Studio Lavish dává vintage nábytku druhou šanci. Vladimíra Ilavská založila svůj bratislavský showroom před šesti lety. Výběr nábytku mísí několik designových směrů, a to mid-century modernu, funkcionalismus, space age i art deco styl. Pražská pobočka, již otevřela letos v červnu, nabízí mix neotřelých kusů. Od zrcadel přes světla a komody až po křesílka a sedačky. „Nejvíce mě na vintage nábytku oslovuje kvalita a preciznost, s jakou byl vyroben,“ říká Vladimíra.

Zájem o design se u ní projevil na vysoké škole. „Máme to trochu v rodině. Můj strýc restauroval obrazy a věnoval se starožitnostem,“ objasňuje Vladimíra. Vždy ji bavilo chodit a objevovat různá starožitnictví, ale netušila, že se tomu bude jednou věnovat i profesně. Hlubší zájem o nábytek u ní vyvolala až rekonstrukce bytu v Bratislavě. „Nakoupila jsem si tehdy všechny ty krásné zahraniční časopisy o designu, které byly plné vintage kusů, a zjistila jsem, že se u nás nedají pořídit,“ pokračuje. Na mateřské dovolené vznikl nápad na vlastní studio či showroom, kde by mohla skupovat, restaurovat a následně prodávat designové kousky z minulého století.

Lavish založila v roce 2018. Letos v létě otevřela druhou pobočku, tentokrát v Karlíně. Vysoké klenuté stropy a dostatek světla vytvářejí v pražském studiu dojem útulna. „Když jsem prostor našla, vypadal šíleně, ale viděla jsem v něm potenciál,“ říká majitelka. Dnes jsou dvě místnosti zaplněny kousky od různých designérů. Kromě křesel a komod je zde i široký výběr svítidel, na něž si majitelka potrpí. Dokonce zde visí i jedna starší disko koule.

V Lavish studiu najdete především to, co se líbí majitelce, vše si totiž vybírá sama. Mezi její oblíbence patří Italové. „Často tam jezdím na burzy. Vybudovala jsem si síť dodavatelů, kteří mi ukazují poklady, co mají skryté někde vzadu ve skladu pod plachtou,“ popisuje. Italští obchodníci prý neradi pořizují fotografie prodávaných kousků. Upřednostňují osobní kontakt. Mezi velké odběratele vintage nábytku patří obyvatelé Blízkého východu a Asie. „Mým cílem je, abychom měli zahraniční design v Česku a na Slovensku, takže se snažím prodávat místním,“ vysvětluje.

Vintage má své výhody

Podle Vladimíry je největší předností staršího nábytku jeho kvalita a přidaná hodnota v podobě různých vychytávek. „Například tato komoda,“ ukazuje mi krémový kus nábytku se zlatými detaily, „má v prostřední skříňce mosazný stojan na lahve. Takže designér už myslel na to, že bude v obývacím pokoji, kde se dříve skladovaly lahve s alkoholem,“ popisuje. Smysl vidí i v udržitelnosti. „Proč bychom měli nábytek vyhazovat, když je funkční?“ U některých kusů s časem stoupá i jejich cena. Produkty od známých jmen, jako jsou Osvaldo Borsani nebo Gio Ponti, směřují spíše na světové aukce, kde se draží za velmi vysoké částky. U Vladimíry v showroomu najdete dostupnější kousky s neméně zajímavou historií.

Mezi aktuální kusy patří například sedací souprava značky Cassina, na níž sedíme při našem rozhovoru. Je stará padesát let a vyplňuje ji kachní peří. „Zajímavým kouskem je Hill House Chair, jejíž design pochází z roku 1902, od designéra Charlese Rennieho Mackintoshe. Je úžasné, že i přes sto let starý vzhled se hodí do současného prostoru,“ usmívá se majitelka. Ke starším kouskům patří například divan od Otty Wagnera z období art deco.

Při nákupu se Vladimíra dívá nejen na kvalitu, ale i na aktuální stav. Pozorně zkoumá, zda v nábytku nejsou dírky, jež by mohly signalizovat výskyt červotoče. „Dnes už existují různé přípravky, díky nimž se jich dá lépe zbavit, ale i tak musí být člověk pozorný.“ Pokud je na nábytku nějaká vada, která by překážela jeho užívání, nechá jej restaurovat. Některé drobné nesrovnalosti nebo opotřebované části ale ráda zachová, jelikož mu dodávají ducha. Sedačky a křesla dává čalounit především z praktických důvodů. „Někteří lidé očekávají, že si ode mě koupí nábytek jako nový, ale to by pak postrádalo celou vintage myšlenku,“ tvrdí Vladimíra.

Funkčnost především

Vladimířin vkus se propisuje i do jejího bydlení. „Můj nejoblíbenější kus nábytku je komoda ze sedmdesátých let, kterou máme v obývacím pokoji. Miluju i světla, a tak máme v každé místnosti nějaké zajímavé, v obýváku dokonce z českých skláren,“ prozrazuje. Majitelka si stojí za názorem, že nábytek by měl být především funkční, i když je o něj třeba pečovat trochu více než o ten, který si koupíte v běžném řetězci. „Tak jako se staráte o svoji kůži, tak byste se měli starat i o tu na čalounění,“ upozorňuje.

Dále čtěte

Budoucnost českého designu: absolventi UMPRUM se zaměřují na erotiku i smutek

Letošní absolventy Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze z oboru designu oděvu a textilu spojuje téma jejich kolekcí. I když každý vytvořil…

Další rozšíření aktuálně neplánuje. Práce ve dvou showroomech je časově náročná. „Neustále jezdím z Bratislavy do Prahy a naopak. Žijeme s manželem a synem v Praze, takže bych se do budoucna chtěla soustředit spíše na český trh.“ Kromě klasického prodeje v showroomu a na webových stránkách nabízí své komunitě designových nadšenců kousky přímo z bazarů prostřednictvím instagramového profilu. „Když jsem na burze v zahraničí, všechno fotím, a pokud se někomu daný kousek zalíbí, zajistím mu dovoz. Člověk ale musí reagovat rychle. Občas se stane, že než se mi někdo ozve, už je to pryč,“ říká Vladimíra.

Všem, kdo by měli zájem začít s nákupem vintage nábytku, radí následující: nejprve se rozhodněte, co konkrétně potřebujete koupit, zde opět upozorňuje na funkčnost. Dále je vhodné zamyslet se nad tím, k jakému účelu a v jakém pokoji bude daný kus sloužit, tudíž co konkrétně by měl obsahovat. „Například komoda se šuplíky se hodí více v ložnici, zato se skříňkami spíše v obývacím pokoji,“ říká. Vladimíra o sobě tvrdí, že je praktický člověk, a dívá se tak i na nábytek. „Jakmile máte vybavený interiér, můžete se přesunout k dekorování, což bývá obvykle emoční nákup. Často se ale stane, že přijde prvně ten emoční a až teprve potom ten praktický,“ směje se.