Současné poměry v České republice jsou skvělým materiálem pro scénáristy katastrofického filmu. Jen následky atomové války, návrat doby ledové, přílet nepřátelských mimozemšťanů nebo jiná apokalypsa naší země nabízejí lepší materiál pro film s příhodným názvem: Zblbnutí.

To je, zdá se, stav naší společnosti. Představme si, že by například Miroslav Kalousek byl během svého ministrování vyšetřován evropskými úřady a Policií ČR pro dotační podvod. Že by vláda, jejímž byl místopředsedou, přihrávala zakázky jeho firmám. Že by jeho firmy byly největším příjemcem dotací v ČR a on sám přímo reguloval podmínky, za jakých budou firmy dotace dostávat. Že by…

Takových že by by byla ještě dlouhá řada. Jak dlouho by to Kalousek vydržel? Maximálně týden. Investigativci z Mladé fronty Dnes by jeho kauzu řešili denně na titulní straně a ještě na dalších 2–3 stránkách. Premiér by žádal po ministrovi vysvětlení. Prezident by ho vyzýval k rezignaci, stejně tak všichni moralizující a komentující Komárci. Mediální a politický tlak by se stupňoval. Vygradoval by při uveřejnění přepisů šokujících policejních odposlechů, které se záhadnou cestou dostaly od policie k novinářům. Takový scénář by v minulosti čekal každého ministra. Ne však dnes. Dnes už je totiž LÍP. Tedy pokud jste ANO.

Investigativci sledují prohřešky pro ANO nepřátelské koaliční ČSSD, protože politici z ANO dohled nepotřebují. ANO nezlobí. ANO to myslí dobře. Všichni ostatní kradnú.

K ovládnutí veřejného mínění přitom stačilo jediné. Koupit mainstreamová média, hlídací psy demokracie uvázat k boudě a dobře je nakrmit. Hotovo. Řadu elit překvapilo, jak to bylo snadné.

Iluzi dokonalého světa, kde vše funguje tak, jak má, a na každého, kdo smýšlí jinak, je třeba se dívat jako na vyvrhele, kterého je třeba prošetřit, máme přitom dokonale vyzkoušenou z více než čtyřicetiletého vládnutí komunistů. Ne náhodou je vůdcem současné „budelíprevoluce“ bývalý člen KSČ a komunistický prominent Babiš. On a jeho parta úspěšně uplatňují v komunistické éře naučené praktiky vymývání mozků, manipulování veřejného mínění ve svůj prospěch a zatajování vlastních problémů.

Je to tragédie? Není. Je to chvilkové zblbnutí. A ponaučení. Snad. Historie se bohužel opakuje. Stále je mezi námi dost těch, kterým 40 let vlády bolševické lůzy nestačilo. Jednomu z bývalých komunistických bafuňářů dali opět prostor. Babiš ale není ani věčný, ani všudypřítomný. Existují undergroundová média, jejichž texty a názory se šíří mezi lidmi. Kdo chce vědět, ví.

Babiš si neuvědomuje, že jeho režim dopadne stejně jako ten, jehož představitelem byl už před lety. Lidé dřív nebo později pochopí, že je to cesta do pekel. Jen se třeba už nebudou muset scházet na náměstích s transparenty v rukou. Jednoduše ho ve volbách nezvolí. Volební výsledek si totiž zatím ještě oligarcha se vším všudy nekoupil.

Katastrofický film Zblbnutí, mapující českou společnost, která přehlíží evidentní průšvihy faktického vládního bosse, snad nevznikne. A s odstupem času bude na současné poměry pohlíženo jako na krok stranou a dozadu.

Ale teď už tiše, pan vicepremiér, ministr, velkotovárník a majitel médií se právě vrátil ze své letošní osmé dovolené. Jistě nám bude chtít sdělit něco velmi zásadního.