Andrej Babiš, šéf hnutí ANO, vicepremiér, ministr financí, vlastník holdingu Agrofert a majitel několika velkých médií, sliboval, že „bude líp“ a že to „zařídí“. Zdálo se, že Babiš je pro mnohé voliče „sexy a trendy“. Jenže líp není a mnohé nezařídil. V čem hlavně selhává?
Ekonomika roste, schodek zůstává: Přestože česká ekonomika roste (to ale není zásluha současné vlády), schodek státního rozpočtu naplánoval ministr financí i na příští rok ve výši 70 miliard korun. Důvod k tomu není žádný. Kabinet by měl v dobách růstu šetřit na horší časy. Dobrým příkladem je Německo, kde vykazují veřejné finance přebytek.
Výběr daní nic moc: Před dvěma lety Babiš šermoval čísly a neustále opakoval, o kolik víc vybere na daních. Hovořil o stovkách i desítkách miliard. Realita je samozřejmě jiná. Výběr daní stagnuje, a pokud bude tento rok vyšší, těch desítek miliard se podle všeho nedočkáme, protože stát svoje výdaje neodvozuje od skutečných příjmů, které se pak projeví v daních, ale od svých politických potřeb. Strany potřebují zmanipulovat voliče. To Babiš pochopil velmi rychle. Proto rozdává a rozdává.
Neznalost zahraniční politiky: Vicepremiér by chtěl být po příštích volbách premiérem (prezident, to je jen takové „komentování“, jak nedávno řekl v rozhovoru pro deník Právo). Vláda ale řídí českou zahraniční politiku, které Babiš absolutně nerozumí. Občas vystřelí v případě této problematiky od boku, ale je zjevné, že na této půdě doma není. To by mělo být pro příští volby velkým a vážným varováním.
Ovlivňování přes média: Šéf ANO nechává za sebe pracovat i vlastní média, která soustředěně, opakovaně a tvrdě útočí na jakékoli jeho kritiky. Někdy to přechází až do v nekonečnou dehonestaci různých osob či firem.
Rozkládání vlády: Babiš využívá každou příležitost, aby napadl své vládní kolegy. Tím kabinet oslabuje opakujícími se hádkami a střety. Schytává to především ČSSD, která je hlavním soupeřem ANO do příštích sněmovních voleb. Zažívat to budou socialisté dál (ne, že by si to často nezasloužili) a možná v ještě větší intenzitě, protože preference sociální demokracie a ANO se podle posledních průzkumů nevzdalují, ale vyrovnávají. Ministr financí proto ještě na sociální demokracii zřejmě víc přitlačí.
Prokázaný střet zájmů: Přestože Andrej Babiš opakuje, že není ve střetu zájmů, jeho působení ve vládním kabinetu dokazuje pravý opak. Příkladem je například podpora biopaliv i to, že jeho vlastní firmy berou státní dotace. Je to největší střet zájmů, jaký Česko zažilo od revoluce v roce 1989.
Hnutí ANO je pytel blech: Babiš zcela autokraticky vede své hnutí, kde nějaké demokratické mechanismy v podstatě nefungují. Vzpouru pražských zastupitelů ANO proti primátorce Adrianě Krnáčové před několika dny udusil v zárodku. Pokud někdo šéfa kritizuje či má jiný názor, buď skončí, nebo se ztratí veřejnosti z očí. Hnutí se na několika místech rozpadlo.
Slabá personální politika: Vicepremiér vytahuje na nejrůznější místa státní správy – od ministrů až po úředníky – králíky z klobouku. Pamatuje si snad ještě někdo na ministra dopravy Antonína Prachaře, za kterým Babiš kdysi tak vehementně stál? Nový šéf rezortu Daniel Ťok je také mimořádně slabý: Potřebná infrastruktura se prakticky nestaví, problém s mýtným byl vyřešen jako kočkopes, strategie státu v této oblasti je nejasná. Šéfkou ANO v Praze je paní Kleslová, bývalá rozvědčice komunistické tajné policie StB. Jmenovat bychom mohli dál. Takoví lidé mají v hnutí ANO pevné místo. Musí splňovat základní předpoklad – podřízenost vůdci.
Prokazatelné výmysly a lži: Andrej Babiš pouští do veřejného prostoru své nejrůznější názory, o kterých tvrdí, že je někde četl, slyšel nebo že o nich někdo někde napsal. Když se ukáže, že to není pravda, tak začne tvrdit, že to nebyl jeho názor, ale jen reprodukoval myšlenku někoho jiného. Prý nemůže rozumět všemu. To skutečně nemůže, ale vicepremiér České republiky by měl být i státníkem, k čemuž má hodně, hodně daleko.
Nebyl na politiku připraven: Šéf populistického hnutí ANO vždy tvrdil, že bude řídit stát jako firmu. Dnes už ví, že to nejde. A pokud se o to snaží, dopadá to špatně, neboť politika je uměním kompromisu. Jenže politiku Babiš pořád nedělá, jen pořád politikaří.
Zásadní otázka tedy zní: Jak dlouho mu budou někteří naivní voliči ještě věřit?
