Poslední vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana (2022) FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
Prezident Miloš Zeman ve svém posledním vánočním poselství bilancoval svoji politickou kariéru. I když s některými pasážemi se dalo souhlasit, zejména s podporou Ukrajiny, k ucelenějšímu pohledu chybí přiznání jeho omylů a nesplněných slibů. Které to jsou?
„A kdybychom se víckrát neviděli, bylo to krásné a bylo toho dost. Sbohem a šáteček,“ rozloučil se Zeman slovy básníka necelý měsíc před prezidentskými volbami. Chtěl tak vtisknout závěrečnému projevu trochu lidštější rozměr. Marně.
Osobní debakl
Miloš Zeman ani v závěru svého desetiletého mandátu neprojevil státnickou velkorysost, ale zahořklost. Vymezil se proti „závistivým a zakomplexovaným nulám mezi politickými komentátory i neúspěšnými politiky, na které zapomene první den svého starobního důchodu“.
Naopak bude „vděčně a s úctou vzpomínat na všechny ty, s nimiž měl tu čest pracovat pro republiku“. Tedy i na obžalovaného kancléře Vratislava Mynáře a kontroverzního poradce s úzkými vazbami na kremelské kruhy Martina Nejedlého?
Zemanem v projevu zmíněná původní víra v korektní ekonomické vztahy s Ruskem kvůli dodávkám surovin byla ještě fatálnějším omylem než chimérické stovky miliard korun čínských investic. Zemanova sázka na česko-ruské a česko-čínské vztahy, odůvodňované národními zájmy, skončila osobním debaklem.
Nežil sice v Evropě v tomto bludu sám, ale patřil mezi nejvěrnější a nejhlasitější zastánce zájmů Kremlu. To se projevovalo nasloucháním Lavrovovým lžím, že na Krymu neoperují ruští vojáci, odmítáním protiruských sankcí, skandální výzvou Ukrajině, aby se vzdala anektovaného Krymu, ale i tlakem na dovoz dosud neschválné vakcíny Sputnik.
„Šavel“ Zeman se sice nyní obrátil v „Pavla“, ale ještě týden před invazí považoval její hrozbu za blamáž tajných služeb USA a ujišťoval, že žádná válka nebude. Když zjistil, že ho jeho prolhané kremelské zdroje zostudily, otočil o sto osmdesát stupňů.
Dvojí metr
Zeman za další vážný problém považuje boj s inflací. Proto prý vetoval letošní návrh státního rozpočtu se schodkem 375 miliard korun, zvýšeným o mimořádné sociální kompenzace.
Nevetoval však půlbilionové schodky předchozí ministryně financí Aleny Schillerové, která za sebou zanechala nejrychleji rostoucí dluh v EU. Nezmínil ani roli expremiéra Andreje Babiše, který na evropské půdě odsouhlasil zelený plán Green Deal, a dnes oba kvůli jeho možným dopadům na domácnosti a průmysl pokrytecky ostřelují Fialovu vládu.
Tento dvojí metr má zjevnou souvislost s prezidentskými volbami. Hrad usoudil, že ze všech uchazečů, kteří zůstali ve hře, je oportunista Babiš i přes nedávné spory nejvhodnějším kandidátem, který nepůjde proti jejich zájmům.
Jestli Babišovi pomůže Zemanova podpora, jehož popularita letos propadla na rekordní minimum 20 procent, se teprve ukáže. Nevyrovnaná bilance jeho posledního projevu je však jen zlomkem toho, co Zeman v roli prezidenta sliboval a nesplnil.
Prezident dolních 10 milionů
První Zemanovy sliby padly krátce po jeho prvním zvolení v lednu 2013. „Chci být prezidentem dolních deseti milionů. Nechci být prezidentem kmotrovských mafií, které parazitují na této společnosti a vysávají z jejího těla krev, aniž by jí vraceli jakoukoli hodnotu,“ prohlásil.
