Andrej Babiš (ANO) a maďarský premiér Viktor Orbán FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Viktor Orbán označil účastníky konzervativní konference v Budapešti, mezi něž patřili i Andrej Babiš a SPD, za ochránce svobodného světa. Jen stěží si lze představit větší karikaturu bojovníků za svobodu v době, kdy se zásadně mění světová geopolitická situace.
„Úspěšný byznysmen, konzervativní vůdce a státník,“ nazvali Andreje Babiše maďarští pořadatelé Konference konzervativní politické akce (CPAC). Už jen toto označení svědčí o parodickém matení pojmů. Opoziční lídr v sobě objevil konzervativce až po neúspěšných prezidentských volbách, a s původními konzervativními hodnotami nemá nic společného.
Podivní ochránci svobody
Konference konzervativních aktivistů a politiků proběhla na evropském kontinentu podruhé. Jejich tradice pochází ze Spojených států amerických, kde se poprvé konala v roce 1974. Vystoupil na ní pozdější prezident Ronald Reagan. Nabízí se otázka, co mají s Reaganem společného Babiš a Okamura, který na konferenci vyslal předsedu pražské buňky SPD Josefa Nerušila.
Co má společného s ochranou svobodného světa agent Státní bezpečnosti, který v době normalizace působil na privilegované pozici obchodního delegáta v Maroku, tehdejší sovětské sféře vlivu? Může být konzervativcem současně „hrdý populista“, jak se sám označuje, který vedl vládu podporovanou komunisty?
Co má se svobodou společného Okamura, propagátor vystoupení České republiky z NATO a EU? Ještě v roce 2012 prohlašoval, že „komunismus je nejdemokratičtější systém, který svět poznal“, a kritizoval Spojené státy, že se údajně na rozdíl od komunistů neomluvily za svoje zločiny.
Reagan by se divil, jaké kuriózní postavy dnes bojují za svobodný svět, ale totéž platí o samotném Orbánovi. Bývalého amerického prezidenta lze označit za skutečného, nikoli virtuálního ochránce svobodného světa. Svými tvrdými postoji proti „říši zla“ zásadně přispěl ke svobodě stovek milionů obyvatel bývalého sovětského bloku.
Orbánova proměna
Současný Orbán je jiný než v minulosti. Zástupci jeho strany Fidesz se v roce 1988 účastnili demonstrací proti komunistickému režimu na Václavském náměstí, dva z nich byli zatčeni. Maďarský premiér dodnes vzpomíná na Chartu 77.
„Já si velice dobře pamatuji na prezidenta Havla, se kterým jsme měli srdečný přátelský vztah jako antikomunisté a bojovníci za svobodu,“ připomněl při návštěvě Prahy, kam přijel paradoxně před sněmovními volbami podpořit Andreje Babiše.
Zřejmě mu ušlo, že nomenklaturní aparátčík Babiš byl v té době na druhé straně barikády. Věrně sloužil komunistickému režimu a nyní bezelstně prohlašuje, že netušil, co se u nás děje.
Současný Orbán je považovaný za trojského koně Putinova režimu v EU. Odmítá pomoc Ukrajině, která bojuje za svoji svobodu s ruským agresorem. Není to prý jeho věc, a nelze ho proto považovat za ochránce svobodného světa. Vylučuje to i jeho direktivní řízení země s drakonickými regulačními zásahy státu do svobody podnikání, a silové ovládnutí většiny mediálního trhu.
Není divu, že mezi účastníky konference, kterou Orbán pojal jako svoji marketingovou one man show, nebyli představitelé vlivnější evropské konzervativní scény, třeba britské Konzervativní strany, polské vládní PiS nebo Bratrů Itálie premiérky Meloniové. Orbánova toxicita vzhledem k jeho orientaci na Rusko není pominutelná.
