Přinášíme překlad článku, který vyšel v listu Die Zeit o Andreji Babišovi. Je zjevné, že i v Německu popisují situaci kolem oligarchy, který je zároveň ministrem financí, lépe než většina českých médií. Babiš v reakci na článek sdělil, že si jej objednala PR agentura z České republiky. Tak se ostatně snaží marginalizovat každou kritiku v médiích.
V Česku je ministrem financí miliardář – a jeho podniky shrabují od jeho nástupu do úřadu víc peněz z EU než kdy předtím.
Cibetky, lemuři, nosálové – to jsou obyvatelé luxusní farmy, která se rozkládá mezi zelenými pahorky padesát kilometrů jihovýchodně od Prahy. S penězi z evropských dotací tu vznikla výletní destinace s malou zoologickou zahradou, jízdárnou, konferenčními sály, hotelem a restaurací, v níž stojí předkrm nějakých deset euro, stejně jako tři chody jinde v Česku. Ta farma u rybníka se jmenuje „Čapí hnízdo“. „Investice do Vaší budoucnosti“, stojí na informační tabuli vedle vjezdu, který hlídají dva strážci. Tabule odkazuje na téměř 1,6 milionů euro, které připlynuly do tohoto projektu z Bruselu. Tyto peníze pocházejí z programu podpory malého a středního podnikání. Ve skutečnosti však farma patří k firemnímu impériu muže, který docela jistě není malým podnikatelem: Andrej Babiš je miliardář – a od roku 2014 českým ministrem financí.
Jedenašedesátiletý Babiš vlastní koncern Agrofert, k němuž patří na 250 podniků v 18 zemích: chemické závody, drůbežárny, masné podniky, firmy pro zemědělskou techniku či lesní závody. Celkový obrat v roce 2014 převyšuje 6 miliard euro. V Německu samotném zaměstnává Babiš v chemickém závodu Piesteritz v Sasku-Anhaltsku a ve velkopekárnách Lieken přesně 4 500 pracovníků. V Česku patří Babišovi také dvoje důležité noviny a jedna rozhlasová stanice.
Jistým způsobem je Babiš českou odpovědí na Donalda Trumpa – s tím rozdílem, že Babiš už je u cíle. Šikovně využil ke svému vzestupu značné nevole voličů vůči politickému establishmentu. Jejich vztek dosáhl vrcholu před třemi lety, když příslušníci protikorupčních jednotek v kuklách vzali útokem sídlo vlády a odhalili bizarní korupční a špiclovskou síť, která se spřádala okolo premiéra tehdejší středopravé vlády a ředitelky jeho kanceláře a zároveň jeho milenky.
K předčasným volbám roku 2013 nastoupil Babiš se svou vlastní protestní stranou ANO, což je zkratka za „Akce nespokojených občanů“. Se sloganem „ANO, bude líp“ se jeho strana stala druhou nejsilnější silou. Na povolební party miliardář pózoval s tygřím mládětem.
Účast v nové vládě mu vynesla funkci ministra financí. Dodnes žije z toho, že se předvádí jako nepolitik, jako takový, který nazývá věci svým jménem: politici jsou prý všichni do jednoho zkorumpovaní a neschopní, oni a spousta uprchlíků ohrožují těžce vydobytý blahobyt v Česku. Babiš slibuje vést stát jako firmu, stejně jako Donald Trump. „Chci skoncovat s korupcí v zemi,“ hlásá Babiš. Nyní ale česká policie a OLAF, Evropský úřad pro boj proti podvodům, konají šetření firem z Babišova impéria – kvůli podezření na dotační podvod.
Nezávisle na tom, jak vyšetřování dopadne, jedno je jisté už teď: účast firemního magnáta na vládě s sebou nese obrovský střet zájmů – evropského dosahu.
Plynou-li peníze z Bruselu do Česka, vede sotva nějaká cesta mimo Andreje Babiše. Agrofert pobírá peníze z EU ve výši stamilionů. Zároveň existuje na Babišem řízeném ministerstvu financí oddělení 52, jež bdí na tím, zda jsou tyto prostředky přidělovány oprávněně. Kromě toho bývalí a současní manažeři Agrofertu sedí na ministerstvech, v parlamentních výborech a ve fondech, které peníze z EU spravují.
Čeští novináři vypočítali, že jenom v Česku shrábl Agrofert mezi lety 2004 a 2013 nějakých 160 milionů euro z dotací. Od té doby, co je Babiš ministrem financí, šlo jen za dva roky na konta jeho firem více než 92 milionů euro. Takže již v prvním roce jeho úřadování stouply subvence pro Agrofert o padesát procent.
Na jaře tohoto roku musel Babiš před parlamentem v Praze vysvětlovat. Je 23. května, den po útocích na bruselském letišti, když přistupuje k řečnickému pultu. Babiš pohlédne přes okraj stříbrných obrouček svých brýlí. A pak jede v ráži jeden a půl hodiny. Teroristické útoky ukázaly, jak je evropská imigrační politika škodlivá. Množství skandálů v Česku dokazuje, jak jsou politici zkorumpovaní. A parlament že nemá nic lepšího na práci než se zabývat nějakou úplatkářskou kampaní proti němu, ministru financí? Babiš máchá transparentem s fotografiemi svého Čapího hnízda, jež bylo před přestavbou zchátralou ruinou.
