NÁZOR / Dezinformační scéna opakovaně bojuje proti cenzuře (která u nás není), proti čipům ve vakcínách (které v nich nejsou) a také za osvobození politických vězňů. Výběr jmen z jejich seznamu ukazuje, že ani žádní političtí vězni v České republice nejsou. A že ti, které za disidenty dezinformační scéna považuje, se dopouštěli běžné protizákonné a trestné činnosti. Často finanční. A opakovaně.

Známý ruský šváb Pavel Hejátko, jinak zneuznaný básník, na facebooku vystavil seznam údajných „politických vězňů“ od protikomunistického převratu v roce 1989. Vybral jsem ty zajímavější kauzy a dohledal, za co vlastně byli ti lidé souzeni, odsouzeni, či perzekuováni. Žádnou politiku v tom ale nehledejte. Vždy uvádím jméno a charakteristiku z Hejátkova seznamu zveřejněnému na jeho facebookovém profilu, a pak realitu. Přes veškerou snahu vidím na jejich odsouzení stejně malý vliv politiky jako na odsouzení známého doktora Bartáka, nazývaného Doktor prase.

Josef Tomáš – na počátku 90. let vydával a řídil Týdeník Politika. V listopadu 1994 byl za své články odsouzen Městským soudem v Praze na sedm měsíců s podmínkou na dva roky.

Kauzu Josefa Tomáše nemusím dohledávat, on a jeho vydavatelský počin byl jednou z prvních akčních reportáží mé novinářské kariéry. Když v Týdeníku Politika zveřejnil „seznam Židů v našem veřejném životě“, vydal jsem se s fotografem a zapalovačem do podchodu u metra Florenc, kde jeho časopis prodávali na pultíku volně postaveném v podchodu. A jeden výtisk jsem zapálil a pak se šel udat, že jsem tak učinil v krajní nouzi – tedy legálně. Že bylo třeba okamžitě zabránit šíření toho svinstva mezi lidi. Nestíhali mě za to žhářství, a zpětným pohledem viděným přes zkušenost dezolátských veřejných akcí vidím, že ani ta moje mise nebyla nic moc.

Nepředstavujte si, prosím, plápolající stánek, ale jednoho mladého kluka, jak stojí v podchodu se špatně hořícími novinami v ruce, a snaží se, aby mu nezhasly. Zato šéfredaktora Týdeníku Politika Josefa Tomáše Obvodní soud pro Prahu 1 odsoudil 22. září 1994 za hanobení národa, rasy a přesvědčení podmíněně na sedm měsíců s dvouletou zkušební dobou a zákaz publikační činnosti na dva roky. Byl odsouzen nejen za ten seznam, ale i za řadu antisemitských článků, které v Týdeníku Politika publikoval. Tedy za šíření nenávisti, ne za politiku.

Roman Smetana (tzv. „Pan tykadlo“, řidič autobusu) – tři měsíce nepodmíněně se čtrnáctiměsíční podmínkou.

Řidič autobusu v roce 2010 počmáral předvolební plakáty vylepené na autobusu, kterým jezdil. Politikům přikreslil tykadla, takže se plakáty za patnáct tisíc korun musely pořídit nové. Soud mu dal pokutu a sto hodin veřejně prospěšných prací, na které ale nenastoupil. Tím si v souladu se zákonem proměnil trest na 100 dnů ve vězení. Tam také nenastoupil, až měsíc po termínu nástupu se přihlásil policii. Ta jej do vězení odvezla, zanedlouho byl propuštěn – ministr spravedlnosti Pospíšil podal odvolání v jeho prospěch, to bylo zamítnuto, a Smetana se měl vrátit do vězení. Opět nenastoupil, opět se později přihlásil policii, dostal navíc podmínku za maření úředního výkonu, a z vězení byl propuštěn. Byl odsouzen za vandalismus, ne za politiku.

Miroslav Sládek – deset měsíců s podmínkou na osmnáct měsíců, v roce 1998 odsouzen na sedmnáct dní vazby, „aby mohl být zvolen Václav Havel prezidentem“.

Ultrapravicový politik z devadesátek byl trestně stíhán a několik dní ve vazbě za své nenávistné projevy k Česko-německé deklaraci, ale soud jej osvobodil. V roce 2010 byl odsouzen za předlužení své strany v roce 2000. Dostal podmínku. Za finanční kriminalitu, ne za politiku.

Pavel Kamas – kompletně zničené nakladatelství policejní zásahovou jednotkou, vysoké finanční tresty, zákaz nakladatelské činnosti.

