Když voliči ve Spojeném království v roce 2016 rozhodli, že si přejí, aby jejich země opustila Evropskou unii, vyvstala další velká otázka. V referendu se totiž nehlasovalo o tom, jak by taková odluka měla vypadat. Labouristé mluvili o poměrně mírné formě podobné tomu, jak vypadají vztahy mezi EU a Norskem. To ale odmítali konzervativci, kterým se nelíbilo, že by to v podstatě znamenalo jakési kvazičlenství. Největší jestřábi v jejich řadách dokonce volali po odchodu bez dohody. Pro tyto dva extrémy se vžilo pojmenování měkký a tvrdý brexit. Na poslední chvíli dojednaná smlouva mezi Londýnem a Burselem se blíží spíše tomu druhému scénáři.
Britská suverenita
Premiér Boris Johnson splnil drtivou většinu toho, co v tomto ohledu slíbil. Londýn nebude de iure vázán žádnými zákony ani vyhláškami. Také bude moci uzavírat dohody o volném obchodě s ostatními zeměmi světa. Díky tomu, že nebude součástí celní unie, což bylo součástí labouristického návrhu, tak bude mít politická reprezentace ve Westminsteru skutečně daleko větší volnost.
Británie se skutečně stává vůči zemím EU třetí zemí, a to ovlivní možnosti občanů EU cestovat do Británie a usazovat se v ní a stejně i obráceně. Ti, co už ve Spojeném království žijí, by měli mít možnost zůstat. Nicméně pro všechny ostatní bude platit nový imigrační systém založený především na bodování. V tomto ohledu je rozvod mezi VB a EU sice dojednaný, ale dá se říci, že úplný.
Obchod a cla
Spolu s volným pohybem osob ale končí i volný pohyb zboží. Na schválení parlamenty čekající smlouva sice na jedné straně nezavádí cla na drtivou většinu produktů, které přes Lamanšský průplav putují, ale na druhé straně nezabrání zavedení celních kontrol. Fronty v přístavech, které jsme v posledních dnech viděli díky snaze zpomalit šíření nové mutace koronaviru z Británie do Evropy, tak budou zřejmě normálním jevem.
Bude možné je zkrátit, ale i prodloužit podle toho, jak dobře bude probíhat spolupráce obou nově nezávislých partnerů. O tom, že to přinese novou byrokracii, však pochyb není. Je to logické vzhledem k tomu, že jde možná o první jednání, jehož cílem bylo obchodní vztahy ztížit a ne zjednodušit, jak se vyjádřil bývalý předseda Světové obchodní organizace Pascal Lamy.
Tvrdý brexit pro zemědělce, rána pro automobilky
Absence cel je sice pozitivní, ale cla nejsou jedinou umělou překážkou obchodní výměny. Britské zemědělské produkty budou muset i nadále dodržovat standardy EU, pokud budou chtít Britové na kontinent vyvážet. Vzhledem k tomu, že právě v oblasti potravin je provázanost mezi VB a EU největší, bude mnoho britských farmářů a producentů stejně muset dodržovat evropská pravidla. Jen jim přibude byrokracie.
Automobilky se sice vyhnou clům, která je podle vlastních slov v příštích pěti letech jinak přišla na 55 miliard liber, ale zdržení dodávek dílů a papírování navíc bez nákladů nebudou. Nejedná se o problém neřešitelný, ale zároveň o zhoršení současného stavu jde. Bude zajímavé, zda automobilky přesměrují své budoucí investice a upraví plány rozvoje.
Největší poražení: finančnictví a rybáři
Britští rybáři se zlobí, že je Johnson při vyjednávání hodil přes palubu. Rybáři ze zemí EU budou mít ještě 5 let možnost chytat ryby v britských vodách. Jejich maximální povolené úlovky se sníží o 25 % a po uplynutí lhůty se budou domlouvat kvóty každoročně. Zároveň má ale EU možnost odvetných opatření v oblastech, které se rybolovu netýkají. Lov mořských živočichů tvoří jen zlomek britského i unijního HDP, ale jde o emocionálně významnou otázku.
Největším poraženým jsou ale finanční služby. To platí především s ohledem na to, jak výrazný podíl na britském HDP mají. Pokud bude chtít nově společnost se sídlem v Londýně poskytovat své služby v nějaké zemi EU, bude muset získat povolení místních regulatorních orgánů. V tomto důležitém ohledu Johnson svůj slib nesplnil. Faktem ale je, že to nebylo možné bez současného porušení slibů o znovuzískání suverenity.
Soudy, arbitráže a jednostranné postupy
Britskému premiérovi se podařilo dojednat, že v případě sporů nebude rozhodovat Evropský soudní dvůr. Na druhou stranu ale dohoda obsahuje daleko konkrétnější body týkající se nekalé konkurence, státní podpory a dodržování standardů. Obecně tedy platí, že obě země budou mít daleko větší možnost jednat jednostranně, a velké drama z posledních měsíců se tak může v menším opakovat v podstatě neustále.
Dohoda stvrzující brexit je asi maximem možného. Obě strany dělaly ústupky. Británie se vzdala nereálných požadavků na zachování přeshraničního obchodu bez celních kontrol bez toho, aniž by zároveň zůstala v celní unii. EU se vzdala snahy podřídit Británii jurisdikci ESD. Jaké budou vtahy mezi Londýnem a Bruselem, se ale nerozhodlo. Zůstaneme-li u analogie s rozvodem, pak jsme ve fázi, kdy se manželé dohodli na střídavé péči o děti. Jak bude fungovat, se ale teprve uvidí.
