HISTORIE / Králově hlídce se naskytne hrůzný pohled. Ve sklepení přímo pod Westminsterským palácem trůní desítky sudů napěchovaných střelným prachem. A kousek od nich stojí neznámý muž s křesadly a doutnáky. Rozkřičí se: „Chtěl jsem vyhodit parlament i toho skotského žebráka tak vysoko do povětří, že by se vrátil do těch hor, ze kterých vylezl!“
Čestný, statečný, přátelský, uctivý. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se z toho mladého muže jménem Guy Fawkes měl jednou stát nesmrtelný symbol vzdoru, natož snad atentátník. Jeho život přinesl paradoxů víc. Narodil se v roce 1570 ve městě York na severu Anglie do rodiny, která vyznávala anglikánskou církev. On ale vešel do dějin v podstatě jako mučedník církve katolické.
Když mu bylo osm let, zemřel mu otec. O několik let později si jeho matka vzala jiného muže, zapáleného katolíka, a zakrátko se pro katolicismus nadchl i dospívající Guy. Když pozoroval, jak se stoupencům Říma v tehdy veskrze protestantské Anglii žije, jen se utvrdil v tom, že víra, kterou si zvolil, je ta pravá. Silné náboženské přesvědčení nasměrovalo celý jeho život. V jeho jménu prodal veškerý majetek, který zdědil po svém zesnulém otci, a vydal se do světa.
Kroky ho zavedly do bojů osmdesátileté války, zuřící v letech 1568 až 1648. Postavil se v ní po bok španělských katolíků, tradičních rivalů své rodné Anglie, a nasazoval svůj život v bojích proti protestantskému Nizozemsku. Dařilo se mu, dotáhl to až na kapitána. Nebylo divu, byl statečný a zručný. Naučil se zacházet se zbraněmi a brzy se stal expertem právě na ty, které fungovaly na střelný prach – rozuměl si s ručnicemi, děly, ale i výbušninami.
Mezitím v roce 1603 zemřela královna Alžběta I. a na uvolněný anglický trůn usedl skotský král Jakub I. Katolíci v celém království sledovali převzetí anglické královské koruny s nadějemi. „Je známý svou náboženskou smířlivostí,“ kolovalo mezi nimi. Navíc byl synem Marie Stuartovny, horlivé katoličky. Jenže se přepočítali.
Po nastoupení na anglický trůn přestoupil Jakub I. k anglikánské církvi a ke katolíkům zaujal nepřátelský postoj. Nařídil, že musejí nadále uznávat jen jeho autoritu, nikoli tu papežovu, a nesmějí svou víru dále šířit. V katolických obyvatelích království se mísilo zklamání, frustrace i nenávist.
„Ten kacíř,“ pohrdlivě si o něm zapsal Guy Fawkes. Trnem v oku mu bylo i královo přání vytvořit personální unii Skotska a Anglie, aby se zrodilo jednotné království s jedním panovníkem, jedním parlamentem a jedněmi zákony. Fawkes byl přesvědčený, že „nebude možné tyto dva národy tak, jak jsou, nadlouho usmířit“. Ještě téhož roku se poklonil španělskému králi Filipovi III. s prosbou o podporu katolické vzpoury v anglické domovině. Byl přijat zdvořile, jeho prosby však zůstaly nevyslyšeny.
Do vzduchu se všemi
Pochopení našel až u skupinky podobně smýšlejících anglických katolíků v čele s anglickým šlechticem jménem Robert Catesby. V jedné londýnské hospůdce začali spiklenci spřádat smělé plány, jak podle nich svou zemi zachránit – zbaví se toho protestantského krále, dosadí na trůn jeho dceru Alžbětu a učiní přítrž útlaku katolíků. Jenže jak to provést? „Co takhle vyhodit do vzduchu celou budovu parlamentu?“ navrhl údajně Catesby. A ostatní souhlasili. Když zbaví anglikány všech politických špiček, určitě se plán vydaří…
Nejprve se pokoušeli prokopat tunel z domu přes ulici až do sklepení Westminsterského paláce. Jenže práce to byla namáhavá, dlouhá a vidina, že tunelem budou muset nanosit třicet šest sudů se střelným prachem, se atentátníkům také nezamlouvala. Catesbymu se nakonec podařilo pronajmout sklep přímo pod Sněmovnou lordů, takže výbušniny přinesli přímo tam. Měli štěstí – termín slavnostního zahájení zasedání parlamentu, jehož se účastní i král, byl kvůli hrozbě morové epidemie posunut z července až na 5. listopad. Stihli tedy vše nachystat. A Fawkes, jediný z nich, který to uměl se střelným prachem, měl sudy v osudný den odpálit.
