Politolog a publicista Bohumil Doležal FOTO: Lenka Smětáková
FOTO: Lenka Smětáková
Dnes (17. ledna 2020) slaví osmdesáté narozeniny mimořádná osobnost české publicistiky, politiky i kultury, náš spolupracovník a předseda Klubu na obranu demokracie Bohumil Doležal. Je to příležitost k připomenutí jeho celoživotní práce pro svobodu a kritické myšlení v české společnosti.
Do veřejného života vstoupil Bohumil Doležal v polovině 60. let jako absolvent germanistiky, kdy se stal členem redakční rady časopisu Tvář. V této unikátní, nemarxistické kulturní revui působil společně s Emanuelem Mandlerem, Václavem Havlem, Janem Sokolem, Jiřím Němcem, Ladislavem Hejdánkem, Karlem Štindlem, Janem Lopatkou, Ivanem Wernischem, Věrou Linhartovou a dalšími. Kritickými články o české literatuře Bohumil Doležal napomáhal k osvobození kultury od režimní pokřivenosti.
Zákaz časopisu Tvář vedl k širokému odporu v české inteligenci a zejména mezi spisovateli o cenzuře, což významně přispělo k uvolnění poměrů během pražského jara roku 1968. V dohasínajícím svobodném prostředí po sovětské okupaci došlo na několik měsíců k obnově Tváře. Tehdy se Bohumil Doležal setkal i s pozdějším otcem ekonomické reformy Václavem Klausem.
Druhý zákaz časopisu se časově kryje s nástupem normalizace. Doležal a jeho spolupracovníci se po vyhození z práce museli ucházet o zaměstnání v dělnických profesích. Ani v této době nerezignoval na tvůrčí činnost a společně s Mandlerem a Štindlem připravoval samizdatové sborníky o situaci umlčeného národa a mj. zde roztomile popsali putování skupiny intelektuálů od jednoho nedůstojného zaměstnání k dalšímu.
V pozdějších letech normalizace se Doležal uchytil jako programátor. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, což mu přineslo sérii výslechů, při nichž od estébáků zažil i brutální šikanu. V roce 1987 společně s Mandlerem a Štindlem založil Demokratickou iniciativu, která se pokoušela vtáhnout do opoziční práce širší skupiny občanů, aby se odpor vůči režimu KSČ neomezoval jen na intelektuály.
Téměř každodenní šíření informací o činnosti Demokratické iniciativy a dalších opozičních proudů pak napomohlo k rozklížení totalitní moci. Demokratická iniciativa se již 11. listopadu 1989 prohlásila za politickou stranu, čímž dala najevo snahu o návrat k standardní pluralitní demokracii. Tím se lišila od ostatní protikomunistické opozice. To také pravděpodobně vedlo k tomu, že Státní bezpečnost Doležala i Mandlera zatkla ještě na začátku revoluce, když jiní disidenti zakládali Občanské fórum.
Krátce po listopadové revoluci byl Bohumil Doležal kooptován společně s dalšími disidenty do Federálního shromáždění, kde působil i po prvních svobodných volbách jako poslanec Liberálně demokratické strany, která byla původně součástí Občanského fóra. V době první vlády pravicové koalice v čele s ODS pracoval Doležal jako šéf poradců premiéra Václava Klause. S ním se ovšem v roce 1994 názorově rozešel a funkci na Úřadu vlády opustil. Pro Doležala byl nepřijatelný nárůst nacionalismu v Klausově politice a nebyl ani přesvědčeným zastáncem tehdejší převládající ideologie „neviditelné ruky trhu“, která má být univerzálním lékem na neduhy společnosti.
Dále se Doležal věnoval akademické kariéře, získal doktorát a vyučoval politologii na Fakultě sociálních věd. Zároveň se prosadil jako jeden z nejvýznamnějších českých komentátorů. Publikoval zejména v Lidových novinách, v Mladé frontě DNES a v celé řadě časopisů.
Bohumil Doležal se zasazoval o přátelské soužití národů střední Evropy. Je autorem výzvy Smíření ’95, která požadovala dialog mezi Českou republikou a sdružením sudetských Němců. Doležal napsal sérii článků, které odsuzovaly vyhnání německé menšiny a související akty bezpráví vůči nevinným lidem, např. plošné konfiskace majetku. Publikoval v německém, rakouském i maďarském tisku a přednášel na mezinárodních fórech. Je držitelem maďarského státního vyznamenání.
Vydal několik knih, mj. vynikající studii o novináři Karlu Havlíčku Borovském a také fejetony ze svých webových stránek Události, které po dlouhá léta vedl jako internetový deník.
Bohumil Doležal je od roku 2013 výrazným kritikem jak prezidenta Miloše Zemana, tak hlavně tzv. Nových pořádků Andreje Babiše. Poté co Babiš koupil vydavatelství Mafra, Doležal ukončil publikování v Lidových novinách. Společně s přáteli založil Klub na obranu demokracie, který pořádá debaty a šíří petice. Současné poměry považuje Doležal za destrukci polistopadové demokracie a pluralitního systému. Andrej Babiš je podle Doležala politický predátor, který nastolil vládu ekonomického, mediálního a politického monopolu a dusí svobodu společnosti. Doležal je autorem pojmu „nechumelismus“, který vystihuje předstírání celé řady novinářů a dalších veřejně činných osob, že se s českou demokracií nic vážného nestalo.
Životní příběh Bohumila Doležala pozoruhodným způsobem ilustruje moderní dějiny české společnosti. Udělal také mnoho pro to, aby se v této zemi dalo svobodně dýchat. Ovlivnil řadu novinářů a studentů. Jeho nejcharakterističtější vlastností je to, že zásadně stojí za hodnotami, které vyznává. Kromě víry v demokracii se jedná o pravdivost a víru v Boha a Desatero. Lidé, kteří ho měli možnost poznat blíže, navíc vědí, že je s ním legrace.
Milý Bohumile, děkujeme. Všechno nejlepší.
