Do klíčových voleb do poslanecké sněmovny zbývá necelých osm měsíců a na zásadní předvolební sdělení je ještě brzy. Současná situace je však historicky tak atypická, že by automaticky nemělo platit klišé, že o vládní koalici je možné bavit se až po volbách. Jinak se může stát, že část voličů nepřijde k volbám jen kvůli neschopnosti politiků jednoznačně odpovědět na podstatné otázky, které je zajímají.

Střet o charakter státu

Nejdůležitější otázkou současnosti je bez nadsázky a patosu střet o charakter státu. Střet, který se povede na liniích svobodné podnikání versus třídní boj proti malým podnikatelům a živnostníkům, efektivní a lidem sloužící státní správa versus bující a nákladná nadvláda státních úředníků, pojetí parlamentní demokracie západního typu versus autoritářský stát řízený zájmy jednoho oligarchy. Tomuto střetu se nelze vyhnout, pokud všichni nechtějí rezignovat na postupný posun charakteru vládnutí východním směrem.

[ctete]83885[/ctete]

Z tohoto úhlu pohledu se otvírá diskuse o případném spojenectví s hnutím ANO, sloužícím jako servisní organizace Agrofertu. Jeho majitel Andrej Babiš za tři roky v politice odkryl karty v dostatečné míře, že by mnohým mělo z této neblahé zkušenosti otrnout, a to nejen z řad demokratické opozice.

Tady už nelze lavírovat možná ANO, možná NE. Je zjevné, že případným posílením pozice Andreje Babiše a jeho hnutí ve vládě by se všechny negativní trendy spojené s působením tohoto posttotalitního novotvaru jenom prohloubily. Zejména pro pravicové strany by se políbení oligarchova prstenu rovnalo stavu klinické smrti. Existuje dostatečné množství důvodů, proč s Babišem nejít do vlády. Jaké to jsou?

1) Má co ztratit. Andrej Babiš potřebuje udržet a posílit moc za každou cenu. Z pozice premiéra by mohl ještě účinněji pohlídat ekonomické zájmy Agrofertu. V opačném případě by armáda jeho pěšáků musela opustit často strategické posty ve státní správě, a tím i zdroje cenných informací. Při odchodu do opozice hrozí vážné poškození Babišova byznysu. Nová vláda by mohla pomocí hloubkových auditů přezkoumat zakázky ministerstva financí bez veřejné soutěže, zkontrolovat smluvní vztahy státu s Agrofertem a napřít větší pozornost prošetření podezřelých kauz typu korunových dluhopisů, které se kvůli konfliktu zájmů na ministerstvu financí nehýbají z místa.

2) Není demokrat, ale autoritář. ANO je antisystémové těleso volně navazující na podnikatelský projekt Věci veřejné, se kterým má mnoho společného. Oba útvary se podobně vymezují vůči „zločinným“ tradičním politikům a korupci, ačkoli jsou samy v podezření z prosazování vlastních ekonomických zájmů. Andrej Babiš je majitelem a hlavním donátorem hnutí, které tak drží pod krkem. Nechal si upravit stanovy hnutí jako vůdce, který získal neomezenou moc a kontrolu nad svými podřízenými. Ti se octli v nesvéprávné roli čeledínů a vůbec jim to nevadí či nedochází.

3) Vadí mu parlamentní demokracie. Podle Babišových představ by měl stát fungovat jako „osvícená“ diktatura. Podle ústavního právníka Jana Kysely jeho populistické úvahy o změně ústavních institucí znamenají revoluci směřující do Latinské Ameriky a posilují vládní exekutivu na úkor parlamentu. Zrušení senátu, snížení počtu poslanců na polovinu v kombinaci s většinovým systémem by zmenšilo prostor pro opozici. Nařízená rotace poslanců a využívání referend, v nichž se prosazuje jednoduchá většina, to vše jde proti v Evropě běžnému systému kontroly a vyvažování moci tradiční parlamentní demokracie.

4) Představuje bezpečnostní hrozbu. Oligarcha neformálně využívá vlastní policii podobně jako Stanislav Gross svou tajnou policejní složku Mlýn. Koncentruje kolem sebe bývalé i současné příslušníky policejních a zpravodajských složek sloužící jeho zájmům. Jádro dnes tvoří spolupracovníci Roberta Šlachty, přecházející hlavně do Celní správy. Zde už dnes mají k dispozici sledovací vozidlo Agáta, pořizující prostorové odposlechy, podobně jako policisté. Klíčoví státní zástupci mu jdou na ruku. Pokud se stane premiérem, dostane pod kontrolu zpravodajské služby a možná i chybějící vnitro. Jistě by pokračoval ve vytváření složek, jimiž by své oponenty i partnery vydíral a držel v šachu.