Pozor, bude pořádně foukat
Jenže, jak podotýká historik Libor Vykoupil, „problém byl v tom, že o akci nakonec vědělo příliš mnoho lidí“. A některým z nich se nelíbilo, že by měli vyletět do povětří i jejich katoličtí příbuzní, kteří byli také členy parlamentu. „Držte se od Sněmovny lordů dál, bude tam v následujících dnech pořádně foukat,“ přečetl si anonymní varování jistý lord Monteagle. Překvapeně ukázal dopis svému sekretáři a odtud putoval přímo ke králi. Ten ihned rozkázal prohledat všechny podzemní prostory.
V noci ze 4. na 5. listopadu královi muži objevili ve sklepení pod Westminsterským palácem podezřelého muže. Hlídce se na něm něco nezdálo. Prošacovala ho a v kapsách mu našla křesadlo a doutnáky. A ve sklepě pak, ke své hrůze, objevili sudy se střelným prachem, zamaskované jako stohy dřeva a hromady uhlí.
Osud Guye Fawkese i celého spiknutí byl zpečetěn. „Od té doby, co jsem přijal tenhle úkol, jsem se každý den modlil k Bohu a vysvětloval mu, že moje činy mohou pomoci všem katolíkům,“ vyrážel ze sebe na mučidlech v londýnském vězení v Toweru. Po nekonečných měsících vězení a mučení se nakonec přiznal ke všemu, prozradil jména spolupachatelů a podepsal doznání. Spiklenci byli bez milosti odsouzeni k smrti.
Fawkes věděl, co ho jako zrádce čeká – pověsí ho, sundají ze šibenice a ještě zaživa rozčtvrtí. Na konci ledna 1606, když nadešel den jeho popravy, nechal se k prostranství Westminsterského paláce téměř donést. Měl před očima budovu, která nad ním zvítězila, i utrpení svých přátel, které popravovali před ním. Poté, co i jemu oprátka objala hrdlo, zprudka skočil do náruče smrti. Lano se napnulo, Fawkes si zlomil vaz a unikl tak dlouhé, trýznivé smrti. Jeho tělo bylo přesto po smrti rozčtvrceno a jeho kusy vyvěšeny napříč královstvím, aby všichni viděli, jak se nakládá se zrádci krále.
I dnes ho lidé posílají do horoucích pekel
Ještě té noci, kdy bylo spiknutí odhaleno, rozzářily tmu na mnoha místech v království ohně. Lidé zapalovali hranice a radovali se, že jejich král byl zachráněn. Jen o několik měsíců později parlament přijal zákon, který 5. listopad oficiálně určuje jako veřejný den díkůvzdání za neúspěch spiknutí. A i když nevraživost mezi anglickými protestanty a katolíky již také dávno shořela na prach, tradice pod názvem Noc Guye Fawkese se na mnoha místech ve Velké Británii udržela dodnes. Leckde bouchají ohňostroje, jinde stále hoří hranice a házejí se do nich figuríny Guye Fawkese.
A nesmrtelná se stala i jeho tvář. Znovu ožila v osmdesátých letech minulého století v komiksu (a později také filmu) s názvem V jako Vendeta z pera současného britského komiksového scenáristy Alana Moora. Masku stylizované Fawkesovy tváře si v tomto příběhu nasadil anarchistický terorista bojující proti britské totalitní vládě. Odtud už byl jen kousek k tomu, aby se tato maska stala symbolem boje proti útlaku a nesvobodě. Na obličej si ji dnes nasazují také členové protestního hnutí Anonymous. Současný britský komiksový kreslíř David Lloyd prohlásil: „Maska Guye Fawkese je skvělým symbolem protestu pro každého, kdo vidí tyranii.“