Dnes zní tento slib jako fraška. Ve svém druhém prezidentském období se dokázal rozkmotřit i s nemalou částí svých kmenových voličů. Odradil je svým vstřícným přístupem k povinnému očkování a tvrdým covidovým opatřením, a v neposlední řadě i protiruským obratem a oceněním ukrajinského prezidenta Zelenského.
Zeman se navíc stal v roce 2018 kmotrem oligarchické „mafie“ ANO, jež stála v čele vlády a vysávala ze státu desítky miliard korun dotací, veřejných zakázek a daňových úlev. Nyní chce hlavu této „mafie“ podpořit za svého nástupce.
Otočka v přímé volbě
Bývalý premiér a šéf ČSSD se svěřil s tím, jak si představuje roli hlavy státu, už dlouho předtím v rozhovoru pro deník Právo (31. 8. 2002). V té době začal uvažovat o tom, že bude usilovat o zvolení v nepřímé prezidentské volbě, pokud se pro něj vysloví vnitrostranické referendum.
„Do přímé volby bych nikdy nešel, protože nemám osobní motivaci k prezidentské kandidatuře,“ uvedl s tím, že přímá volba, o které se hovořilo, nebyla v té době aktuální. Nakonec bylo všechno jinak. Zeman sice prošel vnitřním referendem, ale zvolen nebyl i díky odporu svých klíčových spolupracovníků v ČSSD.
O deset let později mu však přímá volba, kterou dříve vylučoval, otevřela cestu k moci. Co ještě tehdy padlo ve zmíněném rozhovoru?
„Podle mého názoru by prezident neměl vytvářet alternativu domácí a zahraniční politiky, zakládat nebo podporovat tak zvané hradní strany.“
Zeman od počátku svého zvolení vytvářel alternativu domácí i zahraniční politiky. Ohýbáním ústavy sestavil po pádu pravicové vlády v červnu 2013 vlastní kabinet svých přátel, sponzorů a sympatizantů bez parlamentní důvěry. Jeho ministři poté neúspěšně kandidovali ve sněmovních volbách za „hradní“ Stranu práv občanů – Zemanovce.
Nadužívání kompetencí
„Neměl by přehnaně udělovat milosti a amnestie, ani vcelku komicky, protože neúčinně, vetovat zákony přijaté parlamentem nebo nadužívat svých kompetencí vůči Ústavnímu soudu.“
Zeman později označil udělování prezidentských milostí za „feudální přežitek“. Nakonec jich udělil celkem 24, z toho nejkontroverznější vrahovi Jiřímu Kájínkovi a bývalému šéfu Lesní správy Lány a Mynářově příteli Miloši Balákovi, odsouzenému k tříletému vězení za manipulace se stomilionovou zakázkou.
„Komickými“ vety také nešetří a v poslední době vážně uvažuje i o „nadužívání“ svých kompetencí vůči Ústavnímu soudu. Navenek prosákly zprávy, že chce jmenovat nového předsedu Ústavního soudu půl roku před ukončením mandátu Pavla Rychetského, aniž by vyčkal na pravomoc nového prezidenta.
„Neměl by šířit blbou náladu. Prezident by měl vytvářet komunikační pole mezi parlamentními stranami za účelem udržení politické stability.“
Zemanovi se dařilo úspěšně šířit blbou náladu u svých nevoličů a oponentů. Vytvořením mocenského paktu s Babišem přispíval k nestabilitě, což se projevovalo i jeho svévolí při nejmenování některých ministrů ČSSD. Radost zato učinil komunistům, jež poprvé od listopadové revoluce přizval k podílu na celostátní moci tolerancí Babišovy vlády.
Miloš Zeman opakovaně říká, že „jen blbec nemění svoje názory“. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Naopak by vůbec neuškodilo, kdyby své názory na výkon funkce prezidenta z roku 2002 neměnil. Nelze se pak divit, že si vybral za svého nástupce zrovna Andreje Babiše, jenž je z podobného těsta. Ani on si s plněním včerejších, dnešních i budoucích slibů hlavu příliš neláme. Bude mu to stačit?
