Americký prezident Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Asi nic nevystihovalo překvapení ohledně pozastavení platnosti části cel na většinu zemí tak dobře jako senátní slyšení s představitelem administrativy pro mezinárodní obchod Jamiesonem Greerem. Ten ještě minuty před tím, než prezident Trump pozastavení ohlásil, říkal, že cla se rušit rozhodně nebudou a že jde o součást strategie, jak proměnit mezinárodní obchod. V reakci na změnu politiky řekl, že věděl, že se tato možnost zvažuje, ale o samotném rozhodnutí ne. Prezident se tedy buď neobtěžoval ho informovat, nebo rozhodl na poslední chvíli.
Je důležité poznamenat, že ona základní celní sazba ve výši 10 % platí nadále, a i ta je více než třikrát vyšší než to, co Spojené státy průměrně u dovozů vybíraly doteď. Trumpova otočka tak není úplná. Nelze tedy úplně říct, že by se svých cílů vzdal, jak teď tvrdí někteří jeho kritici. Stejně tak je ovšem málo uvěřitelná teorie o geniální, dopředu připravené strategii, o které mluví jeho zastánci.
Strategie přehánění
Jestli v Trumpově postupu lze hledat nějakou strategii, pak je to jeho typické přehánění. Prezident prostě vypálí a pak sleduje reakce a těm se přizpůsobí. Vysoká cla tak možná skutečně od začátku byla záměrně přehnaná, aby z nich mohl ustoupit, ale zároveň zachovat alespoň ono nižší, byť pořád stále vysoké clo ve výši deseti procent.
Jenže provedení lze těžko označit za geniální. Mohl od začátku koncipovat onu dodatečnou odvetnou část celních sazeb jako podmíněnou. Kdyby ji minuký týden vyhlásil rovnou s odkalem platnosti na 90 dní, aby byla možnost začít jednat, dosáhl by pravděpodobně toho samého, ale nedošlo by k tak brutálnímu výkyvu na trzích. Koneckonců sám Trump uznal, že i panika byla minimálně částečně důvodem, proč k onomu devadesátidennímu odkladu sáhl.
Nový normál a obchodní schodky
Zároveň ale nelze říct, že prezident se reakce trhů vyděsil a lidově řečeno ucuknul, jak se teď radují jeho oponenti. Jak již bylo řečeno, základní sazba ve výši 10 % je i nadále v platnosti a i ta představuje významné navýšení. Dá se tedy nejspíš říct, že to je nový normál, na který je třeba si zvyknout. Toto je clo, z něhož prezident ustupovat chtít nebude.
Důvod je prostý. Dlouhodobým a neměnným cílem současné administrativy totiž je snížení schodků zahraničního obchodu s ostatními zeměmi. Ty prezident kritizuje dlouhodobě.
Pořád také platí, že přilákat zpět výrobce znamená udržovat cla dlouhodobě. Jedním z důvodů, proč Trump částečně ustoupil, je nejspíš i to, že proti clům se začali vymezovat i mnozí republikáni. Ted Cruz třeba řekl, že jsou pro něj přijatelná jen jako dočasná opatření. Jak v senátu, tak ve sněmovně pak s podporou republikánů vznikly návrhy zákonů, které by prezidentovu pravomoc uvalovat cla výrazně omezily. Ústupek může snahy mu nastavit přísnější hranice otupit.
Trump ustoupil i třeba EU, která ale přitom zavedla odvetná cla na jeho již dříve uvalená cla na hliník a ocel. I to může signalizovat ústupek republikánům, kteří cla na spojence vnímají pořád ještě negativně. Celní válka s Čínou naopak politicky smysl dává. Právě v té bude mít prezident největší podporu voličů.
Dá se tedy říct, že ve zvolených prostředcích je Trump skutečně flexibilní až na hranu chaotičnosti. Je ale potřeba zároveň mít na paměti, že to neznamená, že by dlouhodobé cíle neměl vůbec.
