Vláda se ohradila proti rezoluci Evropského parlamentu ke zneužití evropských dotací a potenciálnímu střetu zájmů Andreje Babiše. Tím jen paradoxně potvrzuje, že je premiérův problém velmi vážný. Její reakce je kontraproduktivní a nejdřív by si měla zamést před vlastním prahem.
Babišův kabinet promeškal vhodnou příležitost mlčet. Sehrál nedůstojnou komedii, že premiér šel „jako“ za dveře, aby mohl projednat reakci na bezprecedentní rezoluci, pro kterou hlasovalo téměř 80 procent europoslanců. Vláda ji považuje za vměšování do vnitřních záležitostí, narušuje podle ní presumpci neviny a předjímá závěrečné výsledky auditů prověřujících střet zájmů premiéra. Žene tak spor na ostří nože, ale nic tím nevyřeší, přilévá jen olej do ohně.
Nedůvěryhodný partner
Vládní reakce, která je určena výhradně domácímu publiku, dále zhoršuje pozici České republiky na unijní půdě. Staví ji do světla nedůvěryhodného partnera postrádajícího smysl pro dodržování elementárních pravidel. Rezoluce Evropského parlamentu totiž nespadla z nebe. V pravomoci unijních orgánů je kontrolovat peníze evropských daňových poplatníků a vymáhat dodržování zákonů.
„Vláda dostává naši zemi do nepříjemné diplomatické situace. Její reakce je trapná a dávali ji dohromady lidé, kteří nerozumějí tomu, jak probíhají unijní a diplomatické procedury,“ komentoval vládní počin pro deník FORUM 24 europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). „Především platí, že se jedná o problém premiéra, nikoli celé České republiky,“ zdůraznil.
„To, že když nastavujete pravidla a zároveň čerpáte dotace, představuje jasný střet zájmů, musely ukázat věštecké karty i křišťálová koule. Ale Andrej Babiš se tomuto neustále brání uvěřit,“ reaguje europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS). „Není divu, přiznat střet zájmů znamená poškodit svou bývalou a zároveň budoucí firmu a odepřít jí miliardy korun z kapes všech daňových poplatníků EU. Když dává premiér na jednu stranu zájmy České republiky a na druhou zájmy svých firem, firmy vždycky vyhrají. Česká republika tak bohužel dává i nadále za pravdu své pověsti systémové kleptokracie,“ dodává.
Důvodů, proč Babišova loutková vláda reagovala zcela nepřiměřeně a za hranou, je celá řada.
1) Stát ovládla oligarchie: Specifikum domácí situace spočívá v tom, že se naše země nachází v donedávna nepředstavitelném modelu řízení státu, který ovládla oligarchická struktura, kam už lze dnes zařadit i její odnož, Hamáčkovu sociální demokracii. Ovládá všechny státní penězovody, rozdává je vybraným skupinám a nikdy nezapomene sama na sebe. Babišovu impériu na celé věci nejvíce vadí skutečnost, že rezoluce trefila do černého a požaduje přiškrcení dotací pro vlastníky obřích agrokoncernů. Nebo snad nyní vláda přestane bojovat proti jejich zastropování?
2) Nerespektování demokratických institucí: Reakce premiéra Babiše na prvotní zjištění evropského auditu, že České republice hrozí ztráta až 450 milionů korun kvůli neoprávněně vyplaceným dotacím Agrofertu, svědčí o nerespektování demokratických institucí. Obvinil auditory z útoku na Českou republiku, neschopnosti a mezinárodního spiknutí. Důrazně předem odmítl, že se budou vracet jakékoli peníze. V těchto útocích pokračoval napadáním europoslanců Výboru pro rozpočtovou kontrolu, jež vůči nim zvedlo takovou vlnu nenávisti, že museli požádat o policejní ochranu.
3) Penězovody pod kontrolou: Vláda změkčila služební zákon a provedla rozsáhlé čistky ve státní správě, kterou má nyní plně pod kontrolou. Babišovi ministři, dohlížející na evropské penězovody, se připojili k premiérovi a s nemalou energií zpochybňují audity kvůli údajné neobjektivitě a zmanipulování. Zájmy Agrofertu hájí rozhodněji než zájmy českých občanů a reakce na rezoluci je jen dalším dílkem této mozaiky.
