HISTORIE / „Policie, hledáme teroristy!“ buší muži na dveře několika domů v severoizraelském městě Ma’alot. Mluví hebrejsky, na sobě mají uniformy izraelských jednotek. Jenže když jim otevře jeden z místních obyvatel, Josef Kohen, poslední, co v životě uvidí, jsou hlavně jejich zbraní.

Tři členové Demokratické fronty pro osvobození Palestiny (zkráceně DFOP) se oblékli do uniforem Izraelských obranných sil, pod rouškou tmy v noci na 13. května 1974 překročili jižní hranice Libanonu a přebrodili se přes potoky v přírodní rezervaci Nahal Mattat na severu Izraele. Pohraniční hlídka si sice všimla jejich stop, ale nepodařilo se jí vetřelce dostihnout.

Svůj cíl neměli daleko. Mířili do Ma’alotu, izraelského města rozkládajícího se v hornaté Horní Galileji, pouhých deset kilometrů od libanonské hranice. A nešli s prázdnou – nesli si s sebou ruční granáty, útočné pušky AK-47 Kalašnikov i plastické trhaviny vyrobené v Československu.

Izraelským jednotkám unikali

Další noc strávili ukrytí v sadu poblíž jedné z drúzských vesnic s názvem Churfejš. Během dne vyrazili po klikaté silnici směrem k Ma’alotu, když si všimli blížící se dodávky. Jejich velitel jménem Lini si stoupl ke krajnici, zamířil na vozidlo a spustil palbu. Jednu z cestujících žen zabil, řidiče zranil, další člověk podlehl zraněním později. Řidiči dodávky se navzdory jeho poranění podařilo ujet pryč. Na místo střelby přispěchali izraelští vojáci, ale ani tentokrát se jim nepodařilo viníky vypátrat.

Ti mezitím nikým nepovšimnuti dorazili do Ma’alotu. S výkřiky v hebrejštině, že jsou policisté a pátrají po teroristech, bušili na dveře několika místních domů. Otevřel jim muž jménem Josef Kohen. Útočníci jej ihned zastřelili a vpadli do domu. Neušetřili ani čtyřletého synka Eliahu ani pětiletou dcerku Miriam. Jejich matka Fortuna, v té době v sedmém měsíci těhotenství, se pokusila utéci. Marně. Jediný, kdo celý masakr z rodiny přežil, byl šestnáctiměsíční hluchoněmý syn Yitzhak, jehož matka ještě stihla schovat pod postel.

Další kroky ozbrojenců vedly k místní základní škole s názvem Netiv Me’ir, pod jejíž střechou zrovna v rámci třídenního školního výletu přespávali studenti z náboženské školky ze Safedu. Do cesty se jim připletl sanitář jménem Yaakov Kadoš. Zeptali se jej, kudy nejkratší cestou ke škole. Pak jej postřelili a ponechali osudu na ulici, kde vykrvácel. 

Probuzení pod zbraněmi

Do třípatrové školní budovy vnikli o čtvrté hodině ranní 15. května. Měli v plánu se zde ukrýt a počkat do rána na příchod žáků. Ke svému překvapení zde našli více než sto spících studentů ve věku od čtrnácti do šestnácti let a jejich učitele. V nastalém zmatku se sice podařilo některým z nich vyskočit z okna a zachránit se, ale 85 osob se stalo rukojmími v rukou teroristů.

Zbytek noci strávili vsedě na zemi, dívali se na namířené zbraně svých věznitelů a na výbušniny rozmístěné mezi nimi. Po rozednění sdělili útočníci své požadavky – žádali propuštění celkem šestadvaceti vězňů z izraelských věznic, včetně Kózó Okamoty, účastníka masakru na telavivském letišti Lod o dva roky dříve. „Pokud se tak nestane do šesté hodiny večerní, všechny zabijeme,“ prohlásili.

Sestřelili ho z věže

Okolo desáté hodiny odpolední izraelský voják Sylvan Zerach vyšplhal na blízkou vodárenskou věž ve snaze spatřit, co se ve škole děje. Teroristé si ho však všimli a střelili jej do krku. Vážným zraněním nakonec v nemocnici podlehl.

Izrael doposud odmítal s teroristy vyjednávat, aby je v budoucnu nemotivoval k případnému braní dalších rukojmích. Nyní však šlo o životy dětí a i tlak zoufalých rodičů přiměl izraelskou vládu k tomu, že se usnesla tentokrát s útočníky jednat. Jenže její prosbu o více času na splnění podmínek teroristé odmítli.

