Lidové noviny zveřejnily článek, v němž citují z odposlechů pořízených policií, které údajně  zachytily podezřelé jednání policejních velitelů při vyšetřování vlivného člena ČSSD. Odposlechy mají zachycovat schůzku šéfa olomoucké krajské kriminálky Karla Kadlece s olomouckým podnikatelem Ivanem Kyselým, na níž měli řešit situaci kolem místopředsedy prostějovské ČSSD Jaroslava Králíka. Článek v Lidových novinách vyvolává několik otázek.

První z nich je, kdo stojí za „brutálním“ únikem informací, které jsou zřejmě obsaženy pouze v trestním spisu kauzy Vidkun a tzv. Šlachtově zprávě, která je deponována v Poslanecké sněmovně a podléhá zvláštním režimu utajení. Policie a státní zastupitelství zřejmě přispěchají s oblíbeným tvrzením, že za únikem informací stojí advokáti. V tomto případě je však taková teze směšnější než kdy jindy a navíc hrozí, že jí neuvěří ani ti, jejichž úroveň inteligence se nachází úplně vlevo na Gaussově křivce rozložení IQ v populaci.

Novináři Lidových novin se mohli dostat k výše uvedeným utajovaným informacím na základě své poctivé mravenčí žurnalistické práce a svých pracně budovaných kontaktů a mohli se rozhodnout publikovat je v naléhavém veřejném zájmu. Tuto verzi úniku odposlechů navíc podporuje zákon britského matematika Johna Edensora Littlewooda, podle kterého se i ty nejméně pravděpodobné události jednou za čas stanou. Tento zákon se nazývá Littlewoodův zákon zázraků.

Další možností, jak se informace z odposlechů mohly dostat na tisku, je pro běžného smrtelníka záhadná a mimořádně sofistikovaná a komplikovaná intrika advokátů zastupujících obviněné v kauze Vidkun, proti kterým jsou ilumináti, klub Bilderberg a Trilaterální komise pouze partou prostomyslných skautů.

Možností je ale i to, že informace poskytli Lidovým novinám sami policisté či bývalí policisté, aby podpořili vlastníka Lidových novin, Andreje Babiše, který je politickým protivníkem ministra vnitra Chovance, v jeho politickém boji. Zásahy policie a státního zastupitelství do politické a hospodářské soutěže nejsou ničím novým. Nová by byla pouze mimořádná ochota objektivně se tvářícího tiskového média sloužit jako hlásná trouba a pomocník jednoho politika v jeho zápasu s politickým oponentem.

Další otázkou je, proč jsou tyto odposlechy vůbec součástí nějakého policejního spisu. Zarážející je totiž naprostá jalovost a ničemnost informací pocházejících z odposlechů. V jednom rozhovoru údajně sděluje olomoucký podnikatel šéfovi olomoucké krajské kriminálky, že ministr vnitra potřebuje, aby byl do skončení sjezdu ČSSD „klid“. V dalším rozhovoru naopak údajně sděluje šéf olomoucké krajské kriminálky olomouckému podnikateli, že Tuhý má úkol od ministra vnitra pomoci sociální demokracii. V obou dvou případech si tedy dvě osoby povídají o jiných osobách, z nichž jedna z nich chce údajně klid a druhá má úkol pomoci. Důkazní hodnota těchto odposlechů je naprosto nulová. Jak by měla být údajná touha ministra vnitra po „klidu“ v rozporu s trestním právem je pak hádankou, jejíž řešení Lidové noviny nenabízí.

Pokud by byla pravdivá verze, že informace z odposlechů vynesli ze spisů policisté či bývalí policisté spojení s Andrejem Babišem, aby mu pomohli v boji proti společným nepřátelům, a Lidové noviny je zveřejnily proto, aby pomohly v politickém sporu svému vlastníkovi, bylo by to jasným důkazem, že kombinace politické a finanční moci nad médii, kterou má v současné době Andrej Babiš je v rozporu s naším vnímáním demokratického fungování médií. Je to útok na samotnou podstatu demokracie a je otázkou, zda tento útok naše relativně mladá a subtilní demokracie ustojí.

Bylo by to jasným důkazem toho, že média vydávaná pod podnikatelským uskupením náležejícím politikovi ztratila svůj společenský smysl. Tato média nemohou ze své podstaty být hlídacím psem politické moci, protože se stala její součástí. Jsou ze své podstaty nedůvěryhodná, asi jako rozsudek vydaný soudcem ve vlastní věci.

Tisková média nemají povinnost být objektivní a vyvážená. Tiskové médium tedy může být „tiskovým orgánem“ politické strany nebo dokonce politika samotného. Tento vztah by však měl být zřejmý. Tak jako se Haló noviny netají svojí afinitou ke Komunistické straně Čech a Moravy, neměly by ani Lidové noviny zastírat, že jsou propagandistickým nástrojem Andreje Babiše.