Je konec. Historie dopsala jednu ze svých kapitol, romantickou, dobrodružnou i hroznou. Ve věku 90 let zemřel v noci na dnešek středoevropského času bývalý revolucionář, diktátor prezident Kuby Fidel Castro. Oznámil to v kubánské státní televizi jeho mladší bratr Raúl Castro, který Fidela v roce 2006 vystřídal v čele země. Vůdce kubánské revoluce podle Raúla zemřel v pátek 22.29 místního času (dnes v 04.29 našeho času). Jeho tělo by mělo být zpopelněno ještě dnes, a to v ranních hodinách místního času.
Pro některé byl ikonou svobody, stejně jako jeho spolubojovník Che Guevara. Pro jiné to byl strůjce poprav, vyvlastňování a jedna z příčin toho, že se Kuba propadla do chudoby a připomíná skanzen, kam se lidé jezdí dívat na staré domy a historická auta, která nějakým zázrakem ještě od revoluce jezdí. Z Kuby lidé s nasazením života prchali na vratkých člunech na relativně blízkou Floridu.
Fidel Castro (1926-2016), syn statkáře podnikajícího s cukrovou třtinou a ženy v domácnosti, vládl Kubě téměř půlstoletí, přesně od roku 1959, kdy byl pod jeho velením svržen diktátor Fulgencio Batista (1901-1973). Batista prchl do Dominikánské republiky a dožil pak v exilu v Portugalsku, kde předsedal španělské pojišťovně a věnoval se psaní knih. O násilné převzetí moci se skupina revolucionářů pod vedením Castra pokusila už v roce 1953. Nevelká skupina revolucionářů vedená Castrem zaútočila 26. července 1953 na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba. Povstání bylo ale potlačeno a mnoho vzbouřenců padlo. Fidel a další skončili ve vězení. Batista dal pak dvou letech Castra nečekaně propustit, načež Fidel odešel do Mexika a začal připravovat revoluci. Ta se nakonec zdařila. Castro stál v čele takzvaných barbudos – vousáčů. Revolucionáři se odmítli holit, dokud revoluce nezvítězí.
„El comandante“ si příznivce získával nejen bojem proti imperialismu, pod hesly „Vlast nebo smrt!“, ale posléze i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25 procentní negramotnosti. Jeho budování socialismu však nakonec přivedlo kubánské hospodářství ke kolapsu. Některé momenty připomínaly spíše černý humor. Na Kubě, někdejším vývozci cukru, nastal jeho nedostatek. Kuba se chlubila, že vynalezla dřevěný bicykl. Československá média radostně sdělovala v reportážích, že autobusy sice mají několik hodin zpoždění, ale lidem to nevadí, protože si na zastávkách mezitím zazpívají. Tato radost byla konec konců zadarmo.
Obrázky dřevěných bicyklů se nezachovaly, zřejmě se neprosadily. Kola ale nalezla v kubánské ekonomice široké použití. repro: http://www.suggest-keywords.com/
Na počátku nebylo úplně jasné, že se Kuba vydá komunistickou cestou. To přišlo o něco později, když Fidel pochopil, že potřebuje k přežití pomoc SSSR.
Huber Matos (1917), jeden z legendárních revolucionářů, měl ohledně této věci s Castrem dosti osudovou zkušenost. Popisují ji ve své knize „Kuba: ostrov, který se zdál: (abecední průvodce z bláta do louže)“ autoři Pavel Hroch a Stanislav Škoda: „Po vítězství partyzánů v roce 1959, na němž měl jako jeden z hlavních velitelů obrovský podíl, byl jmenován vrchním vojenským velitelem provincie Camagüey. Ještě téhož roku zaslal Fidelu Castrovi osobní dopis, kde rezignoval na svůj post, protože se začal čím dál více projevovat příklon kubánského vedení ke komunismu. Fidel Castro to však odmítl a řekl mu: ‚Tvoje rezignace je v tomto okamžiku nepřípustná. Máme příliš mnoho práce. Připouštím, že Raúl a Che koketují s marxismem, ale já mám situaci pevně pod kontrolou.‘ V prosinci téhož roku byl Huber Matos odsouzen k dvaceti letům žaláře. Po odpykání trestu mu podařilo emigrovat. V zahraničí vydal své svědectví v knize, která se jmenuje Když přišla noc.“
Castro a Matos vstupují vítězně do Havany.
Za Castrovy vlády se svět jednou dostal málem na pokraj války, která mohla být pro planetu osudová. Souhlasil v roce 1962 s rozmístěním sovětských jaderných raket na Kubě. Nepodařilo se to však utajit a Kreml musel nechat rakety zase s ostudou odvézt. Zůstala však blokáda Kuby, která trvá dodnes, ačkoliv za prezidenta Baracka Obamy dochází k postupnému zlepšování vztahů a k znovunavázání diplomatických styků.
V červenci 2006 předal Fidel Castro klíčové vládní pravomoci bratrovi Raúlovi. Původně mělo jít pouze o dočasné řešení, než se dlouholetý vládce Kuby dostane ze zdravotních problémů. Aspoň oficiálně, ve skutečnosti sázkové kanceláře, samozřejmě ne na Kubě, uzavíraly sázky na datum Castrovy smrti. V únoru 2008 ale Raúl získal vedoucí funkce natrvalo, i když jeho bratr měl před sebou ještě několik let života. Z někdejšího plamenného řečníka, který proslul svými několikahodinovými projevy, se stala bizarní postava, která se objevovala na záběrech v bundě Adidas a občas něco utrousila k zahraničním návštěvám. Teď tedy nastal definitivní konec a Kubánci budou zřejmě čekat na to, co přijde po skonu jeho bratra Raula.
Jak se Kubáncům žije? Podle Fidela jsou na Kubě dokonce nejvzdělanější prostitutky na světě. Jestli si to užívají, těžko říci.