„První velký knižní titul s projevy Adolfa Hitlera – dostáváme předvolání k výslechu pro podezření z trestného činu zveřejňování neobvyklých historických informací („podpora a propagace hnutí…“), píše Kamas na svém webu. Byl ale v plném rozsahu obžaloby zproštěn. Také si stěžuje, že knihy jeho nakladatelství zabavila policie. Na webu ale dále uvádí: „V roce 2019 jsem založil nové samostatné knižní Nakladatelství Pavel Kamas, jehož ediční program navazuje na mou dosavadní vydavatelskou činnost.“ Na facebooku uvádí, že je šéfredaktor časopisu Radix. K žádnému zákazu nakladatelské činnosti nedošlo.

Patrik Vondrák – čtrnáct měsíců vazby nepodmíněně za nalepování nálepek proti vládě Jana Fischera.

Nic jako „vazba nepodmíněně“ neexistuje, Vondrák byl ve vazbě před odsouzením. Celkem osm lidí, většinou představitelů a členů Dělnické strany (rozpuštěné pro neonacismus soudem), bylo obžalováno z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Čtyři z obžalovaných včetně exšéfa pražské buňky Dělnické strany Patrika Vondráka v prosinci 2008 v centru Prahy vylepovali samolepky s motivy Národního odporu, nejnebezpečnější neonacistické tlupy v dějinách České republiky. Ony samolepky nebyly „proti vládě Jana Fischera“, ale propagovaly Národní odpor – neonacisty.

Patrik Tušl – dvacet pět měsíců ve věznici s ostrahou za „nepovolené názory“ na covid-19 a ukrajinskou otázku.

Tušl nebyl odsouzen za „nepovolené názory“. Tušl je recidivista, mimo jiné neplatil výživné na dítě. Po příchodu covidu začal točit a na sociálních sítích zveřejňovat videa – lhal v nich o závažnosti covidu, lhal o vážných následcích očkování, a okázale, demonstrativně porušoval protiepidemická nařízení. Pak – spolu s dalším „disidentem“ Čermákem – v dalším videu vybízeli diváky, aby napadli ohlášenou manifestaci Ukrajinců na Václavském náměstí. Také byl odsouzen za vydírání ženy, která veřejně upozorňovala na jeho lži, a za vyhrožování smrtí strážníkovi. Nyní je, ač je ve vězení, obviněn také z finanční kriminality. Nevrátil peníze lidem, kterým dlužil.

Tomáš Čermák – pět a půl let nepodmíněně za „nepovolené názory“ na covid-19 a ukrajinskou otázku.

Ani Čermák nebyl potrestán za názory, dostal pět a půl roku ve vězení za podporu a propagaci terorismu. V jeho, na sociálních sítích zveřejňovaných, videích zaznělo například: „Je zapotřebí udělat pořádný uragán, vyvést ty dobytky ven a nakopat jim ty vyžraný p*dele. Je načase nastolit radikální odboj, nesmíme se z nich po**at. Vyneseme je za rypáky a naházíme je do řeky a zbavíme se jich jednou provždy. Nějaká mírová cesta, nějaké právo, neudělá nic.“

Jakub Jašek – za nošení „demokraticky zakázaných symbolů Ruska“ – půlroční podmínka a peněžitý trest.

Jašek nebyl odsouzen za nošení symbolů Ruska. Měl na sobě na březnové dezolátské demonstraci na Václavském náměstí nášivky s písmenem Z a logem wagnerovců. Z je symbolem ruské invaze na Ukrajině, ne Ruské federace. Wagnerova skupina sestřeleného oligarchy Prigožina jsou ruští žoldnéři bojující proti nezávislé Ukrajině spolu s rudými okupačními vojsky. Dostal podmínku, pokutu, a roční zákaz pobytu v Praze. Na dezolátské demonstraci v květnu měl znovu na batohu nášivku s logem wagnerovců.

Jana Peterková – občanská aktivistka, která se vyprofilovala v tzv. „Době covidové“, několikrát odsouzena za šíření poplašné zprávy a dezinformací, uložená pokuta 250 000 Kč a dvouletá podmínka výkonu trestu.