1,6 milionů eur dostalo od EU „Čapí hnízdo“, farma, která patří do Babišovy říše
40 % dotačního programu pro inovativní malé podniky dostaly v Česku od roku 2015 velké podniky
22 milionů eur dostaly Babišovy firmy z evropského dotačního programu pro rozvoj venkova
O 50 % dotací dostaly více Babišovy firmy v prvním roce po jeho nástupu na ministerstvo financí, odhadují experti
92 milionů eur z dotačních prostředků dostaly Babišovy firmy v prvních dvou letech jeho úřadování
Andrej Babiš je podnikatel a od roku 2014 český ministr financí
Nicméně je tu problém a tentokrát ho Babiš nemůže zakrýt. Peníze na Čapí hnízdo byly schváleny v roce 2008. Žadatelem byla firma, kterou Agrofert předtím z koncernu vyvedl a přepsal na anonymní akcionáře. Poté, co peníze protekly, stáhl si Agrofert farmu zpět do koncernu. Až do projevu v parlamentu Babiš stále tvrdil, že neví, kdo měl během podpory v držení akcie. Nyní poprvé přiznal, že anonymními akcionáři byly jeho děti a bratr jeho životní družky.
Pro Babiše je údajná „pseudoaféra“ tímto přiznáním vyřízená. Nicméně tak jednoduché to není. V samotné auditorské zprávě, kterou vypracovalo Babišovo ministerstvo ohledně Babišovy firmy, totiž stojí: „Existují okolnosti budící podezření, že farma byla i během podpory pod kontrolou Agrofertu, což by mohlo naplňovat skutkovou podstatu dotačního podvodu.“ Jenže ministerstvo to nemůže dokázat. Auditorům nebyly předloženy podstatné dokumenty, pro přesnější pátrání chyběly vyšetřovatelům pravomoci. Jasno může zjednat pouze Brusel, praví se ve zprávě.
Mluvčí OLAFu, Evropského úřadu pro boj proti podvodům, novinářům časopisu Die ZEIT potvrdila: „Od ledna tohoto roku se z anonymního podnětu vyšetřuje jedna firma z koncernu Agrofertu.“ Taková vyšetřování ovšem často končí bez velkých výsledků. Když evropská Komise odhalí při zadávání podpůrných programů závažná pochybení, mohou být sice prostředky zablokovány nebo vyžadovány zpět, ale nepředpokládá se trestní stíhání. To je věcí pouze členských států EU.
„Brusel to hází na členské státy,“ stěžuje si proto předsedkyně výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu Ingeborg Gräßle. Kontroly a zpětný odvod nezákonně vyplacených evropských peněz fungují podle údajů této političky z CDU jen částečně, „odstrašující působení se rovná nule.“
Ve skutečnosti bylo podle Evropského účetního dvora jenom v roce 2014 vydáno na pochybném zákonném podkladu kolem 6,3 miliard euro z rozpočtu EU. Typickými příklady jsou velké podniky, které se vydávají za malé firmy a inkasují dotace, jež jim nenáleží. Mezi lety 2008 a 2014 OLAF prokázal podvod ve zhruba 500 případech – a doporučil trestní stíhání ve členských státech. Ale jen asi v každém druhém případu došlo nakonec k odsouzení.
Střet zájmů českého ministra financí pokládá politička z CDU za daleko problematičtější. Odpověď na otázku, zda Babiš sleduje v politice své vlastní finanční zájmy, je „existenční pro bezpečí evropských peněz.“ K penězům EU by měli mít všichni rovný přístup. „Případ Babiš ukazuje, že tento princip je masivně podlamován,“ říká Gräßle.
A co říká Andrej Babiš? Dostat termín k interview s ním je těžké. Pro většinu novinářů má ministr financí jen posměch. Ministrův pracovní den prý začíná v půl šesté ráno a pauzy jeho termínový kalendář nezná, tolik odpověď ministerstva na prosbu o termín k rozhovoru. Nakonec to ale přece vyjde: během jízdy mezi dvěma schůzkami v českém městě Brnu je Babiš ochoten odpovědět na několik otázek ze zadního sedadla své limuzíny.
K bruselskému kontrolnímu výboru začne Babiš mluvit dokonce sám. „Paní Gräßle nemá Česko ráda,“ říká vztekle. Ingeborg Gräßle že dělá politiku na jeho náklady. Ministr financí manipuluje se svými dvěma chytrými telefony, přehrabává se v číslech. Pak řekne: „Moje firma platí šestkrát víc na daních a odvodech do rozpočtu, než dostává dotací z EU.“
A Čapí hnízdo? „Na tohle téma jsem alergický!“ Už se prý rozšířilo příliš nepravd a farma byla vícekrát kontrolována. Bez výtky. Příspěvky EU, tvrdí, by bez tohoto projektu propadly. A vůbec: je úplně jedno, kdo byl akcionářem. „Nemusím nikomu nic prokazovat.“ Kdo to nechápe, je úplně vedle.
