Komunisté znovu a znovu podrobují neúprosné a nemilosrdné kritice kapitalistický systém. Je pozoruhodné, jakým způsobem si počínají, a hlavně jak by kapitalismus chtěli změnit, případně jakou alternativu si k němu představují. Na stránkách Haló novin se do úvah na toto téma pustil bývalý komunistický poslanec Jan Klán a rovněž Roman Blaško, který za KSČM kandiduje v letošních senátních volbách na Praze 5. Jejich texty ukazují, že se komunisté od časů minulého režimu příliš neposunuli.
Jan Klán ve svém textu popisuje, jak kapitalistický systém produkuje řadu negativních jevů, které se posléze prolínají do celé společnosti. Někdejší poslanec by přitom čekal, že vzhledem k dnešním technologickým možnostem zmizí chudoba, nebudou exekuce, budou existovat spokojená manželství, zmizí rasismus, sexismus či jiná diskriminace. Tomu se říká technooptimismus. Žádná doba nikdy nebude ideální a technické vynálezy nikdy nepovedou k tomu, že ze světa zmizí veškeré potíže a neduhy, které lidstvo trápí. Naopak, některé zmizí a jiné se objeví.
Klánovi se však v první řadě nelíbí nespravedlnost, kterou se podle něj dnešní doba jen hemží a kterou je podle jeho názoru naprosto prostoupena. Problém spočívá v tom, že o každé době lze říct, že je prostoupena nespravedlností. Záleží pouze na tom, v čem všem onu nespravedlnost spatřujeme a jak důkladně po ní pátráme.
Za pozornost stojí ovšem především to, jakým způsobem komunista srovnává současný systém se systémem, který zde panoval před rokem 1989. Podle Klána na obou najdeme jak pozitiva, tak negativa, přesto je zjevné, jakému systému dává bývalý člen dolní komory parlamentu přednost.
„Jestliže se ale socialismus primárně pokoušel o co nejmenší rozevírání nůžek, neoliberální kapitalismus je chce vyhnat do druhého extrému – největšího rozevření. To posléze vede k nárůstu počtu lidí, kteří žijí buď v chudobě, nebo na hranici chudoby. Zde se pohybují mnozí senioři, nízkopříjmové rodiny s dětmi a další skupiny. Je tedy jasné, že pro všechny je nejvýhodnější určitá rovnováha, kdy se rovnoměrně přerozdělují zisky a bohatství,“ zdůrazňuje Klán.
První pokus o socialismus
Při podobných výkladech je dobré si vždycky uvědomit, že žijeme v České republice, a vztáhnout si je k našim domácím reáliím. Vzhledem k veřejnému školství, zdravotnicví a celému našemu sociálnímu systému, jehož součástí je i průběžný penzijní systém, není možné hovořit o tom, že bychom tady měli nějaký drsný kapitalismus, který by byl naprosto asociální a vůbec nehleděl na sociální vrstvy, které zmiňuje Klán. Naopak zde najdeme právě určitou rovnováhu a přerozdělování zisků a bohatství, které bývalý poslanec vyzdvihuje. Jenže jemu to očividně nestačí.
A hned také přichází s tím, jak by s onou nerovností chtěl zatočit a snížit ji: „Jedním z řešení nerovností by bylo zdanění nejbohatších lidí. Zavedení »miliardářské daně« nebo zdanění »hvězd« a »superhvězd« by přineslo mnoho peněz do státního a obecního rozpočtu.“ Ve skutečnosti by to ale zase tolik finančních prostředků nepřineslo a je také velká otázka, kde by nakonec skončily.
Z Klánova textu je však stejně patrné, že nejde o nějakou jednu daň, nýbrž o změnu systému a nahrazení kapitalismu socialismem: „Někteří mohou namítnout, že první pokus o socialismus plodil také nespravedlnosti. Ano, i to je potřeba přiznat. Každý systém, který se teprve etabluje, nefunguje úplně bez chyb. Kapitalismus potřeboval mnoho pokusů, aby se prosadil proti feudalismu. Mnohokrát přitom selhal. Využíval přitom vykořisťování nejen mužů a žen, ale také dětské práce,“ píše Klán, který tím zřejmě naznačuje, že to i s tím socialismem budeme muset zkoušet znovu a znovu, až se to jednou povede i bez té nespravedlnosti.
Otázka je, komu se to chce zkoušet. Někdejšímu poslanci asi ano. Ideály socialismu jsou podle něj „na daleko vyšší morální úrovni než egoistické ideály kapitalismu“. Tady však opět záleží na tom, co si pod těmi ideály představujeme. Za kapitalistické ideály přece nemusíme považovat jen bezskrupulózní dosahování zisku za každou cenu, nýbrž budování hodnot a statků, které se prodávají na trhu, čímž se dostávají k ostatním lidem. Ti z nich pak mají užitek a čím větší jsou produkční kapacity, k čemuž kapitalismus směřuje, tím je toho užitku více.
Roman Blaško a jeho bludy
Ještě výrazněji dál než Klán jde ve svém textu „Jak definovat socialismus“ Roman Blaško, který dokonce využívá i starý, dávno omšelý ideologický slovník: „Název komunistů se odvíjí od jejich zásadního cíle, a tím je beztřídní společnost, kde si budou všichni rovni, i když to neznamená, že budeme všichni stejní. Chceme svět žijící v trvalém míru, harmonii a lidské sounáležitosti a respektu jednoho k druhému. Dalším cílem komunistů je zlidštění jednotlivce jako organické součásti společnosti prostřednictvím výrobních vztahů. Práce by měla být základním faktorem pro všestranný rozvoj člověka a jeho život.“
Už jen z toho je zjevné, že kandidát KSČM do senátu se drží tradiční komunistické ideologie, ze které nehodlá nikterak slevovat. Uvádí sice, že komunistické hnutí se podle něj nachází v jedné z největších krizí ve svých dějinách, zároveň však vyzdvihuje jeho minulé úspěchy.
„Jak už jsem předestřel, Světová socialistická soustava byla největším dílem v dějinách proletariátu a lidstva vůbec. Byl to krok, který reálně posunul lidstvo k humánnější a spravedlivější společnosti v míru prostřednictvím zespolečenštění výrobních vztahů, nastolila cestu a základ k beztřídní společnosti a odstranila vykořisťování člověka člověkem. Nikdy v historii lidstva v takové šíři nebyl podobný systém realizován,“ chrlí Blaško bludy, které ani nemá smysl vyvracet.
Kapitalismus podle něj nemůže existovat bez válek, vykořisťování, třídního rozdělení a bez sociální nespravedlnosti. Naproti tomu socialismus je podle jeho názoru protikladem kapitalismu. Ne, nějaký vývoj či posun opravdu nelze od současných komunistů očekávat, jsou stále stejní, a kdyby to dostali znovu do rukou, nedopadlo by to o moc lépe než v minulosti.