Krátce před půl šestou večer obdržela speciální jednotka Izraelských obranných sil s názvem Sajeret Matkal povolení k zahájení útoku. Útočná síla byla rozdělena do tří skupin – dvě měly proniknout vstupními dveřmi, třetí vyšplhat po žebříku a spustit se oknem na severní straně budovy. Nic však nešlo podle plánu. Namísto co nejrychlejší eliminace teroristů a efektivní záchrany lidí v zajetí propuklo chaotické krveprolití. 

Zmatek a krev

První tým izraelské jednotky zastihla střelba teroristů na schodech při postupu do druhého patra. Její velitel sice ještě stihl hodit do haly druhého podlaží fosforový granát, kouřová clona však oslepila druhou skupinu. Další izraelští vojáci pospíchali do třídy, kde byly zadržovány děti, a cestou jednoho z teroristů zastřelili. Vůdce útočníků Lini začal zběsile pálit do studentů a několik granátů vyhodil i z okna, než se Izraelcům podařilo jej zneškodnit. Třetí útočník padl k zemi vzápětí.

Masakr ve škole nepřežilo dvaadvacet studentů, celý teroristický útok si vyžádal jednatřicet obětí, sedmdesát lidí bylo zraněno. „Smrt teroristům,“ provolávali truchlící během pohřbu ve městě Safed, odkud mrtví studenti pocházeli. K poslednímu rozloučení se jich zde sešlo na deset tisíc. 

„Celkově vzato byl Ma’alot velký debakl,“ prohlásil Efraim Inbar, prezident Jeruzalémského institutu pro strategii a bezpečnost. „Záchranné operace by měly skončit s co nejmenším počtem obětí.“ Neúspěch záchranné akce podnítil vytvoření izraelské profesionální policejní jednotky s názvem Jamam, která se specializuje právě na záchranu rukojmích. 

Odveta přišla rychle

Odpověď Izraele na sebe nenechala dlouho čekat. Už další den, 16. května, letouny izraelského vojenského letectva vybombardovaly velitelství a výcvikové tábory Demokratické fronty pro osvobození Palestiny a Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Britský deník BBC informoval, že útok zasáhl také sedm palestinských uprchlických táborů v jižním Libanonu a zanechal za sebou nejméně 26 mrtvých a 138 zraněných lidí.

Demokratická fronta za osvobození Palestiny, k níž se tvůrci ma’alotského masakru řadili, se v roce 1969 odtrhla od Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Vyznává marxisticko-leninistické ideály a věří, že osvobození Palestiny lze dosáhnout pouze lidovou revolucí, její význam však v dnešní době spíše upadá. 

Spory o současné izraelské území se táhnou od dvacátých let minulého století, kdy tam začali Židé přicházet v důsledku protižidovských pogromů v carském Rusku a později kvůli vzestupu antisemitismu v Evropě. Historie moderního Státu Izrael je od dob svého vzniku v květnu roku 1948 protkána arabsko-izraelskými válkami, útoky teroristů i izraelskými odvetnými akcemi a nekonečnými seznamy mrtvých civilistů na obou stranách.

„K nejbolestivějším problémům v Izraeli patří neustálé akce arabských bojůvek zejména proti civilnímu obyvatelstvu. Bývá pravidlem, že vzápětí po každém útoku arabského komanda udeří na revanš izraelská armáda. A opět jsou tu oběti zejména z řad civilistů,“ píše Erich Terner ve své knize Dějiny státu Izrael. A dodává: „Vždy znovu je nutné připomínat, že každá politicky jakýmkoli způsobem motivovaná vražda nevinných obyvatel nesmírně poškozuje věc osvobozeneckého boje palestinských Arabů. Většina Izraelců vidí v každém takovém přepadení útok na právo svého státu na existenci. Výsledkem je pak ještě větší neústupnost a ještě prudší rozdmýchávání nacionalistických vášní.“

Izrael je ve válce

Teroristické hnutí Hamás, které v roce 2006 převzalo vládu nad Pásmem Gazy, opakovaně útočilo na Izrael raketami a minomety, ten reagoval tvrdými protiútoky. Vzájemné napětí vyeskalovalo v říjnu minulého roku, kdy teroristé z Hamásu zavraždili na území Izraele 1139 lidí a dalších 253 lidí odvlekli do zajetí. V důsledku odvetných akcí bylo podle OSN do konce února roku 2024 zabito přes 30 tisíc Palestinců, do Pásma Gazy zablokoval Izrael přísun potravin, vody, léků, pohonných hmot a elektřiny.