
Donald Trump FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0

KOMENTÁŘ / Snaha snížit počet státních zaměstnanců je chvályhodná. Bylo by ale dobré zajistit, aby to probíhalo způsobem, který neohrozí poskytování služeb, jež vláda ze zákona musí poskytovat. Také je záhodno, aby to neohrozilo ty, kteří pro vládu pracují. Ale přesně to se teď ve Spojených státech děje. CIA, která se snažila vyhovět exekutivnímu nařízení prezidenta, zaslala Bílému domu e-mail s křestními jmény a iniciálami všech zaměstnanců, které tajná služba přijala v posledních dvou letech. E-mail nebyl poslán v režimu utajení.
I když jde jen o iniciály, podle jednoho anonymního zdroje jsou minimálně některá křestní jména natolik specifická, že není tak těžké z veřejně dostupných zdrojů vypátrat, o koho se jedná. Jelikož byl e-mail zaslán jako běžná komunikace, a nikoliv v režimu utajení, má k němu přístup spousta lidí, a zvyšuje se tak šance, že se může dostat do rukou protivníků Spojených států.
Neschopnost a chaos
Mnoho exekutivních nařízení nové administrativy bohužel vykazuje ty samé znaky. Jsou uspěchaná, vágně napsaná a působí chaos. Dobrou ukázkou je třeba i tzv. zmrazení výplat nároků z účtů federální vlády. Vzhledem k tomu, jak byl příkaz napsán, to způsobilo zmatek i v Pentagonu. Administrativa teprve zpětně definovala, které věci jsou z příkazu vyjmuty. Přidejme k tomu to, že pravděpodobně celé nařízení je nezákonné a jeho platnost pozastavil soud, a obrázek diletantství je kompletní.
Zaměstnanci, jejichž informace si Bílý dům vyžádal, jsou ti, kteří jsou stále ještě ve zkušební době, a je tedy možné se jich snadno zbavit. Mnozí z nich jsou analytici, kteří se mají soustředit především na Čínu. Jejich propuštění bez náhrady může omezit schopnost Spojených států čelit nárůstu čínského vlivu. Čínští hackeři se navíc dlouhodobě snaží odhalit totožnost lidí, kteří v amerických tajných službách pracují právě na analýzách postupu Pekingu.
Konej rychle a věci nič
Trumpova administrativa se chce nejspíše řídit heslem, které v Silicon Valley proslavili tzv. disruptivní inovátoři typu Airbnb a Uberu. Je třeba konat rychle bez ohledu na škody, které to může způsobit. Tato myšlenka je vedena vírou v to, že rychlé zavedení nějaké inovace v dlouhodobém horizontu vysoce převáží negativa, která překotný postup může mít.
Je ale dobré připomenout, že tohle heslo je výraz startupové mentality. Drtivá většina startupů přitom nikdy neprorazí a zbankrotuje. Trh si totiž může tento postup pokus–omyl dovolit. Když to nevyjde, skončí jedna firma a o peníze přijde pár investorů. Soukromý sektor si může dovolit jeden zářivý úspěch na deset pokusů, z nichž dalších devět skončí bankrotem. Státy si tohle dovolit nemohou, ale zdá se, že to Musk a Trump nechápou.