Dnes je to právě 75 let, co se skupina statečných Němců pokusila zbavit nacistického diktátora Adolfa Hitlera. Kdyby se jim to povedlo, možná že by zachránili mnoho německých měst před zničením. Kupříkladu Drážďany bychom dnes znali naprosto odlišné, tedy starobylé město plné originálních památek.

Dvacátého července 1944 plukovník a hrabě Claus von Stauffenberg umístil časovanou bombu do konferenční místnosti v Hitlerově bunkru ve východopruském Rastenburgu, kterému se říkalo Vlčí doupě. Výbuch zabil čtyři přítomné důstojníky a šest osob zranil, ale Hitler vyvázl jen s lehkým zraněním. Jeden důstojník totiž tašku s výbušninou nevědomky přendal pod masívní stůl. Tím Hitlera bezděčně zachránil.

Během dvanáctileté vlády nacistů se v Německu mnohokrát chystal atentát na Hitlera. Jen třikrát ale došlo k nadějnému pokusu ho zabít. 20. července 1944 byli Hitlerovi odpůrci nejblíže svému cíli, ale jejich operace Valkýra ztroskotala, protože se brzy ukázalo, že Hitler žije a nacistům se podařilo vznikající puč v zárodku potlačit. Na 200 osob, vesměs důstojníků a představitelů německé elity včetně hraběte Stauffenberga, bylo krutě popraveno. Další odpůrci Hitlera byli odvlečeni do koncentráků a často pozabíjeni později. Kupříkladu vynikající teolog Ditrich Bonhoeffer nebo generál tajné služby Třetí říše Wilhelm Canaris.

Po celou dobu Hitlerova běsnění existovali v Německu skupinky odporu. Vzhledem k naprosté brutalitě nacistického režimu se jednalo o hrstku těch nejodvážnějších hrdinů. Je ale jasné, že s narůstajícími prohrami by Třetí říše padla, jakmile by nacistický režim jen trochu oslabil. Podpora nacistického režimu byla vynucená a prezentovat celý německý národ jako bandu zločinných fanatiků je nemístné. Jakkoli je politická a morální vina těch Němců, kteří Hitlera na počátku podporovali, zcela neoddiskutovatelná.

Hitler předem ve své knize Mein Kampf jasně popsal, co chce a co udělá. Politickým zločincům je třeba věřit jejich zločinné úmysly, když je vyjeví ještě před tím, než své zločiny spáchají. Každý, kdo se pokouší je zastavit, si zaslouží úctu.

Zde je příklad, jak Němci, kteří jsou potomky hrdinů, vzpomínají na své umučené předky:

Překlad: V tento den, před 75 lety, #Stauffenberg a jiní riskovali, snažili se zničit nacistický režim a ukončit válku. Byli to vojáci i civilisté. Pocházeli zleva i zprava v politickém spektru. Nezapomeneme na ně. #20Juli1944

Druhý tweet: K otázce: Na fotografii je můj dědeček Fritz hrabě von Schulenburg, jeho žena Charlotte a jejich šesti dětí. Dne 20. července byl zatčen a dne 10. srpna 1944 popraven.