Ministr vnitra Jan Hamáček se rázně postavil do čela Ústředního krizového štábu, který mu premiér Andrej Babiš dovolil zaktivizovat. Statečný a mužný vicepremiér navléká červený svetr a vyráží do boje proti dosavadním rozhodnutím vlády, ve které celou tu dobu seděl. Trapné? Ano. Směšné? Ano. K něčemu? Jen těžko.
Hamáček v rozhovoru pro deník Právo popsal, jak už v podstatě dávno věděl, co se bude během koronavirové krize dít. Smůla, že vůbec nic nedokázal prosadit, a když on a jeho kolegové občas někde tiše utrousili, že je potřeba krizový štáb zřídit, nechali se Babišem a jeho spolubojovníky zadupat do země.
Teď ale Hamáček, posílen tím, že mu premiér konečně něco dovolil, zvedá hlavu a kritizuje. Prý už je úplně jedno, jestli Adam Vojtěch zůstane ministrem zdravotnictví. Také by se toho mělo co nejvíc zavřít. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se na Twitteru raduje a prohlašuje, že „Honza Hamáček bude mít spoustu práce“. Výborně. Nyní si řekněme, jak je to doopravdy.
Ústřední krizový štáb byl zřízen z jediného důvodu: Andrej Babiš nechce, aby si lidé neustále připomínali, že to byl právě on, kdo doposud o všem rozhodoval a přivedl zemi do krize, jakou nepamatuje, a navíc na špici Evropy v počtech nakažených novým koronavirem.
Když šlo všechno dobře, premiér kdekoli, kam přišel, hlásil, že jsme vyhráli. Od prohrávání jsou tu jiní, například Hamáček. Ten poslušně přebírá štafetu a s ní i neúspěchy a krize, které přijdou, protože Babiš je na něj hodí, stejně jako všechny problémy vždycky hodí na kohokoli jiného, aby neulpěly na něm.
Nyní zůstane Babiš schovaný, jak je jeho zvykem, a bude se tvářit jako by nic. Jak jsme zvyklí. Jakmile se situace zlepší, předseda vlády vyběhne do světel reflektorů a sdělí, že jsme pod jeho skvělým vedením zvítězili. A Hamáček dopadne jako vždycky – špatně. Někdy se však zdá, že právě to je účelem jeho vládního angažmá.