Babiš na nedělní neformální schůzku do Bruselu nepojede. Nejdřív říkal, že pojede. Pak si to po schůzce V4 a rakouského kancléře Kurze rozmyslel a nepojede nikam. Teď se zkoumá, zda byl vůbec pozván. On tvrdí, že ano. Tak dejme tomu. Nechal se ale najednou stejně slyšet: „Návrh toho summitu dopředu je pro nás nepřijatelný, na to máme Evropskou radu a ta je příští týden.“

Nepojede tam žádný z premiérů visegrádské čtyřky. Babiš to odůvodnil tím, že premiéři V4 by s předpokládanými závěry schůzky nesouhlasili.
To je zajímavé, nejdřív jet chtěl a říkal, jak je téma důležité. A teď nic.

V4 ale není žádná orgán Evropské unie. Pořád se mluví o suverenitě a pak se přizpůsobujeme třem dalším státům? Nebo jak tomu máme rozumět? A jak ví předem, jaké budou závěry té schůzky? Když se nám nebudou líbit, tak se řekne, že se jednalo o nás a bez nás. Líbit se nám, rozuměj Babišovi a Zemanovi, ty výsledky asi nebudou, když tam nebude nikdo, kdo by do věci zasáhl.

Zdá se, že v Unii se dostáváme na okraj. K zemím, které pošilhávají po Rusku, což se o Maďarsku a Rakousku rozhodně říci dá. V politice by mohlo někdy platit, že bližší košile než kabát. Až se jedno dostaneme do problémů, Viktor Orbán nás z nich tahat nebude.

Zrovna teď se v Německu vede velký spor, jestli Německo má, nebo nemá vpouštět uprchlíky na své území, když už předtím byli v jiné bezpečné zemi. Pokud by se Německo skutečně uzavřelo, rozlije se ten proud jinam. Pak si počkáme, jestli pomohou vlastenečtí myslivci (pokud se omylem nepostřílí předtím mezi sebou) a Zemanovi hasiči s vodními děly v šumavských lesích. (Než jim dojde voda a zjistí, že není kam natáhnout hadici.)

Faktem je, že by nás asi stejně nikdo nebral vážně, když nemáme vládu s důvěrou a není jasné, kdo bude vlastně ministrem zahraničí v té příští, popřípadě kdo to vezme jako vedlejšák. Těžké váhy naší zahraniční politiky, jako je Babiš nebo Hamáček, to asi nevytrhnou ani s důvěrou.