Po dalším nastolení Vladimira Putina do prezidentského úřadu se spekuluje o tom, co znamenají změny v ruské vládě. Panuje shoda na tom, že jde především o zajištění ekonomické základny pro boj ruské armády na Ukrajině. Někteří komentátoři ale spekulují, jestli přítomnost některých jmen na místech vicepremiérů třeba neznamená, že by se tam nacházel případný Putinův nástupce.
„Poslední jmenování v ruské vládě vypadá, jako by vlivové skupiny představily své kandidáty na nástupce. V tomto ohledu je instituce místopředsedy vlády jakousi platformou, na níž se ten či onen kandidát musí osvědčit. Zde jsou všichni jako na dlani, můžete se na ně podívat zblízka a vybrat si. Současně za každým člověkem stojí početné skupiny zainteresovaných stran se svými korporátními zájmy. Podobně je tomu i s institucemi prezidentských pomocníků,“ píše kanál BRIEF na Telegramu.
S tím nesouhlasí známý ruský bloger El Mjurid (vlastním jménem Anatolij Nesmijan).
„Žádní ‚nástupci‘ neexistují a ani existovat nemohou. Tento příběh se stal pouze jednou – s Medveděvem… Nástupce však navrhl sám Putin a on sám, jak později Medveděv jednoduše prohlásil, původně pověřil Medveděva zahříváním svého křesla a ničím víc,“ píše bloger.
Podle autora žádné „vlivové skupiny“ nemohou nikoho navrhovat – takové věci se dělají pouze z jednoho centra. Dokud bude Putin naživu, bude se držet nejvyšší moci za každou cenu.
„Teprve po jeho smrti bude možné otevřít turnaj a vše bude probíhat nikoli plánovaně, ale krajně konfliktně – až po plnohodnotné vojenské operace, a to nikoli hardwarové, ale skutečné,“ píše El Mjurid a říká, že mluvit teď o nějakém turnaji „následníků“ je jenom fikce.
„Byzantský model vládnutí, vytvořený v Rusku v podobě autokratické despocie jedné osoby, zcela vylučuje přechod reálné moci s živým despotou. Jakmile ztratí moc, nikdo za jeho život nedá ani měděný peníz, a on si to uvědomuje lépe než kdokoli jiný.“
Změny ve vládě ale přece jen něco naznačují přinejmenším o dalším směřování Ruska v nejbližší době, tvrdí politolog Vladimir Pastuchov.
„Putinův konceptuálně-mafiánský stát, který se ocitl pod tlakem (a válka, do níž se Putin dostal, je pro systém šokem), se začal reorganizovat v něco technologičtějšího, předvídatelnějšího a z manažerského hlediska efektivnějšího,“ píše Pastuchov. Stát to nedělá pro nějaké dobro, ale aby přežil.
Jde o putinovský pokus o globální vojenskou restrukturalizaci. Ta bude ale probíhat jinak, než si to představovali lidé jako ideolog Alexandr Dugin, separatista Igor Strelkov nebo odstraněný šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin.
„Putin hodlá tuto perestrojku provádět rukama zbytků sovětského deep státu, jehož jedním z představitelů je (nový ministr obrany) Bělousov. Ti vybudují racionální mechanismus vedení války uvnitř iracionálního světa putinismu. Lze předpokládat, že krátkodobě to může mít pozitivní efekt a prodloužit životnost systému (což je právě zapotřebí, když válka přerůstá ve válku o zdroje). Ve střednědobém horizontu je však konflikt mezi racionální a iracionální složkou putinovského systému nevyhnutelný,“ soudí Vladimir Pastuchov.
Konflikt už je tady přítomen, otázkou jen je, jestli k němu dojde během tohoto Putinova období, nebo na jeho samém konci.