Dohoda mezinárodního společenství s Íránem o omezení jeho jaderného programu, kterou uzavřelo šest velmocí začátkem dubna v Lausanne, začala budit pochybnosti už po několika dnech. Údiv vyvolala především její diametrálně odlišná interpretace – zatímco americký prezident Barack Obama prohlásil, že „historická“ dohoda zabrání Íránu v získání jaderné zbraně, íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf doma oznámil, že Teherán uhájil právo obohacovat uran a bude v tom pokračovat.
Podle Západu Írán slíbil, že nebude 15 let obohacovat uran na víc než 3,67 procenta a nepostaví žádné nové obohacovací zařízení; tento proces bude probíhat pouze v Natanzi, ale počet tamějších odstředivek se sníží z nynějších 19 000 na 6 104; z nich pak příštích deset let zůstane v provozu jen 5 060 těch nejpomalejších. Podzemní zařízení ve Fordu se přebuduje na výzkumné středisko a těžkovodní reaktor v Araku se předělá tak, aby nemohl vyrábět plutonium. Ze stávajících 10 000 kilogramů nízkoobohaceného uranu si Írán ponechá jen 300 kilogramů a zbytek odešle do zahraničí k likvidaci. Mezinárodní inspektoři budou moci kontrolovat všechny jaderné továrny 25 let. Podle Západu to znamená, že pokud Teherán dohodu v tomto znění dodrží, dokázal by za takového stavu vyrobit jadernou zbraň nejdříve za rok, kdyby se k tomu rozhodl, zatímco dnes by mu to trvalo nanejvýš tři měsíce. Až Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ověří a potvrdí, že Teherán své závazky plní, Západ zruší protiíránské sankce. To vše je však pouze předběžné ujednání; konečná dohoda má vzniknout do 30. června.
Shoda v ničem
Už pár dní po oznámení těchto parametrů se však obě strany v interpretaci dohody prakticky na ničem neshodly. Spojené státy uváděly patnáctiletou íránskou přestávku v obohacování uranu a vývoji superrychlých odstředivek, ale Teherán hovořil o deseti letech a pokračující výrobě centrifug i procesu obohacování. Rozdílný byl také výklad ujednání o Araku, neohlášených mezinárodních inspekcích a zrušení sankcí – podle Západu má být postupné, zatímco podle Íránu okamžité, hned po podpisu závěrečné dohody.
Západní verze ujednání má navíc zásadní nedostatky. Jejím kritikům v čele s Izraelem, který se cítí jaderným Íránem nejvíc ohrožen, se nelíbí, že Teherán nadbytečné odstředivky nezničí, ale jen odstaví, a může je tak rychle znovu zprovoznit. Nespokojenost vyvolává i časové omezení – až uplyne sjednaných 10 či 15 let, bude Írán smět jadernou zbraň vyvinout? Západ předpokládá, že do té doby se režim ajatolláhů změní v mírumilovný a problém odpadne sám. Ale co když ne?
Dohoda se také vůbec nezabývá zbrojním programem. Omezí obohacování uranu, ale Írán bude dál vyrábět balistické rakety, které mohou nést jadernou hlavici. Podle Izraele ujednání dovoluje Teheránu „zůstat na prahu jaderného klubu“ a jeho cestu k atomové bombě nezastaví.
Izrael proto dohodu považuje za nedostatečnou a nebezpečnou. Podle něj íránský jaderný program zlegitimizuje, místo zruší, a povede k regionálním závodům v jaderném zbrojení. Zrušení sankcí poskytne Teheránu peníze na podporu terorismu ve světě. A i kdyby mu dohoda umožnila vyrobit atomovou bombu do roka v případě, že by se rozhodl podvádět, pak je to příliš krátká doba na opětovné uvalení zrušených sankcí i na to, aby měly žádoucí efekt, varuje Izrael. Dohoda se nelíbí ani arabským sunnitským zemím v čele se Saúdskou Arábií a Egyptem, které se bojí íránské hegemonie v regionu, kde Teherán už dnes ovlivňuje dění v Sýrii, Libanonu, Iráku a Jemenu. Mluvčí saúdské vlády označil ujednání za katastrofu. Arabští představitelé jsou navíc stejně jako Izrael přesvědčeni, že Írán dohodu stejně poruší, protože to udělal vždycky.
Budou lepší odstředivky…
Jako by problémů nebylo dost, řekl ministr Zaríf íránskému parlamentu, že Teherán začne používat nejvyspělejší odstředivky IR-8 „hned, jak konečná dohoda vstoupí v platnost“. To by ovšem postup k jaderné zbrani výrazně zrychlilo, místo omezilo, neboť centrifugy IR-8 obohacují uran dvacetkrát rychleji než povolené IR-1. Den po Zarífovi prohlásil íránský prezident Hasan Rúhání, že jeho země dohodu podepíše, jen když budou všechny sankce zrušeny v tentýž den. Totéž vzápětí zopakoval i nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí, jenž má konečné slovo ve všech zásadních rozhodnutích. Vzkázal také mezinárodním inspektorům, že do vojenských zařízení se nedostanou.
Apriorní i rychlé zrušení sankcí je ovšem pro mezinárodní společenství nepřijatelné a Spojené státy okamžitě reagovaly ujištěním, že sankce budou rušeny postupně a dlouho.
Američtí republikáni proti
Lze si těžko představit, že Írán v příštích osmdesáti dnech změní interpretaci, požadavky i přístup. Situaci může zkomplikovat i americký Kongres, jehož republikánští členové – ale i řada demokratů – nejsou z dohody vůbec nadšeni. Navrhují okolo padesáti zákonů, které by daly Kongresu větší možnost ji ovlivnit a zabránily Obamovi ve zrušení protiíránských sankcí prezidentským rozhodnutím. Republikáni také chtějí zrušení sankcí podmínit ověřením, že Írán nepodporuje terorismus, a možná opráší i požadavek Izraele, aby součástí dohody bylo íránské uznání jeho práva na existenci, který už Obama jednou odmítl.
Ani ajatolláh Chameneí nadšením nehýří. Podle něj dnešní stav věcí „není zárukou dohody ani toho, že jednání budou pokračovat a ke konečné dohodě povedou“. A bývalý zástupce ředitele MAAE Olli Heinonen upozornil, že překlenout názorovou propast do konce června dá vyjednavačům víc práce než výsledky jednání za uplynulých osmnáct měsíců.
