Na začátku roku představilo Divadlo RePublica dramatizaci knižního bestselleru Boss Babiš novináře Jaroslava Kmenty, který popisuje život a kauzy současného premiéra. Jak se ale ukázalo, v regionech mimo Prahu satirické představení v obavách odmítají. „Já bych to vzal, ale radnici by se to asi nelíbilo,“ zaznívá od provozovatelů kulturních subjektů.
Přestože divadelníci uvádějí, že respektují rozhodnutí kulturních institucí, z jejich vyjádření vyplývá, že rozhodnutí zřejmě nezáleží pouze na nich samotných. „Nechceme města ani kulturní subjekty, alespoň zatím, konkretizovat. Jsme v kontaktu s konkrétními kulturními pracovníky, ale tito lidé se bojí, že přijdou o zaměstnání,“ sdělil deníku FORUM 24 produkční Robin Suchánek. Připustil přitom, že se v žádném případě nejedná pouze o vesnice, nýbrž i o větší krajská města.
Tady cestu nehledejte
Jakmile odmítlo představení několik subjektů, rozhodli se zástupci Divadla RePublica změnit taktiku a nabízet vlastní organizaci. Jako absurdní nyní označují nové případy, kdy nejsou kulturní subjekty ochotné přistoupit ani na zápůjčku sálu. „Prostor pro tuto inscenaci Vám pronajmout nemůžeme. Jsme závislí na financích zřizovatele – města,“ zaznělo například.
Podobné argumenty přirovnávají ke kultovní české komedii Černí baroni. Namísto „práva určení radnice“ ale vzpomínají známý filmový citát „O tom, co je krásné, rozhodujeme my. Strana.“
Sami tvůrci si dnes kladou hned několik otázek. A sice: K čemu jsou pak dramaturgové a kulturní pracovníci, když kulturní program musí schvalovat městské koalice? Jistěže jejich zástupci byli zvoleni ve volbách, ale znamená to tedy, že město nebo obec bude čtyři roky hájit jen zájmy jejich voličů a na ty, kteří mají jiný názor, nebude brát ohled? Nespravují obce pro všechny obyvatele?
Normalizační opatrnost
Ačkoli nikdo není ochoten souboru oficiálně sdělit pravé důvody, v soukromých debatách se situace jeví poněkud jasněji. Často prý zaznívají slova o preventivním strachu z politiků, ze zamítnutí potřebných dotací, ale mezi argumenty kulturní pracovníci uvádějí i možnou ztrátu pracovního místa.
Divadelníci sice připouštějí, že určité obavy chápou, ale jedním dechem dodávají, zda jsme to skutečně dopracovali tak daleko, že se bojíme hrát divadlo. Jestli se blíží s nadsázkou doba, kdy budeme pálit knihy a zakazovat filmy. I když popsaná situace nepanuje všude, takových míst podle nich přibývá. „Stále si myslíme, že pro normalizační opatrnost ještě není ten správný čas,“ uzavírají.
V kabaretně laděné inscenaci Boss Babiš se snaží herci najít s nadhledem a humorem odpovědi na otázky, zda byl Andrej Babiše mafián, nebo oběť, anebo jestli je skutečně největším polistopadovým podvodníkem, který „zdecimoval tuto zemi“. Březnové termíny představení v pražském Rock Café jsou sice beznadějně vyprodány, ale v plánu jsou i představení na duben.