Ilustrační foto FOTO: Pixabay/lorilorilo
FOTO: Pixabay/lorilorilo
Z vysoké funkce byl vyhozen expert, který pracoval pro Kreml. Důvodem je zřejmě jeho realistický popis současného postavení Ruska a jeho celkového ideového naladění. Valerij Garbuzov, ředitel Institutu USA a Kanady Ruské akademie věd, byl „z podnětu zřizovatele“ odvolán ze své funkce.
Institut Spojených států a Kanady je považován za vlivný think tank, který dodává expertizy Kremlu, ministerstvu zahraničí a dalším vládním agenturám. Garbuzov, doktor historie a člen Ruské akademie věd, vedl Institut Spojených států a Kanady od roku 2016.
Kirill Fokin v článku pro list Novaja Gazeta považuje za důvod odvolání článek, který Garbuzov napsal pro totéž médium a vyšel 29. srpna.
Ředitel Garbuzov zjevně nebyl úplně nakloněn politice Kremlu už předtím, ale sdělení maskoval do vědeckého jazyka. Kdysi třeba připomněl Churchilla jako vůdce a myslitele, který dokázal přežít ponižující „porážku“, tedy rozpad britského impéria, a přežil měnící se geopolitickou situaci, přehodnotil potenciál, zdroje a cíle své země. Churchill začal vycházet z reálného, nikoliv zbožného obrazu světové politiky. Garbuzov zjevně naznačoval, že Rusko bude muset udělat totéž.
Garbuzov nejdřív podával historický výklad se zmínkami o středověku a SSSR, což by mu ještě prošlo. Pak ovšem najednou začal zpochybňovat, že jsou Spojené státy tak v koncích, jak dnes někdo tvrdí. Navíc píše o „podmínkách plíživé restaurace stalinismu“.
Ukázka Garbuzovovy argumentace: „Spojené státy, které dnes produkují 25 procent světového průmyslového HDP, jsou i nadále ekonomickým gigantem moderního světa. S pomocí dvanácti vojensko-politických bloků a více než tisícovkou vojenských základen a zařízení rozmístěných ve strategicky důležitých regionech světa zajišťují svou globální dominanci: americká vojenská přítomnost je zaznamenána ve více než 80 zemích světa. USA jsou jadernou velmocí, která si udržuje globální vedoucí postavení v oblastech, jako je světové hospodářství, finance, vojenství, inovace, přímé investice a kultura. <…> S více než 70 procenty (8 150 tun) celkových světových zlatých rezerv jsou USA nesporným lídrem, pokud jde o držbu zlata. Díky tomu si americký dolar udržuje pozici světové měny. A přestože v jeho spolehlivost dnes věří pouze tři procenta Rusů (paradox: přibližně 60 procent ruských občanů drží své úspory v dolarech, jejichž objem činí rekordních 226,6 miliardy!), zůstává i nadále dlouhodobě nejoblíbenější a nejstabilnější měnou na světě.“
Pak Kirill Fokin cituje pasáže, které už jsou riskantnější, ale možná by ještě mohly projít, protože něco z toho píší i ideologové, jako třeba Alexandr Dugin.
„Jako hlavní dědic sovětské supervelmoci vytvořené na troskách ruského impéria se (Ruská federace) stala rukojmím vlastního imperiálního komplexu. To vysvětluje její současné zahraničněpolitické chování a problémy, které přináší světu…“
Ruský geopolitický program je příliš vratký, nestabilní a eklektický. Je založen na směsici idejí eurasianismu, „ruského světa“, agresivního antiamerikanismu, odporu k unipolárnímu světu a „rozkládajícímu se“ Západu jako celku. Obsahuje také myšlenky „suverénní demokracie“, „hlubokého lidu“, touhy po tradičních hodnotách a hodnotách pravoslavné víry. Celou takovou směs drží pohromadě konzervativní lepidlo, které spojuje její různorodé složky. Současné Rusko se pokouší o opožděnou odvetu vůči Západu, ale bez úspěchu. Zatím se mu nepodařilo konkurovat Spojeným státům a Číně a proměnit se v samostatnou geopolitickou protizápadní lokomotivu.
Pak ale autor podle Fomina formuluje neodpustitelnou tezi. Tady ocitujeme delší pasáž z toho, co Fomina zaujalo.
„Účel toho všeho je zcela zřejmý – uvržení vlastní společnosti do světa iluzí a doprovázené velmocenskou a vlasteneckou rétorikou, neskrývané a záměrné neomezené udržení moci za každou cenu, zachování majetku a politického režimu současné vládnoucí elity a s ní integrované oligarchie.
V podmínkách informačního věku, nahrazujícího realitu iluzemi, Rusko jako by ustrnulo v minulosti, stále se opírá o cara nebo jinou pevnou ruku nejvyšší moci, přičemž se neúspěšně snaží získat zpět svou někdejší velikost, ztracené majetky a světový vliv…
Současní domácí duchovní autoritáři (podobně jako satrapové dávných východních despocií, které zmizely v zapomnění), zřejmě zcela zbaveni historického vědomí, bez ostychu, s dojemným citem, upřímně ztotožňují hlavu státu se státem samotným, dočasného vládce země s velkou národní a historickou konstantou.“
(Konec citátu z článku Valerije Garbuzova.)
K tomu Kirill Fomin přidává svůj vlatní závěr:
„Je ostudné a ponižující, že článek, který není radikální, ale jen normální článek, hovořící o věcech, o kterých už všichni otevřeně mluví, a nepodávající žádnou hlubokou či šokující analýzu, ale jen popisující realitu, není povolen ani odborníkovi takové nomenklaturní úrovně. Úmyslná vražda veřejné – a tedy i vědecké a odborné – diskuse o tom, co se v Rusku děje, byla dokonána už dávno. Je přirozené, že lidi, jejichž profesí je myšlení a kteří nejsou ochotni (byť po jistém smlouvání) zradit svou intelektuální poctivost, to dráždí.“
