Demonstranti v budově Kapitolu ve Washingtonu (6. 1. 2021) FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
Je velmi sporné, zda máme považovat končící rok za špatný, jak ho označil prezident Zeman. V každém roce přichází neštěstí, násilí a problémy. V uplynulém roce se ale v Česku především otevřela naděje, že se podaří zastavit sestup do temna autoritářské politiky.
Máme demokratickou vládu, což je velký pokrok a doslova dar z nebe. Demokratickým silám v české společnosti se podařilo čelit neuvěřitelně prolhané demagogii vládnoucího oligarchy. Neznamená to ovšem, že nyní máme rovnou nějakou vládu supermanů, a jistě se nám nebude leccos líbit. Ale podstatné je, že tato nová vláda neohrožuje svobodu a nebude dělat ostudu ve světě. To je příjemná změna. Z tohoto hlediska máme za sebou rok, který byl v jedné zcela podstatné věci nečekaně dobrý.
Zároveň ale můžeme bez nadsázky říci, že se jednalo o rok velmi těžký a historicky významný. Svět, v němž žijeme, je bohužel o poznání méně bezpečný. Rok 2021 začal útokem příznivců odcházejícího prezidenta USA Donalda Trumpa na budovu Kapitolu. Když lůza útočí na parlament, tak se demokracie otřásá v samotných základech. Motivem útoku byla kolosální lež o tom, že Donald Trump ve skutečnosti vyhrál volby a stal se obětí spiknutí. Není přitom dobrou zprávou, že Donald Trump i přes tuto děsivou událost vede v průzkumech a má reálnou šanci se stát opět americkým prezidentem.
Podobně se u nás může stát, že se trestně stíhaný miliardář, který nelegálně čerpal veřejné dotace a který těžce poškodil svobodu médií v naší zemi, stane za rok hlavou státu. Andrej Babiš se již vzpamatoval z nečekané porážky ve sněmovních volbách a s největší pravděpodobností udělá nyní všechno pro to, aby příště sám zvítězil. Znamenalo by to jak naprostou ostudu světového formátu, tak by šlo i o oslabení vlády. Nezapomeňme, že ANO má ve sněmovně nejpočetnější klub a vláda Petra Fialy by se ocitla s takovým prezidentem v jakémsi obklíčení, přičemž lze očekávat, že Babiš by z prezidentského úřadu vytvořil alternativní centrum moci.
Klíčovým a obrovsky nebezpečným dějem, který v končícím roce gradoval a jehož vývoj budeme nyní sledovat, je sílící politický a vojenský tlak Putinova Ruska na Ukrajinu. Militaristická vláda v Kremlu se nehodlá smířit s rozpadem Sovětského svazu a existence nezávislé a demokratické Ukrajiny je pro ni symbolem dějinné chyby. Přitom je velká otázka, jak lze agresivního Putina zastavit, když víme, že na podobné predátory platí jen a pouze hrubá síla.
Po odchodu spojenců z Afghánistánu se Západ jeví jako oslabený. Přitom je ale faktická ekonomická i vojenská síla Západu obrovská a v soupeření světových sil jde zřejmě více o jeho morální připravenost hájit své hodnoty a své zájmy. To, co provádí Rusko Ukrajině, a to, co provádí komunistická Čína v Hongkongu a nešťastnému národu Ujgurů, nelze tolerovat. Pokaždé jsou přitom hlavní zbraní agresorů lži a bludy. Třeba Putinova lež, že na Ukrajině vládne fašistický režim. Pravda je přitom taková, že fašismus ovládá současné Rusko.
Končí tedy velmi náročný a těžký rok. Byl to již druhý rok nebývalé pandemie, která přináší kromě lidských tragédií i vážné ekonomické důsledky. A rok následující rozhodně nebude o moc lehčí.
U celé řady klíčových problémů jde přitom o to, nakolik mají lidé schopnost respektovat fakta, nakolik jsou ochotni rozeznat pravdu od lži a nakolik budou podléhat bludům. Bludy antivaxerů jsou stejně společensky nebezpečné jako propaganda autoritářů všude na světě. Když se ohlédneme za uplynulým rokem, tak kromě kataklyzmat, jakým bylo tornádo na Moravě, máme za sebou naprosto nevídaný souboj mezi pravdou a lží. Může to jistě působit naivně nebo zjednodušeně. Ale když se probereme jednotlivými problémy našeho světa včetně boje s covidem, klimatickou změnu či agresivitu autoritářských sil, tak jde vlastně pokaždé o principiální otázku pravdy. A dobrou zprávou o uplynulém roce je to, že prolhanost nevyhrála. Jen tím ale zároveň nic nekončí.
Přejme si, aby v roce 2022 byla pravda o poznání silnější.