5) Vede pokrytecký boj proti korupci. Andrej Babiš si vetkl do štítu boj proti „Palermu“, ze kterého sám vzešel a díky svým klientelistickým vazbám na vládní struktury v něm zbohatl. Podezření z dotačního podvodu kolem farmy Čapí hnízdo ani z podivně účelového krácení daní by žádný z předchozích členů vlády nepřežil. Jeho koaliční partneři se vůči němu vymezují až dnes, místo aby jej už dávno donutili odstoupit.

6) Nezruší bič na malé podnikatele. Šéf hnutí ANO omezuje svobodu podnikání. Bylo by bláhové domnívat se, že zruší své vlajkové lodi EET a kontrolní hlášení DPH, které propagandisticky označuje za hlavní nástroje boje proti šedé ekonomice. Ve skutečnosti odvádí pozornost od velkých daňových úniků, které nezvládá, a místo toho likviduje tisíce malých živností. Proč by od těchto buzeračních projektů dobrovolně upustil, zvláště pokud do nich tolik marketingově nainvestoval?

7) Pokračuje v konfliktu zájmů. Majitel Agrofertu sehrál nehezké divadlo s novelou zákona střetu zájmů zapovídající členům vlády vlastnit firmy čerpající nenárokové státní peníze a celostátní média. Ačkoli tvrdil, že pro jeho holding státní dotace, zakázky a pobídky nic neznamenají, učinil průhledný manévr, jak si miliardové penězovody z kapes daňových poplatníků zachovat. Agrofert dočasně převedl na své nejbližší spolupracovníky a příbuzné a ještě se tváří jako oběť spiknutí tradičních politiků.

8) Mění názory, manipuluje, lže. Babišova osobnostní nestabilita je pověstná. Názory mění často ze dne na den, často podle průzkumů veřejného mínění. Absenci konzistentního programu nahrazuje masivním marketingem nepostrádajícím výrazné prvky manipulace. Nedělá mu problém například podpořit zrušení zdravotnických poplatků a individuálního důchodového spoření, aby tyto kroky následně označil za chybu. Nejen při obhajobě EET často používá demagogické až lživé argumenty.

9) Je mstivý, zasévá atmosféru strachu. Ačkoli to pod pacifikovaným mediálním příkrovem nevypadá, společností se znovu šíří atmosféra strachu a lidé se znovu bojí veřejně mluvit jako za totality. Andrej Babiš používá nástroje, kterými může likvidovat nepohodlné kritiky a konkurenty: finanční úřady, celníky, spřízněné orgány činné v trestním řízení nebo vlastní všehoschopná média. Pod jejich tlak se dostávají i majitelé firem, o které majitel Agrofert v minulosti neúspěšně projevil zájem, ať už jsou to majitelé továren na biopaliva Oleo Chemical a Kratolia, nebo podnikatel František Savov vlastnící vydavatelství Mladá fronta.

10) Má pochybnou minulost. Počátky Babišova podnikání jsou dosud nevyjasněné. Jeho podnikatelský vzestup se zrodil ze spolupráce s exponenty bývalé Státní bezpečnosti a důkladně prověřenými pracovníky podniků zahraničního obchodu. Koncentrace bývalých agentů a spolupracovníků StB v jeho okolí je i na české poměry omračující. Sám nedisponuje čistým lustračním osvědčením a nikdy neprozradil, kdo ve skutečnosti stál za anonymní společností O. F. I. z počátků jeho podnikání. Stejné nejasnosti stále panují kolem původu jeho kapitálu, které tento verbální propagátor transparentnosti dosud nerozptýlil.

[ctete]96178[/ctete]

Všechny výše uvedené důvody vedou k úvahám, jak se nikoli vlísat oligarchovi do přízně, ale jak učinit vše pro to, aby po příštích volbách zůstal v opozici. Za těchto prožitých zkušeností by se s ním nadále mohli paktovat pouze lidé podobného ražení: bezskrupulózní technologové moci, kterým nečiní problém ještě hlubší propad do bažiny oligarchistánu, který akutně hrozí po příštích volbách.