V den 30. výročí událostí v listopadu 1989 nám Andrej Babiš opět ukázal, že přečte cokoliv, co mu někdo napíše, že nemá absolutně žádné zábrany a že dokáže lhát bez náznaků uzardění kdekoliv a při jakékoliv příležitosti. Podle něj jeho kritici a oponenti žijí ve lži. A to proto, že nepřijali za svůj jeho obludný marketing, který on se svými lokaji vydává za oficiální pravdu. Klasická obrana útokem. Je až dojemné, jak nám předvádí naučenou pózu českého vlastence. Bývalý slovenský kariérní komunista, soudně uznaný spolupracovník StB a elitní zaměstnanec podniku zahraničního obchodu předvádí neuvěřitelné veletoče manipulací nejhrubšího zrna.
Nejčastěji se odvolává na svobodné volby, ostatně podobně argumentují i jeho zastánci na všech dezinformačních portálech a v otevřených diskuzích. Je to také hlavní směr obhajoby lokajů z jeho stáje ANO. Jenže my už dávno žádnou otevřenou a férovou volební soutěž politických subjektů nemáme. Nikdo jiný nemohl do své předvolební prezentace pustit stovky milionů korun, nikdo jiný nedisponoval skrytou podporou ostatních oligarchů, nikdo jiný není „svěřenským“ vlastníkem nejvlivnějšího mediálního domu. A dnes nikdo jiný nevládne státními zdroji k vlastní sebeprezentaci a kupování si voličů, což podtrhují i často dosti podezřelé průzkumy veřejného mínění.
Skutečným soupeřem Babiše je ulice, respektive Letná. Snad to posílí i politickou opozici a přiměje ji to k razantnějšímu vzdoru. Kdy jindy, když ne teď. Odvolávání se na výsledky svobodných voleb u nás kulhá na obě nohy. To jsou věty jakoby z úst Klementa Gottwalda či dokonce Adolfa Hitlera. Demokracie je fajn, ale jen pro demokraty, autoritativní vůdcové ji dokáží využít a zneužít, ohnout ve svůj prospěch. Babiš vládne jen díky kumpánovi Zemanovi a podpoře komunistů. K tomu není co dodat. A navíc jeho bezprecedentní střet zájmů je evropským unikátem, který mu umožňuje právě toto spojenectví.
Sobota 16. listopadu ukázala v plné síle, že to mnoha lidem již přestává být jedno, že je to uráží. Čeho je moc, toho je příliš. Babiš a jeho nekonečná drzost dokáží přitáhnout obrovskou masu lidí v každém ročním období. Na Letné si jich sešlo více než na koncertech Rolling Stones či na komunistických spartakiádách. Teflonový Babiš však bojuje dál až do roztrhání těla. Ví, že mu jeho fandové odpustí vše. Odpustili mu i zavlečení syna na Krym, prostě vše. On je pro postnormalizační konzumenty jejich posvátným posttotalitním hrdinou. Jen díky němu podle nich Česká republika vzkvétá a žije v údajném neopakovatelném blahobytu. „Po babišovsku pracovat, po babišovsku žít.“ „Takže sorry jako, a ta jejich pravda a láska může jít víte kam…“
Babiš prý není hrdý na to, že byl komunista a proto se tolik sklání před Václavem Havlem. To mi připomíná mou účast v prověrkových občanských komisích v roce 1990. V době, kdy si Babiš lebedil na pláži v Maroku. Tehdy byli schopni prověřovaní soudruzi říkat v těch prověrkách neuvěřitelné věty, o tom, jak se už těšili na konec režimu a jak prý tajně četli samizdatovou literaturu. Cudně zamlčovali, že předtím tu zakázanou literaturu z někoho vymlátili jejich podřízení. Nestoudné lži, z nichž bylo člověku na zvracení. Dnes mám stejný pocit z naučených póz kašírovaného kajícníka Bureše. Babiš hraje o hodně – o svou beztrestnost, o svůj agrofertí majetek, o udržení si své budované role „světového státníka“, které snad ve své jednoduchosti i věří.
Babiš není žádným super manažerem, s nejlepším profesionálním marketingem. Je to jen obyčejný lhář a zbabělec, a o žádný super marketing u něj nejde, je to jen obludná prolhaná propaganda najatých vykuků, kteří již dávno nemají žádné zábrany a krom toho je to asi slušně živí a šatí. To si žádný obdiv nezaslouží. Naopak. Je to hnusné a zvrácené.
Podle počtu lidí na Letenské pláni to začíná docházet čím dále většímu počtu lidí. Díky Mikuláši Mináři, díky vám všem, kteří se na tom podílíte. Nikdy předtím nebylo tak milé cestování v narvané tramvaji jako v sobotu 16. listopadu 2019. Je důležité si potvrdit to, že vaše postoje a názory sdílejí mnozí další. Z toho se sedmilhář Bureš jen tak nevykroutí. A nezachrání ho ani zběsilé aktivity všech Ovčáčků a najatých figurek z trollích farem.
Poločas přeměny (Babišova rozpadu) již nastal. Kriticky myslet a nenechat se lacině ohlupovat chápe jako svoji přirozenost a způsob občanské sebeobrany více a více lidí. To je ta naděje, že se uchvatitelům státu nepovede jejich zločin dokonat. Vzpomeňme na volby v roce 1946, tehdy komunisti taky neříkali, že znárodní všechny a všechno a budou popravovat oponenty. A pak to bylo za pár měsíců všechno jinak. Dnešní jemnější hybridní formy jsou stejně zvrácené a nebezpečné. Vycházejí ze stejné doktríny všech komunistů, z třídního boje, který tentokráte vede nový náčelník českého proletariátu, a sice slovenský oligarcha. Český absurdistán v luxusním provedení…
