I nesrovnatelné se někdy dá srovnávat. Například peripetie kolem demise nedemise našeho ministra kultury nebo střetu nestřetu zájmů našeho premiéra s proměnami vztahu a rétoriky mezi Kim Čong-unem a Donaldem Trumpem. 

U nás se jedná v zásadě o lokální témata, jejichž řešení by si mnozí přáli nejraději ihned. Zažili jsme velkou demonstraci občanů, opoziční rituální tanec ve Sněmovně, úkroky všemi směry předsedy ČSSD, zdánlivou nehybnost premiéra a sveřepý postoj prezidenta. Ve skutečnosti se jedná o několik témat, ale jako kdyby vše splývalo v jeden bizarní obraz. 

Tanec Kima s Trumpem je neméně bizarní, ale hraje se o mnohem víc než u nás. V jejich případě je to jako v mileneckém vztahu. Těšení se na toho druhého, uražené odchody, překvapení ze slov nebo nečinnosti druhé strany, smutné návraty domů, nenápadné vyhrožování, blokování peněz a nákupů, ostentativní námluvy a plamenné výlevy citů na veřejnosti, tajná psaníčka… 

V únoru se rozešli a zdálo se, že spolu hned tak mluvit nebudou. V dubnu dal Kim Trumpovi na vědomí, že si na jeho „odvážné rozhodnutí“ klidně počká až do konce roku. Koncem května a v červnu se spolu začali setkávat emisaři obou stran, kteří připravují podmínky pro to, aby mohl být oznámen další summit. 

Koloritem byla jihokorejským tiskem ohlášená a zatím ne dostatečně potvrzená čistka v severokorejském týmu kolem Nejvyššího vůdce. Zřejmě už se vše vrací k normálu a Kimova sestra nejspíš povýšila. Naznačuje to detailní analýza jihokorejských zpravodajců, kteří bedlivě sledovali návštěvu čínského prezidenta. Zjistili prý, že se Kimova sestra dostala silně do popředí, zhruba na úrovni předsedy parlamentu a lehce před Kim Su-gilem, nejvyšším politrukem armády KLDR.

Před pár dny bylo ohlášeno zmizení australského studenta v KLDR a existuje podezření, že podobně zmizel japonský kuchař minulého diktátora Kim Čong-ila. Obě zmizení se dávají do souvislosti se summitem G20, jehož účastníky jsou i Austrálie a Japonsko. Obě země podporují sankce proti KLDR a mohly tedy dostat touto cestou upozornění, že by svůj postoj měly přehodnotit.

Před časem dostal D. Trump „krásný dopis“ od Kima, nyní obdržel Kim odpověď z Ameriky. Jak napsal severokorejský deník Rodong Sinmun, „po jeho přečtení Nejvyšší vůdce strany, státu a ozbrojených sil s uspokojením pravil, že obsah dopisu je excelentní“. Když se to doneslo k Donaldu Trumpovi…, ba ne, možná zcela nezávisle na tom Trump zatweetoval, že když už bude v Soulu, mohli by se s Kimem potkat v demilitarizovaném pásmu, potřást si pravicí a říci si „nazdar“ (v originále „hello“).

Trošku s tím neladí studený tón oficiální reakce severokorejských diplomatů, kteří návrh na setkání označili za „velice zajímavý“, jenomže prý ještě „neobdrželi v tomto smyslu žádnou oficiální nabídku.“ To mne zase vrací ke srovnání s naší politickou scénou. Také u nás jsou emoce zchlazovány obdobnými výroky, i když za nimi cítíme vášeň. Jak domácí, tak zahraniční diplomacie dovede být tajnůstkářská, vzrušující i směšná.