4) Netransparentní rozhodování: Hnutí ANO slibovalo, že ministerstva musí být transparentní a veřejnost musí mít kontrolu nad smlouvami, které stát uzavírá. Šlo jen o prázdné floskule. Rezorty zpracovávající reakci českých úřadů na evropské audity se obrnily hradbou mlčení. V rozporu s jednacím řádem odmítly spolupracovat i se senátní komisí, která vznikla ve snaze pojistit nezávislou kontrolu nad auditním procesem.
5) Vazba na Agrofert: Reakce vlády a Agrofertu, jehož miliardové příjmy z unijních fondů jsou v ohrožení, jsou nápadně podobné. O přetrvávajících vazbách nesvědčí jen zjištění auditorů. Měsíc předtím, než loni v létě odeslalo ministerstvo pro místní rozvoj Kláry Dostálové (ANO), odpovědné za reakci českých úřadů, připomínky k auditu do Bruselu, dostalo „shodou okolností“ analýzu předběžných závěrů auditu zpracovanou právníky Agrofertu. Jak je možné, že měli audit k dispozici, když holding nebyl auditovaným subjektem, a ministři neustále bazírovali na důvěrném režimu řízení?
6) Ovlivňování trestního řízení: Pokud si vláda stěžuje na „porušení presumpce neviny a nepřípustné zasahování do konkrétního trestního řízení“, její členové v čele s premiérem nedělají od počátku nic jiného. Vyšetřovatel dotačního podvodu farmy Čapí hnízdo Pavel Nevtípil se dostal pod nevybíravý tlak, že údajně pracuje na politickou objednávku mafie. Krátce po nástupu ministryně spravedlnosti Marie Benešové dozorový žalobce Jaroslav Šaroch obrátil a zastavil trestní stíhání. Následně sice bylo u Babiše obnoveno, ale směřuje kamsi do vytracena.
7) Policejní čistky: Se sníženou ochotou vyšetřovat kauzy spojené s Andrejem Babišem souvisejí rozsáhlé policejní čistky, které provedla jeho první vláda v demisi. Nově byli dosazeni šéfové Policie ČR, GIBS, Národní centrály proti organizovanému zločinu a pražské policie, pod kterou spadá vyšetřování Čapího hnízda. Tyto změny se okamžitě projevily odložením vyšetřování únosu Andreje Babiše juniora, 1,5 miliardy korunových dluhopisů Agrofertu a podezřele výhodného prodeje firmy Profrost.
8) Média jako politický nástroj: Impérium Agrofertu přímo vlastní třetinu mediálního trhu a další média ovlivňuje obchodní politikou. Představa, že se budou redakce Mladé fronty DNES a Lidových novin po vložení do svěřenského fondu chovat jinak, je iluzorní. Naopak přitvrzují muziku nejen v krizových situacích, ale i v průběžné skandalizaci oponentů majitele s hojným využitím úniků ze živých policejních spisů.
9) Ochočená Finanční správa: O nenormálních poměrech svědčí i situace ve Finanční správě. Neřeší daňové problémy spojené s Agrofertem, na které poukázal i Evropský úřad proti podvodům (OLAF) a německé finanční úřady. Zatímco jde po krku živnostníkům kvůli nevydané desetikorunové účtence, zametla pod koberec podezření z milionových daňových úniků přes fiktivně objednávanou reklamu Agrofertu na farmě Čapí hnízdo. V téže době byla Alena Schillerová náměstkyní pro daně a cla ministra financí Andreje Babiše.
10) Bezprecedentní případ: Problém zneužívání evropských fondů na unijní půdě není něčím novým, ale ještě nikdy se nestalo, že by dotyčný predátor seděl přímo ve vládě členské země, neřkuli v jejím čele. A ještě se chová jako zloděj chycený při lupu, který nadává všem okolo, že to na něj nastrojili. Tento dosud nepoznaný fenomén vyvolal unijní reakci, které se může divit jen člověk zcela podjatý nebo neznalý reálií.