Prezident Miloš Zeman divákům nabízel a stále ještě nabízí nepřeberné množství historek, afér a ostudných vystoupení. Své tažení na postu hlavy státu ostatně započal opileckým uvítáním korunovačních klenotů a od té doby servíruje jednu trapnou situaci za druhou. Současná záležitost s dětským pornem je ale přece jen trošku jiná.

Prvním problémem je samozřejmě to, kde je pravda. Policie celou věc odložila, protože Zeman se k pornostránce dostal sám, což se občas stane, když člověk tak nějak špatně klikne. Ale Jiří Ovčáček má jako vždy potřebu celou věc zamlžovat a svádět ji na novináře, a tak se o ní mluví ještě déle, než by bylo nutné. Asi jako u záležitosti s Ferdinandem Peroutkou a jeho neexistujícím článkem.

Pak je tu ta vážnější část – prezident obvinil „hackery“ z napadení svého počítače a co se stalo? Nic. Dokonce se tak mělo stát již před dávnou dobou. Co kdyby se opravdu o útok jednalo? Taková věc se opravdu neoznamuje na Frekvenci 1, ale příslušným bezpečnostním službám.

[ctete]111625[/ctete]

Všichni ale víme, proč to prezident udělal. Miloš Zeman trpí nekonečnou touhou po publicitě, a to za každou cenu. Proto je ochoten být sprostý, laciný, populistický nebo dát k dobru historku o dětském pornu. To tu totiž opravdu ještě nebylo.

Posledním faktem, který aférka ukázala, je ta smutná část. Ano, prezident neumí s počítačem, ale to by tak nevadilo. On sám – nemocný člověk, který evidentně ztratil zábrany – už prostě neví, že je dávno za hranicí nejen slušného, ale také za hranicí možného. Veškerá úroveň zmizela a porno, to už vlastně ani nikoho nepřekvapuje. Tak nějak zapadá do hradního koloritu.

V každé slušné zemi by hlava státu, která by rozpoutala podobnou věc, okamžitě skončila. Ne tak v České republice. Zasmějeme se, pokrčíme rameny a jdeme dál. Protože za ten rok do voleb toho bude ještě spousta, nemusíme se obávat.