Alespoň něco připouští: „Ano, mám střet zájmů,“ říká Babiš. A dodává: „Ale nezneužívám ho.“ Jak to zajistí? Zdržuje se hlasování, když v parlamentu nebo ve vládě jde o otázky, které se týkají jeho firem. Že si nenechá jako podnikatel poškodit svoji dobrou pověst kvůli nějakým penězům z EU.
Případ Čapího hnízda je jen nejvíc vidět. Kronika skandálu okolo Babiše a peněz z EU se stále prodlužuje.
Květen 2015: Místopředseda představenstva Agrofertu posílá dopis českému ministerstvu průmyslu a obchodu. V tomto psaní formuluje prosbu, aby se více peněz z dotačního programu pro inovativní malé podniky poskytlo velkým firmám – firmám jako Agrofert. Ministerstvo tomuto přání vyhovuje a zvyšuje kvótu pro velké koncerny z 20 na 40 procent. Cingr ten dopis podepisuje, ovšem ze své funkce v předsednictvu Svazu chemického průmyslu. Tudíž ovlivňování dotačního programu nemá nic společného s Agrofertem, vysvětluje později tiskové oddělení koncernu.
Červen 2015: Babiš vyhazuje svého náměstka pro kontrolu dotačních programů, Lukáše Wagenknechta, kterého si Babiš původně vzal k sobě na ministerstvo kvůli jeho pověsti přísného auditora. Máme-li věřit Wagenknechtovi, byla rozhodující jedna událost, kterou líčí takto: jeho tým poukázal ve zprávě Bruselu na případ podvodu na jednom ministerstvu Babišova hnutí ANO. Nato prý ministr financí vystavil svého náměstka tlaku. Proč? Babiš chtěl podle Wagenknechta zprávě zabránit a předat ji svým právníkům. Babiš časopisu Die ZEIT toto tvrzení popírá. Připouští jen mlhavé pochyby nad počínáním svého náměstka.
Říjen 2015: Velké zemědělské podniky z koncernu Agrofert dostávají zhruba 22 milionů euro z evropského dotačního programu pro rozvoj venkova. Podle českých novinářů je to ve srovnání s předchozím rokem enormní vzestup. V dozorčí radě fondu a v parlamentním výboru, který rozhoduje o jeho rozpočtu, sedí člen představenstva Agrofertu.
Únor 2016: Jedna vysoká úřednice líčí v písemné stížnosti jednu událost na ministerstvu financí. Babišův nový náměstek se prý přes kontaktní kancelář OLAFu na ministerstvu dotazoval na utajené informace ohledně bruselského vyšetřování Agrofertu. Když úřednice poukázala na režim utajení, povolal ji náměstek do své kanceláře. Na zvukové nahrávce, která byla mezitím zveřejněna, lze slyšet, jak náměstek úřednici hlasitě kárá a tluče pěstí do stolu.
Jiří Pehe, politolog a někdejší poradce popřevratového prezidenta Václava Havla, mezitím pokládá Babišův střet zájmů za „nebezpečí pro demokratický systém“. Korupce je v českých stranách hluboce zakořeněna, říká, ale systémem Babiš dosáhla nové dimenze. Mnoho Čechů je jím přesto fascinováno. Někdo s takovým pohádkovým bohatstvím, proč by měl ještě zapotřebí krást? Ve skutečnosti je Babiš stále nejoblíbenějším politikem země.
Obraz nekompromisního manažera pěstuje Babiš ze všech sil ve svých kampaních a při setkání s občany. V červnu, při své návštěvě českého města Brno, si chce prohlédnout jeden podnik. Než Babiš vstoupí do výrobní haly této textilky, v níž hřmotí tkalcovské stavy, zastrčí si špunty do uší a zažertuje: „To bych potřeboval v parlamentu.“ A pochodovým krokem probíhá halou. Dělníky zdraví „Dobré ráno, šéfe,“ dělnice podáním ruky a šaramantním úsměvem. Vůči manažerům firmy dělá tvrďáka, mluví o líných nezaměstnaných, o tom, že korupce na konzulátech brání příchodu kvalifikovaných pracovních sil a že ministr zahraničí nečinně přihlíží.
Hned po tom, v domově důchodců, se Babiš chlubí, jak ozdravil státní rozpočet. Vypráví o tom, jak tvrdě pracuje, zatímco ostatní politici se nechávají podplácet. Chce vědět, zda obyvatelé domova důchodců slyšeli o jeho Čapím hnízdě. Někteří pokyvují, jiní zírají do prázdna. „Přitom jsem nikdy nechtěl do politiky,“ říká Babiš. Chodí to tam hnusně, samá pleticha a lidé, kteří nedrží slovo.