Většinou šlo o druhou ligu opozičních nebo vysloužilých politiků včetně Václava Klause. Současný exponent ruského vlivu už dávno opustil prozápadní orientaci. Dnes volí SPD, krajně levicový projekt přímé demokracie, vůči které se kdysi kategoricky vymezoval.
Ze známějších jmen lze zmínit snad jen bývalého slovinského premiéra Janeze Janšu, který je ovšem na rozdíl od Orbána výrazně protiruský. Spolu s Petrem Fialou a Mateuszem Marowieckim jako první evropští premiéři navštívili prezidenta Zelenského v Kyjevě.
„Konzervativní“ bizár
Babiš, usilující o radikální národovecké hlasy, se s konkurentem Okamurou naopak snaží brzdit pomoc Ukrajině. Bojují za mír podobně jako jejich kryptokomunističtí předchůdci placení Kremlem v éře studené války. Společně s Orbánem diskreditují odkaz skutečných konzervativců Reagana, Thatcherové a Churchilla. Ti by se jistě znovu postavili do čela obrany svobodného světa proti ruské hrozbě.
Další bizarností budapešťské konference bylo Babišovo vystoupení. „Zelená ideologie ohrožuje 35 tisíc lidí, které v Evropě zaměstnávám. Musíme proti tomu vystoupit a otevřít všem oči, že takhle to dál nejde,“ přiznal barvu, o co mu jde.
Je směšné, když dnes bývalý premiér kritizuje Green Deal a navazující balíček opatření FitFor55. V letech 2019 až 2021 je odhlasoval a nevyjednal pro Česko žádnou výjimku. Přednější mu bylo maximum výhod pro své impérium, jež je největším příjemcem dotací v EU. Jeho jediným skutečným programem je ochrana vlastních zájmů.
Babišova vláda neudělala nic ani pro snížení energetické závislosti na Rusku. Proto je nestoudné, že dnes kritizuje své nástupce, kteří nastoupili do rozjetého vlaku, zajistili náhradní dodávky plynu, prosadili jadernou energetiku jako alternativní zdroj a vedle elektromobility motory na syntetická paliva.
Vymete Charanzovou a Jourovou?
Třešničkou na dortu Babišova eskamotérství před evropskými volbami v příštím roce je jeho slogan, že z Evropského parlamentu vymete zelené fanatiky. Měl by si zamést před vlastním prahem.
Před prezidentskými volbami usiloval o podporu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jehož strana Republika vpřed! vévodí liberální europarlamentní frakci Renew Europe, jejíž součástí je i hnutí ANO.
„Renew na evropské úrovni nejvíce tlačí zelenou politiku Green Deal, včetně zákazu spalovacích motorů. Výsledný kompromis je vždycky pod úrovní požadavků této frakce,“ řekla deníku FORUM 24 europoslankyně Veronika Vrecionová. „Babiš doma říká svým voličům všechno opačně, zatímco jeho europoslanci hlasují se svou frakcí.“
Babiš by tedy měl v první řadě vymést své současné europoslance v čele s místopředsedkyní Evropského parlamentu Ditou Charanzovou, kteří pravidelně hlasovali v souladu se „zelenými fanatiky“. Měl by se důrazně distancovat od své eurokomisařky Věry Jourové, jež se opakovaně vymezuje proti Orbánovi a je „bruselštější než Brusel“.
V neposlední řadě by měl ještě před volbami oznámit svému příteli Macronovi, jak ho sám tituluje, že se vymezuje vůči jeho liberální politice a vystupuje z frakce Renew Europe, nebo ho jinak patrně vyloučí sama. Variantu má jedinou – frakci Identitu a demokracie po boku Okamury a Le Penové.
Pokud to neučiní, nedávají Babišovy „konzervativní“ proklamace žádný smysl. Znovu půjde jen o nekonečné proudy prázdného tlachání a ohlupování nepoučitelné části veřejnosti. A v Orbánově případě o hledání spojenců, kteří se ocitají v evropské izolaci.
