„Neumím si představit, že by Rusko vojensky vstoupilo na Ukrajinu. Vůbec nechápu motivaci, proč by ji mělo napadnout, nerozumím tomu,“ prohlásil v prosinci loňského roku samozvaný politický analytik Andrej Babiš. Bylo to ve chvíli, kdy Spojené státy spojencům v Severoatlantické alianci prezentovaly data, která podle nich jasně dokazovala, že Rusko na Ukrajinu zaútočí „co nevidět“. Jaké jsou další „válečné“ výroky šéfa opozice v porovnání s tím, co říká premiér?

Válka trvá už šedesát dnů a každý český politik dělá, co umí. Premiér Petr Fiala slovníkem pana Babiše maká, zatímco pan Babiš po jakémsi nekontrolovaném záchvatu politické solidarity s vládou trvajícím přesně jedno zasedání sněmovny pouze žvaní, okopává kotníky a snaží se urvat nějaké ty politické body. Tím, že to dělá na úkor ukrajinských uprchlíků, se hrdě přihlásil do hitparády tuzemských nebezpečných klaunů, kterou dosud okupoval Jiří Paroubek vzpomínkou pronesenou – nevídáno – po Buči a Mariupolu: „Musím říct, že na mě (pan Putin při našem někdejším setkání, pozn. red.) působil příjemným dojmem. Neviděl jsem v něm žádné monstrum.“

Pojďme si nyní chronologicky projít „válečné“ výroky dvou politiků reprezentující opačné póly českého politického spektra, tedy předsedy vlády Petra Fialy a „šéfa“ opozice Andreje Babiše. Teprve v jejich bezprostřední konfrontaci vychází najevo, komu jde o věc a komu výhradně o sebe. Kdo je konzistentní a kdo fetuje nálady obyvatelstva a udělá cokoli, aby se do nich trefil.

Začněme dva dny před invazí, kdy ve válku stále nevěřící Babiš přijme ochotně roli vítače imigrantů, protože je přesvědčený o tom, že žádná uprchlická krize nehrozí: „Samozřejmě (bychom byli vstřícní a přijímali uprchlíky, pozn. red.). Česká republika má velký problém, že nemáme lidi na práci tady. Německo ročně potřebuje 400 tisíc pracovníků a situace je taková, že ti řekněme ‚kvalitnější‘ Ukrajinci odešli do Německa, protože v Německu jsou vyšší mzdy. U nás je díkybohu máme taky, protože jinak nevím, co by stavební firmy dělaly. Všude jsou u nás Ukrajinci a my je potřebujeme, máme nejnižší nezaměstnanost.“

Jenomže co se nestalo. Rusko 24. února…