Peterková se domnívá, že je politická aktivistka. Její nejlepší politickoaktivistický výkon byl, když chodila (za ministra vnitra Hamáčka) na demonstraci kolem řady těžkooděnců a křičela jim do štítů kryjících obličej „Hamáček je p**a.“ Zde Hejátko nelže – skutečně byla odsouzena za dezinformace, přesněji lži o covidu v domově důchodců. Byla odsouzena za poškození dobrého jména k veřejné omluvě a peněžitému trestu. V druhé kauze byla nepravomocně odsouzena za šíření poplašné zprávy – dostala podmínku.

Alojz Polák – muž, který v letech 2016-2020 „prokazatelně bojoval proti ukrajinským neonacistům“, dostal zde v nepřítomnosti dvacetiletý trest nepodmíněně.

Polák bojoval na Ukrajině v řadách separatistů, kteří bojují proti ukrajinské armádě – nyní po boku okupačních vojsk Ruské federace. Podle nepravomocného verdiktu zastřelil jako ostřelovač v letech 2016 až 2020 nejméně čtyři ukrajinské vojáky. Nebyl odsouzen za „boj proti neonacistům“, ale za čtyřnásobnou vraždu ukrajinských vládních vojáků.

Pavel J. Hejátko – od roku 1999 zavřen celkem pětkrát, dohromady strávil ve vazbě zatím dvacet dva měsíců. Finanční pokuty zatím v celkové výši třicet pět tisíc korun. Aktuálně odsouzen na čtyři roky a dva měsíce s pětiletou podmínkou, kterou právě porušil.

Konečně sám autor seznamu dezodisidentů Hejátko, zneuznaný básník, byl naposledy za katrem loni na podzim. Chronologie jeho posledního vazebního věznění:

27. listopadu napsal Hejátko na facebook: „Tímto chci poděkovat VŠEM těm (sami víte, každý jeden, o koho jde), kteří se před měsícem podíleli na už v pořadí třetí tajné sbírce pro postižené na Donbase a tentokrát i v Luhaňsku. Právě jsem obdržel potvrzení, že oněch neuvěřitelných 100 kg banánů, které se podařilo v takto i pro nás těžkých časech​ nasbírat a složitě poslat, dorazilo na místo potřeby. Děkuji, jste úžasní!“

27. listopadu na FB: „Tady Pavlova manželka. Pavel byl před pár minutami na první vycházce po hodně dlouhé době, protože mu byla diagnostikována počínající CHOPN a bylo mu doporučeno trochu zatěžovat plíce, navíc tu slezl sníh, tak se šel projít a byl regulérně odvezen​ Policií ČR. Nevím, jak se to mohlo stát, prostě vyšel, byl venku cca 10 minut a najednou v té tmě, co máme v pokoji, vidím, jak venku na návsi, přes rybník, bliká modré světlo, kousek od našich oken. Tak se jdu podívat k oknu, co se to děje a vidím policejní auto a ještě dvě „doprovodná“, jedno před a druhé za ním. Z těch aut vybíhají různí lidé a běží k Pavlovi. Vzápětí všechna auta odjíždí, jako by se nic nestalo.“

30. listopadu píše jeho manželka na facebook: „Pavel byl právě vzat do koluzní vazby na základě podezření ze spáchání § 319 tr.z. ​a § 410 tr.z.“

4. prosince píše jeho manželka na facebook: „Od Pavla to byla dlouhou dobu plánovaná akce, na kterou se PČR a jedna nejmenovaná zpravodajská složka chytly. Vypadá to, že je bravurně napálil. Tedy pokud jde o sbírku na Donbas a Luhaňsk. Důkazní břemeno je v rámci české​ jurisdikce​ na žalující straně. Ta bohužel krom fotografií pohledů a jednoho vzkazu na jednom z nich, absolutně nic jiného na Pavla nemá. Nemůže dokonce prokázat ani to, že banány nejsou banány, ale jiné ovoce, natož, že se dostaly na místo určení, jak se tam dostaly, a nemá jediné jméno jediného člověka. Zkrátka jako by se nic nestalo. A to ani jednou. Neuvěřitelné!“

20. prosince pak Hejátkova manželka píše: „10:30 telefonát, na druhé straně Pavel, a jestli prý pro něj někdo přijede, že je propuštěný.“

Chápu-li dobře, Hejátko si celou sbírku na munici pro proruské separatisty vymyslel, napsal to na facebook, a když jej za to šoupli (jak se dalo předpokládat) do vazby, začal vykřikovat, že je perzekuovaný politický vězeň a disident. Nejen Hejátko sám, ale i všichni ostatní na jeho „seznamu politických vězňů“ nejsou stíháni za politiku či názory, ale za lumpárny.