující z demokratického normálu jako jeho mediální divize.
