V úterý bude dolní sněmovna britského parlamentu projednávat brexit. O čem přesně se bude jedna a hlasovat, je však obtížné sledovat i pro někoho, kdo situaci pozoruje. Jak to dopadne, pak neví v tuto chvíli vůbec nikdo. Podle BBC je na stole deset návrhů, z nichž k jednomu už poslanci navrhli 4 možné změny. Celkově je tedy třináct možných variant, které může parlament podpořit. Kouzlo je v tom, že ani jeden z dodatků, které bude sněmovna posuzovat, nebude pro vládu Theresy Mayové právně závazný.

Výjimku svého druhu tvoří návrh labouristické poslankyně Yvette Cooperové, který se snaží zabránit tvrdému brexitu tím, že by vládu zavázal požádat EU o odklad účinnosti vystoupení Británie. I tady by však samo jeho schválení nic neznamenalo, ale poslanci by museli ještě hlasovat pro následný zákon, který by již byl závazný.

Tento návrh podporují někteří poslanci z řad vládních konzervativců, liberálních demokratů a velšské strany Plaid Cymru. Jenže včera se nechal člen stínového kabinetu Jeremyho Corbyna John Trickett slyšet, že by odklad voliči v jeho obvodě právem považovali za zradu na výsledku referenda z roku 2016.

Pokud nebude Labour party jednotná, tak tento návrh neprojde. Obdobně, tedy vyloučením tvrdého Brexitu, by měl situaci vyřešit postup navržený konzervativní poslankyní Dámou Caroline Spelmanovou. Ze všech navržených má největší šanci projít, ale je také právně naprosto nevymahatelný. Maximálně by se premiérka dostala pod politický tlak.

Mnoho ostatních návrhů pak tak či onak směřuje ke druhému referendu. To si ale nepřeje ani Mayová, ani Corbyn, a tak nemá žádný z nich valnou šanci uspět. Sama předsedkyně konzervativců a premiérka pak největší naděje vkládá do dodatku, který navrhl Sir Graham Brady z její strany a který by v podstatě odsouhlasil jí dojednanou smlouvu s podmínkou, že dojde k novému projednání tzv. irské pojistky.

Ta má zajistit volnou hranici mezi Irskou republikou a Severním Irskem, jež je garantována Velkopáteční mírovou dohodu ukončující vleklý konflikt mezi zastánci připojení Severního Irska ke zbytku Irska a zachování Unie s Británií. Zároveň by ale mohla znamenat připoutání Británie k celní unii na dobu neurčitou a tento stav by Spojené království nemohlo jednostranně změnit.

Z tohoto důvodu tento postup podporují severoirští unionisté, již drží vládu o moci. Zastánci vystoupení bez smlouvy okolo Jacoba Reese-Mogga, kteří po hlasování o důvěře minulý týden signalizovali, že by něco takového podpořit mohli, už zase váhají s odůvodněním, že by to automaticky nevedlo ke znovuotevření jednání. To je ale spíš záminka.

Ať už totiž britští poslanci deklarují zájem ve smlouvě změnit cokoliv, bude rozhodnutí o obnově vyjednávacího procesu na EU. To nemůže změnit žádný zákon natož pouhá deklarace. Irský vicepremiér už se navíc nechal slyšet, že bez pojistky dohodu jeho země neschválí, což znamená, že nemá šanci EU projít.

Zvláštní postoj protievropsky naladěných konzervativců z European Research Group je možná spíš jen součástí jejich taktiky. Pokud by se Mayová, jež se prý soukromě vyjádřila, že odchod bez dohody nepřipustí, nebo velká část vládních konzervativců, jež chce také odejít s vyjednanými podmínkami, vyděsily, mohly by podpořit odklad. Každý odklad pak v očích Reese-Mosse a jeho kolegů zvyšuje šanci, že dojde přinejlepším k velice měkkému Brexitu.

Lavírování mezi podporou a odmítáním Grahamova návrhu tak může být jen šikovnou návnadou lákající Mayovou za přeludem schválení její dohody. Z toho plynoucí odmítání kompromisu s Crobynovými labouristy z její strany zajistí, že bez ERG Mayová nic neprosadí a konzervativní poslanci věřící v možnost dohody se svým extrémním křídlem nebudou hlasovat pro návrh na odklad.

Navíc jsou si i přes slova některých, že EU se tvrdého Brexitu vyděsí natolik, že bude ještě ráda jednat, vědomi toho, že to je téměř vyloučené. Dá se v podstatě říci, že pokud dnes projde cokoliv jiného než návrh Cooperové, pravděpodobnost birtského prásknutí dveřmi se zvýší. Že to bude spíš než úmyslem následkem toho, že se nebudou schopni dohodnout, jak je správně zavřít tak dlouho, až s nimi vší silou třískne průvan, už bude v důsledku jedno.