Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch hovořil na DVTV s Martinem Veselovským o mnoha tématech kolem současné krize. Jedno se může jevit okrajové, ale zajímá asi spoustu lidí, a to stejně jako roušky či nákup potravin. Jde o to, jestli děti vůbec ještě do prázdnin půjdou do školy. Nevypadá to nejspíš moc realisticky.

Co se bude všechno dít, záleží podle ministra na tom, podle jakého scénáře se bude zvládání nemoci vyvíjet. Scénářů je řada, podle Adama Vojtěcha jsme spíše na „středním scénáři“. I to bude stačit na radikální změny našeho životního stylu, jak bychom vznešeněji mohli nazvat naše momentální životní způsoby.

„Půjdou děti ještě vůbec do školy v letošním školním roce?“ zeptal se moderátor Martin Veselovský.

Ministr: „To je dobrá otázka, která také nemá úplně jasnou odpověď. Já si troufám tvrdit, že samozřejmě můžeme očekávat, že ta epidemie, byť by třeba kulminovala, ale poté stále bude ve společnosti určitý počet nakažených, tak může trvat možná až do konce školního roku, nebo řekněme do května. Pak se zase musí rozhodnout komise školství, jak s tím naložit. Řeší se teď maturity. Pan ministr chce předložit vládě změnu zákona… Já si troufám tvrdit, že se bavíme skutečně o dvou až třech měsících, kdy se budeme vypořádávat s touto epidemií, a to je někde na přelomu května, června. Pak se bude muset dohodnout s panem ministrem, jak k tomu přistoupit. Je možné, že nikoliv. Že docházka začne až v září.“ (DVTV)

Nejde jen o školáky, ale bude se muset hledat řešení také pro letošní maturanty, třeba odložení maturitních zkoušek.

Děti několik měsíců doma, to bude náročný experiment, neplánovaný, a tudíž nepřipravený. Přiznejme si, že kromě manifestní funkce (co se tvrdí) má škola ještě funkci latentní (jak to taky doopravdy je). Škola je vzdělávací instituce, kromě toho ale také funguje jako hlídací koutek v nákupním středisku. Rodiče chodí do práce, prarodiče nejsou nebo jsou daleko, někde ty děti půl dne být musí. Protože by si samy našly zábavnější a současně (někdy) pochybnější místa, je škola celkem ideální zařízení.

Ani není potřeba se tam dožadovat umístění, když je to povinné. Teď obě funkce naráz vypadly. Do školy se v našich poměrech chodilo i za války a teď je to pryč.

Na internetu už se debatuje o tom, jaký je rozdíl mezi domácím vzděláváním a domácí školou. Tedy mezi tím, když to škola nějak řídí na dálku úkoly, pracovními listy, posíláním počtu stran z učebnic, které je třeba projít, a tím, když je dán cíl a rodiče si sami najdou tvůrčí způsob, jak se k němu dostat. Na to druhé nemá každý kapacitu, talent a vzdělání.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Teď jsme ve fázi fixování zlomeniny a hašení požáru. Každý pokyn od učitelek a učitelů po e-mailu je dobrý. Pokud to bude trvat dlouho, což nějakým způsobem bude, je potřeba uvažovat, co si s tím nadělením počneme dál.

Ne snad, že by se národ kvůli několika měsícům zavřených škol propadl do temna nevědomosti. Možná by se teď hitem mohly stát praktické rady odborníků, co dělat. Intenzivně a smysluplně, aby to ratolesti neotrávilo. Jak nevýhodu obrátit ve výhodu. Jestli třeba (když budeme střílet od boku) všechnu zanedbanou látku jen tak trochu neopečovat a vybrat jednu věc (třeba druhý cizí jazyk, co se učí na druhém stupni), a té věnovat veškeré skromné síly. Nebo jeden cíl, třeba jeden gramatický jev v češtině, v kterém dítě plave, a dotáhnout jeho zvládnutí prostým opakováním k relativní dokonalosti. To jsou samozřejmě jen náměty. Po fázi roušek přijde ale nejspíš několik dalších fází improvizace a svépomoci. Lidé ve skutečnosti milují návody a podněty.

Národní bavič Ovčáček, ve volných chvílích (tedy všech) nemluvčí prezidenta, kdysi zpopularizoval slovo „chance“. Tak „chanci“ máme, kdo má nějaké dobré nápady, jak ji využít, ať dá vědět.