Strana přímé autokracie Tomia Okamury (SPD) to má teď těžké. Zatím to šlo, politický parazitismus a Slibotechna, národní podnik běžely jako dobře namazaný stroj. Jenže zrníček málo, a tak se velký kohout (Andrej Babiš) a malý kohoutek (Tomio Okamura) na dvorku musí poprat o zdroje. Tedy o přízeň méně orientovaných občanů.
Komunisté se odebrali do mauzolea a ČSSD do jakéhosi mezistavu mezi životem a smrtí, takže na slibování už zůstali jen dva přední odborníci. Protože Česká republika nemá nekonečný počet občanů, nastane boj, který teď komplikuje rozhodování SPD o prezidentském kandidátovi Babišovi. Petra Pavla tam nechtějí a Babiše proklínali za opatření proti onemocnění covid-19 a vůbec za všechno. Také se nezdá, že by se šéfovi ANO chtělo vystupovat z Evropské unie. Jsou tam na něj sice oškliví, ale zas tam podniká a peníze jsou peníze.
Občas se něco postavit musí
Přítel Viktor Orbán má teď peníze za své přiškrcování demokracie a okaté vazby na Moskvu ohrožené. Jak by se mohl spasitel Andrej fotit u opraveného viaduktu v Karlíně, kdyby ho z většiny nezaplatila sedmadvacítka? Občas se něco postavit musí, protože opakované poklepávání na jeden a ten samý základní kámen by mohlo být časem nápadné. Kdyby se pan Andrej nějakým protiunijním tažením znemožnil, možná by neměl tak hezká selfíčka s činiteli, a ono je znát, když vámi většina kolegů pohrdá. Kolegy nemyslím poslušné vazaly v ANO.
Babišovci mají jasný strop voličských preferencí, takže musí lovit ve vodách jiných stran a mezi nevoliči. To jsou ovšem personální rezervy, na které se s nějakými trans-atlantickými vazbami, lidskými právy, tržní ekonomikou a odkazem Václava Havla jít nemůže. Musí se na to po okamurovsku, což znamená, že Babiš bude luxovat ta samá nízká patra. To je velmi nemilé.
Ani kolečko kosteleckého salámu by nevzal
Ivan David, osoba s mimořádným vcítěním do jemné duše Vladimira Putina a pravý „espéďák“ (než usoudí, že bude něco jiného pravého) podroboval doteď šéfa ANO zdrcující kritice.
Na webu Nová republika ho 11. ledna charakterizoval tak, že by od něj poctivý pracující ani kolečko kosteleckého salámu nevzal. „Aby nejen přežil, ale i vynikl, musel používat v každém režimu vhodné mimikry. Budování socialismu mu bylo lhostejné, ale aby mohl budovat vlastní blahobyt, vstoupil do KSČ a podepsal, co bylo požadováno. Aby využil příležitostí po pádu moci KSČ, ze strany zase vystoupil, zmocnil se podniků, koupil média, a nakonec politiky do vlastní strany, aby mohl obchodovat s iluzemi voličů a jejich nadějemi, že ‚bude líp‘, protože ‚není politik, maká‘. Koupil si důchodce citelným zvýšením důchodů ze společných peněz, zatímco ČSSD je ponížila ‚navýšením‘ o 57.- Kč měsíčně,“ píše Ivan David.
Pak ještě europoslanec David popisuje Babišovu obojetnost. „V České republice se tváří jako vlastenec, ale mocné v Bruselu, Berlíně a Washingtonu nezarmoutí a nenaštve, že by nesloužil podle jejich očekávání. Jeho lidé v Evropském parlamentu v čele s místopředsedkyní Ditou Charanzovou podporují všechny perverzní projekty, jako je Green deal, podpora islámské imigrace a války na Ukrajině do posledního Ukrajince atd. Babišem nominovaná komisařka Evropské komise pro ‚evropské hodnoty‘ Věra Jourová prosazuje zavedení cenzury pod záminkou boje proti ‚dezinformacím‘ a ‚omezení politické reklamy‘ až k zákazu politických stran, které nevyjadřují ‚evropské hodnoty‘,“ míní významný straník.
Hezky to napsal, dokonce by se dalo s některými větami dost souhlasit. Problém je v tom, že běžný volič nemá moc tušení, co se děje v Evropském parlamentu, a zajímá ho hlavně to, co se naslibuje doma. Když anonisté budou vést protibruselské řeči v Česku a venku se chovat jinak, projde jim to. Když bude třeba, hodí se vina na někoho jiného. A doma jsou soupeři už jen ANO a SPD a musí se porvat o ty samé lidi. Prezidentská volba ukázala, že nebohý Jaroslav Bašta nedostal ani hlasy voličů Okamurova útvaru. Nepomohlo ani to, že Tomio Okamura sdílel průzkum neexistující agentury STAR Research, podle které měl jeho osobní disidentský maskot 18 procent. Taková čísla mají cenu asi jako Putinovy obrázky zázračných hypersonických zbraní a výpočty Karla Janečka.
Má to velký předseda SPD těžké. Petra Pavla nechce a silného Andreje Babiše taky nepotřebuje. Navíc dávat se do spolku s ANO je dost smrtící. ČSSD a komunisté už nejsou ve sněmovně. Lidé zřejmě získali dojem, že Babiš je na demagogii a sliby lepší. Je to problém každé nenormálnosti. V určitý okamžik se zjistí, že není kudy kam, protože každý směr vede k potížím s nezamýšlenými důsledky.
Ale není všechno smutné. Ivan David tam má jednu větu, u které nevíme, jestli je tak míněna, nebo je to překlep. „Nyní nás má Andrej Babiš oslinit svým setkáním s francouzským prezidentem.“ Slova oslinit a oslnit jsou dost podobná. Buď je to jen chybička, nebo nějaký jinotaj. Docela dobře se do textu ale hodí obojí a bude to pořád dávat smysl. Neomezená moc nevědomí Ivana Davida možná odhalila, jak to tyhle politické spolky ve skutečnosti myslí.