O obětech z roku 1968, prvního roku okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy pod velením Sovětského svazu, se mluví často. Mrtví z roku 1969, které postříleli jejich vlastní spoluobčané sloužící režimu jako milicionáři nebo příslušníci Veřejné bezpečnosti, jsou ale téměř zapomenuti. Poslanec Vlastimil Válek (TOP 09) proto podal do Sněmovny návrh zákona, který by měl pozůstalým po těchto obětech komunistických represí přiznat odškodnění.
Zatímco oběti okupace Československa započaté 21. srpna 1968 padají na vrub sovětským vojákům a příslušníkům dalších armád Varšavské smlouvy, o rok později, při protestech proti násilnému obsazení naší země, už to byli Češi, kdo pod komunistickým velením střílel do lidí. Totalitní státní moc zabíjela své občany. A nijak zvlášť se o tom nemluví. Proto se poslanec TOP 09 Vlastimil Válek rozhodl podat do sněmovny návrh nového zákona.
Na sociálních sítích uvedl zdůvodnění: „Ve sněmovně jsem právě podal návrh zákona, kterým by se měli odškodnit pozůstalí obětí komunistických represí ze srpna 1969. Česká republika přijala již v roce 2005 zákon k odškodnění obětí invaze vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968, ale ani po padesáti letech se nedokázala vyrovnat s dluhem vůči těm, kteří trpěli v roce 1969 a po něm. Nápad na podání tohoto zákona vznikl už loni, kdy jsem si v Brně připomínal výročí úmrtí Danuše Muzikářové. Ta byla 21. srpna 1969 zastřelena během protikomunistických demonstrací při výročí okupace Československa. Na její počest byl v Brně loni pojmenován do té doby bezejmenný park. Mám však za to, že oběti komunistického režimu, respektive jejich pozůstalí, by měli být za tyto činy odškodněni. Na to se bohužel více než 50 let nemyslelo. Jsem rád, že můj návrh podpořily všechny poslanecké kluby (samozřejmě s výjimkou KSČM…) a návrh tak má šanci projít již v 1. čtení na podzim.“
Komunisté svým postojem k návrhu promeškali možnost dát najevo distanc od předlistopadové KSČ, o kterém někteří komunističtí poslanci občas mluví s dodatkem, že teď už jsou zcela demokratická strana, která s někdejším režimem nemá nic společného. Podobně se komunisté projevili loňského roku, když při hlasování o prohlášení 21. srpna za významný den návrh podpořilo 130 poslanců ze 137, mezi nimiž byl jen jediný komunista, Jiří Dolejš. U příležitosti pietních vzpomínek na oběti srpnové okupace poslanec KSČM Stanislav Grospič zase prohlásil, že šlo o oběti dopravních nehod. Po vlně rozhořčených reakcí a písemných důkazů o příčinách úmrtí konkrétních osob vzal svůj výrok zpět.
Na první výročí sovětské okupace komunistická státní moc veřejné protesty očekávala. Do ulic proto tehdy vyrazili příslušníci VB a SNB, Lidové milice i armáda. Při demonstraci v Brně, kam přišli lidé na náměstí Svobody uctít památku zabitých okupanty, přišla o život teprve osmnáctiletá Danuše Muzikářová. Střelena zezadu do hlavy na útěku z místa protestu, kam dopadaly slzné granáty. Proti přání rodiny nařídily úřady zpopelnění. Veškeré vyšetřování bylo zakázáno. Právě tak zezadu, kulkou, která pronikla do srdce, zastřelili nedaleko o deset let staršího Stanislava Valehracha. Nezletilý sedmnáctiletý Jiří Ševčík strávil po průstřelu páteře zbytek života na vozíku. Přitom se vůbec žádných protestů neúčastnil, nýbrž jen venčil psa.
V Praze byl v Bělehradské ulici, kde má pamětní desku, smrtelně postřelen teprve čtrnáctiletý školák Bohumil Siřínek. Po průstřelu břicha zemřel v nemocnici. Mezi Václavským a Staroměstským náměstím došlo k ostrým střetům mezi ozbrojenou mocí a demonstranty už o den dřív, 20. srpna 1969. Příslušníci Lidových milicí střílející u Prašné brány z korby nákladního vozu prostřelili osmnáctiletému Františku Kohoutovi hlavu. O rok staršího, devatenáctiletého Vladimíra Krubu smrtelně zasáhli do krajiny srdeční.
Žádné z těchto násilných úmrtí se nikdy nevyšetřilo. Žádný viník nebyl nikdy vypátrán, nikdo potrestán. Po více než padesáti letech by se tak, pokud návrh úspěšně projde Poslaneckou sněmovnou, pozůstalí mohli dočkat alespoň odškodnění.
Autorka je řadovou členkou TOP 09.